VYBERTE SI REGION

ROZHOVOR: Máme za sebou rok ve znamení velkého sucha

České Budějovice - Během léta se jihočeští hasiči pořádně činili. Za červenec a srpen vyjížděli celkem k 532 požárům, což představuje téměř nárůst o čtyři sta případů oproti předchozímu roku. „Rozdíl je skutečně markantní," říká Lubomír Bureš, ředitel krajského záchranného sboru

4.1.2016
SDÍLEJ:

Ředitel krajských hasičů Lubomír Bureš přeje občanům, aby pomoc od požárníků potřebovali co nejméně.Foto: Deník/Radek Papáček

Jak hodnotíte právě končící rok?

Je možné jej hodnotit z různých pohledů. Z pohledu zásahů, kvůli kterým jsme především zřízení, tak jejich počet narostl. Do poloviny prosince jsme na území jižních Čech vyjížděli k 9116 událostem, což je ve srovnání s loňským rokem o 1600 více. A to je hodně.

Nárůst jste zaznamenaly ve všech typech zásahů?

Ano, promítá se to napříč všemi zásahy. Logicky je samozřejmé, že narostl počet požárů kvůli letošnímu letnímu období. Oproti loňským 1064 požárům jsme jich letos zaznamenali 1453. Ale i přes veškerou prevenci mírně narostly dopravní nehody z 1300 na 1336. Technické zásahy se pak zvýšily z 4200 na 5400. Jen u planých poplachů máme drobný pokles.

Nárůst požárů je skutečně ovlivněn především suchem v létě, že?

Za červenec a srpen jsme vyjížděli k 532 požárům. V předchozím roce to za stejné období bylo jen 169 požárů. Takže ten rozdíl je skutečně markantní.

Proto také došlo k zákazu rozdělání ohně?

Když nebezpečí bylo už skutečně veliké, požádali jsme hejtmana Jihočeského kraje Jiřího Zimolu o vyhlášení období zvýšeného nebezpečí vzniku požárů. To pan hejtman vyhlásil 24. července pro území celého Jihočeského kraje. Omezení se dotklo několika činností, kromě rozdělávání ohně také zvýšené prevence při žních, ohňostrojů, vypouštění létajících přání či jízdy parních vlaků.

Zaznamenali jste i negativní reakce?

K hejtmanovi se nějaké dostaly. Lidé si ale musí uvědomit, že omezení nejen nám, ale hlavně i dobrovolným hasičům obrovsky pomáhá. Lidé si sice nemohou rozdělat oheň, kde chtějí, ale předcházení sebemenší nedbalosti je potřeba. Malý nedopalek odhozený třeba do pole totiž pak znamená obrovské množství hodin práce. Dramatické léto jsme ale zvládli, i když nás a i dobrovolné hasiče stálo mnoho peněz na mzdách a hasebních látkách.

V právě končícím roce tak bylo letní sucho nejvýraznějším obdobím?

Dá se říci, že ano. Někdy jsou povodně, někdy sníh… Letos to skutečně bylo sucho.

Jedním z nejtěžších zásahů byl požár kostela v Mirovicích na Písecku v měsíci březnu?

Na místě zasahovalo sedm jednotek. Práce tam byla namáhavá hlavně kvůli silnému větru. Proto hašení výškovou technikou nepřipadalo v úvahu. Jeřáby rozebíraly téměř hořící krov a dohašovaly ho na zemi. Plus jsme evakuovali sošky a historické věci.

Mediálně známým je požár skládky v Hůrách na Českobudějovicku.

Ano, kouř byl vidět prakticky z celých Českých Budějovic. Zasahovalo tam čtrnáct jednotek. Na uhašení desítky tun slisovaného plastu a dalšího nepořádku jsme museli použít spoustu tun pěnidla a prášku. Než se požár podařilo uhasit, varovali jsme také obyvatelstvo na spad zplodin hoření. Naštěstí ten rozptyl byl tak velký, že žádné nebezpečí nehrozilo.

Odchyt býků u Borotína pak zněl trochu žertovně.

To možná navenek ano. Ale při nakládání býků dokonce došlo ke zranění jednoho hasiče. Jeden z býků ho kopl do kolena, s čímž musel být odvezen do nemocnice. Kdyby toto zranění utrpělo dítě, třeba by nemuselo přežít… Takže zase až tak veselé to nebylo.

V čem byl pro vás rok 2015 dále výrazný?

Z ekonomického pohledu určitě fakt, že jsme ukončili několik integrovaných operačních programů. Obecně se dá říci, že jsme dostali spoustu techniky. Myslím, že za celých pět let jsme získali na vybavení jako auta, obleky, hasicí přístroje za sto dvacet milionů korun. To je hodně peněz. Vše bylo zaměřené na zvýšení akceschopnosti, reakci na povodně a vždy nakupovali techniku, která nám chyběla.

Jak se vám dařilo ve sportovních soutěžích?

Jako kraj jsme asi nejúspěšnější byli ve sportu TFA, jehož heslo zní Nejtvrdší hasič přežívá. Máme čtyři lidi ve státní reprezentaci. Jaroslav Poukar z Dačic je dokonce mistrem světa ve své kategorii. To je asi naše největší chlouba. V požárním sportu jsme tak úspěšní nebyli, ale ani ne tak zase špatní. Ve volejbale nejsme mistři, ale jsme první. Střídavě se totiž pořádají přebory a mistrovství. Na letošním přeboru v Praze jsme zvítězili. Máme tak přání nyní vyhrát mistrovství. (úsměv)

Máte za sebou také velké cvičení ZÓNA 2015.

Ano, šlo o vícestupňové cvičení na mimořádnou událost a ve třech dnech se ho zúčastnilo tisíc cvičících.

Jak jej hodnotíte?

Musím říci, že jsme nenašli nějaký vyložený nedostatek. Troufnu si říci, že máme za ty roky, co toto cvičíme, vše odladěné tak, že se v pomyslném pracovním stroji může stát chybička ve formě třeba jen špatně pojmenovaného dokumentu, nebo že třeba v reálu bychom k zásahu poslali tři jednotky a tentokrát jsme poslali jen jednu. V reálu bychom jich samozřejmě poslali více. Zjistili jsme však, že nám chybí specialisté na radiaci. To bychom byli schopni řešit tak, že bychom si sáhli do ostatních sborů v jiných krajích. V reálu bychom to samozřejmě udělali, ale přiznávám, že jsme si to neprocvičili, což vnímám jako nedostatek.

Vedení krizového štábu fungovalo bez problému?

Vedl ho hejtman Jihočeského kraje Jiří Zimola a podle mě velmi reálně. Všichni pracovali, jako kdyby ta situace byla skutečná. Sami jsme vnitřně přesvědčeni , že jsme připraveni na řešení mimořádné situace. Je to tvrzení sice sebevědomé, ale skutečně jsme o tom takto přesvědčeni.

Máte za sebou i jiná cvičení?

Přínosné bylo hledání pohřešovaných osob na Šumavě. Pracovali jsme společně s horskou službou, Strážní službou Národního parku Šumava, jednotkami požární ochrany, dobrovolní hasiči a především policií, která pátrání hlavně řeší. Pátrali jsme po cyklistech ztracených při závodu a všechny jsme našli. Cvičení nám ukázalo, že i když jsme všechny složky v jiném dresu, tak spolu umíme komunikovat, dostat se do rojnice, přijímat úkoly a vše koordinovat. Překvapilo nás, že na některých místech však není GPS signál, což jsou právě důsledky proběhlého cvičení. Musíme tak realizovat opatření jako zvýšení pokrytí či použití papírových map.

Jakou odezvu u vás mělo vítězství Davida Hájka v anketě Hasič roku?

Popravdě, nevím. Nechci říci, že bychom se od soutěže distancovali, ale kolega David se na nás neobrátil, že by potřeboval nějaké speciální podmínky. Šel do toho za sebe a je to jeho vlastní úspěch. Samozřejmě jsme rádi, že máme mezi sebou hezkého člověka. (úsměv) Ale ptal jsem se ředitele územního odboru České Budějovice, kam David Hájek patří, jestli také umí vzít do ruky pajcer či motorovou pilu. Odpověděl mi, že umí a to je pro mě to hlavní. Že sice vyhrál anketu, ale zároveň je i šikovný v naší práci.

Ceníte si nějakého dalšího individuálního úspěchu?

Určitě Petra Šandy, který je velitel ze Strakonic. V soutěži generálního ředitelství Hasič roku 2014 získal první místo. Nominovali jsme jej my. A když vezmu, že hasiči mají po celé republice téměř deset tisíc členů, tak být nejlepší velitel, to je velký úspěch.

A co mezi kolektivy?

Nominovali jsme potápěčskou skupinu, která získala ve své kategorii třetí místo. Naši potápěči fungují hlavně při vylovení z vody utonulých, což není vůbec hezká práce.

Kdybyste měl říci přání příslušníkům vašeho sboru a občanům do nového roku, jaké by bylo?

Chtěl bych, aby se všem lidem splnilo takové to standardní přání. Aby tedy na rok 2016 vzpomínali jako na vydařený. Ať se jedná o bydlení, o zdraví, rodinu… A to špatné, aby rychle přešlo a převažovaly ty dobré věci. My se jim v tom budeme snažit pomáhat. Ten, kdo nás bude potřebovat co nejméně, tak se dá říci, že má štěstí. Ale ať si jsou všichni vědomi, že když vytočí naši linku, tak jim přijedeme na pomoc.

Autor: Radek Papáček

4.1.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies