VYBERTE SI REGION

ROZHOVOR: Hlídka denně zadržela kolem dvacítky běženců

Jindřichův Hradec, Szeged – Jindřichohradecký policista Tomáš Roupec se jako jeden ze tří jihočeských policistů zúčastnil mise na pomoc při ochraně schengenského prostoru na maďarsko-srbských hranicích. 

19.1.2016
SDÍLEJ:
Fotogalerie
9 fotografií
MAD MAX, NEBOLI ŠÍLENÝ MAX, to byl název místa na maďarsko-srbské hranici, kde Maďaři zablokovali vagonem železniční trať, kterou využívali nelegální migranti k průniku do Schengenu. Ve společné hlídce byl i jindřichohradecký policista Tomáš Roupec.

MAD MAX, NEBOLI ŠÍLENÝ MAX, to byl název místa na maďarsko-srbské hranici, kde Maďaři zablokovali vagonem železniční trať, kterou využívali nelegální migranti k průniku do Schengenu. Ve společné hlídce byl i jindřichohradecký policista Tomáš Roupec.Foto: archiv policisty Roupce

Při náročných dvanáctihodinových službách, které se většinou o několik hodin i protáhly, bojovali i s nepřízní počasí v podobě všudypřítomného bahna.

MAD MAX, NEBOLI ŠÍLENÝ MAX, to byl název místa na maďarsko-srbské hranici, kde Maďaři zablokovali vagonem železniční trať, kterou využívali nelegální migranti k průniku do Schengenu. Ve společné hlídce byl i jindřichohradecký policista Tomáš Roupec.„Denně jsme zadrželi v průměru okolo dvaceti nelegálních běženců, kteří se snažili jen projít a pokračovat dál," říká v rozhovoru pro Deník policista Tomáš Roupec.

Patřil jste ke třem vybraným policistům na jihu Čech, kteří odjeli posílit službu na ochranu maďarsko-srbských hranic. Můžete v kostce vaší misi přiblížit, kde jste působili?
Český policejní kontingent odjížděl do Maďarska 29. října. Ještě téhož dne jsme nocovali v Budapešti a byli přivítán maďarským ministrem vnitra. Den poté jsme dorazili do města Szeged, a to konkrétně na velitelství, které se nachází v místní policejní škole. Čeští policisté zde sloužili od 31.října do 14. prosince, to znamená necelých sedm týdnů. Čeští policisté ve spolupráci se slovenskými, polskými a maďarskými kolegy sloužili na velitelství v Szegedu, které má na starost ostrahu 75 kilometrů státní hranice se Srbskem, přičemž celková hranice se Srbskem činí 170 kilometrů. Sloužili jsme v oblasti Röszke, Ásotthalom a Mórahalom.

Dostat se na takovou zahraniční službu jistě znamená i projít hustým sítem, co všechno předcházelo vašemu odjezdu, jaké kroky jste musel podniknout?
Mému odjezdu do Maďarska předcházela celorepubliková výzva odboru mezinárodní policejní spolupráce spadající pod policejní prezidium. Požadavkem k přijetí na tuto služební zahraniční cestu byla několikaletá praxe u policie , jazyková vybavenost a dále byly výhodou různé kurzy a specializace spadající pod Policii ČR. Již několik let jsem zařazen u Pořádkové jednotky PČR Jihočeského kraje, což mohlo mít rovněž vliv na přijetí. Dost českých policistů bylo vybráno právě z těchto složek, tím myslím pohotovostní motorizovanou jednotku (PMJ) a speciální pořádkovou jednotku (SPJ).

Z Jihočeského kraje jsme byli vybráni tři policisté. Já, kolega sloužící na obvodním oddělení Horní Planá a kolegyně z Pohotovostního a eskortního oddělení spadající pod Odbor služby pořádkové policie Jihočeského kraje. Několik dní před odjezdem jsme byli v Praze dovystrojeni potřebným materiálem.

Co vedlo k rozhodnutí přihlásit se na ochranu hranic?
Sloužím na obvodním oddělení policie Jindřichův Hradec čtrnáctým rokem a z tohoto důvodu jsem si chtěl vyzkoušet něco nového a zajímavého, co by mohlo můj služební život obohatit o nové znalosti. Také jsem chtěl situaci na hranicích vidět na vlastní oči.

Jaká byla cesta a první dojmy, když jste dorazili do cíle?
Na místo určení jsme se přepravovali služebními vozy policie. Jinak první dojmy byly úplně standardní, nebyli jsme z ničeho speciálně překvapeni. Věděli jsme, že služba bude o něco náročnější, než u nás.

Kde jste byli ubytovaní a jaké jste měli zázemí?
Ubytováni jsme byli v hotelovém komplexu asi pět kilometrů od města Szeged. Toto ubytování bylo velice slušné, po třech osobách na pokoji s vlastním sociálním zařízením, televizí a chladničkou. Samozřejmě jsme měli k dispozici i pračku se sušičkou, což byla velká výhoda. Každý den jsme měli snídani a večeři, oběd jsme dostávali každý den studený.

Přibližte čtenářům jeden váš obyčejný pracovní den při ochraně hranice?
Služby byly rozděleny na denní a noční. Denní služba začínala v půl šesté ráno. Na velitelství v Szegedu byl policista určen do konkrétní služby. Buď se jednalo o autohlídku nebo pěší službu. Autohlídka byla rovněž rozdělena tak, že byl český policista řidič nebo spolujezdec, a to ve slovenském nebo v maďarském služebním vozidle. Hlídka byla složena z maďarského policisty, maďarského vojáka, slovenského, polského a českého policisty. Vždy se jednalo o čtyřčlennou hlídku, které vždy velel maďarský policista.
Autohlídky byly dále rozděleny na službu v úsecích kolem oplocení a nebo se sloužilo ve vnitrozemí, což bylo několik kilometrů od státních hranic.

A jaké měla hlídka úkoly?
Při autohlídce v úsecích kolem oplocení jsme zajišťovali, aby nedošlo k nelegálnímu překročení hranice, respektive oplocení. Když jsme nelegální překročení státní hranice zaznamenali, byli běženci nebo převaděči zadrženi a předáni maďarským policistům, kteří dále činili potřebné úkony. Toho se již ale čeští policisté nezúčastňovali.

V případě autohlídky ve vnitrozemí bylo naším hlavním úkolem monitorovat dopravní prostředky, opuštěné objekty a dále jsme byli vysíláni na oznámení týkající se výskytu běženců.

Co se týče pěší hlídky tak nás do jednotlivých úseků rozváželi vojenskými vozidly. Vše bylo rovněž podél oplocené hranice. Stejně vypadala i noční služba, která začínala v 17.30 hodin. Směna měla trvat zhruba dvanáct hodin, ale pravidelně jsme sloužili déle, a to v rozmezí od 14 do 16 hodin.

Mluvil jste o běžencích, kolik jste jich denně zadrželi při nelegálním překračování hranice?
V průměru to mohlo být kolem dvaceti lidí denně. Na maďarské straně hranice je monitorovaný prostor a dostávali jsme echo, že se migranti blíží k hranicím. Nebylo ale v lidských silách neprodyšně hranici uzavřít, i když je po celé délce 170 kilometrů vybudovaný plot. Kolikrát jsme s patrolou okolo projeli a byl v pořádku a když jsme se vraceli, byl už porušený. Většinou přecházeli hranice s převaděči, na ty ale při zadržení v Maďarsku čeká opravdu přísný trest.

Co bylo na službě z vašeho pohledu nejnáročnější?
Co pro mě bylo nejhorší? Asi to, když začalo pršet, což mohlo být někdy po polovině listopadu. Z místních cest se stalo jenom bláto a opravdu v těchto podmínkách, kdy místy bylo i půl metru bahna, nebylo lehké sloužit. Hlavně pěší hlídky byly v tomto počasím utrpením ,když člověk musel chodit několik desítek kilometrů v bahně. A při autohlídce každou chvíli služební vozy zapadaly a s vyproštěním museli pomáhat vojáci. Na terén tak byla služba velmi náročná.

Když se ohlédnete za vaším působením zde, šel byste do toho znovu?
Pokud by byla možnost se opětovně zúčastnit obdobné služební zahraniční cesty, tak bych se asi zúčastnil, ale klidně bych zkusil službu i v jiném evropském státě. Jak se říká, člověk na to špatné zapomene a zůstanou jenom ty dobré vzpomínky.

A na závěr, jaký je váš názor na uprchlíky, se kterými jste měl možnost se setkat?
Můj názor na uprchlíky? Já se domnívám, že jedná pouze o ekonomické uprchlíky, ženy a děti jsou využívány jako jakýsi štít či pěkný obraz pro média. Osobně vidím v neprověřených davech těchto uprchlíků velké bezpečnostní riziko pro budoucnost evropských zemí.

Autor: Lenka Novotná

19.1.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto
1

Od roku 2007 ubývá žen, které berou antikoncepci

Donald Trump.
22

Český krajan ze státu New Yorku očekává za Trumpa rozkvět USA

Desátek už nestačí. Církvi mají pomoci vyšší příspěvky od farníků

Církvím v Česku sice začal stát v posledních letech vracet majetek, který jim od padesátých let minulého století zestátňoval komunistický režim, ale na druhou stranu nyní církvím postupně klesají státní příspěvky určené na jejich chod a dále budou klesat až k nule.

V mrazu rostou hutím náklady na výrobu, musí rozmrazovat suroviny

V mrazivém počasí vzrůstají slezským hutím náklady na výrobu. Jak v ArcelorMittalu Ostrava (AMO), tak v Třineckých železárnách se to týká hlavně vstupních surovin, které se musejí rozmrazovat. Řekly to mluvčí AMO Barbora Černá Dvořáková a TŽ Petra Jurásková. Výši nákladů na rozmrazování ale podniky nedokážou vyčíslit.

Ředitel psychiatrické nemocnice: Pacienti jsou na prvním místě. Nejsme vězení

Brno /ROZHOVOR/ – Asi šest tisíc lidí ročně podstoupí léčbu v psychiatrické nemocnici v brněnských Černovicích. Podle jejího ředitele Marka Radimského si na péči v ní stěžuje jen minimum z nich. „Personál se snaží pro pacienty dělat, co může. Kdyby na psychiatrii zaměstnanci pracovat nechtěli, už tu nejsou," míní.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies