A pověst drsného manažera Aleš Seifert (34), jenž se 1. července stane novým šéfem Alšovy jihočeské galerie, vyvrací. „Jsem člověk, se kterým se každý domluví," říká šéf Oblastní galerie Vysočina (OGV), kterou vede osm let.

Když vezmeme termín z vašeho oblíbeného boxu, jemuž se sám věnujete, váš předchůdce Lubomír Bednář zasadil Alšovce docela slušný knock out. V čem vidíte jeho největší chyby?
Možná vás zklamu, protože mým krédem je nikdy nekritizovat předchozí vedení. Jednak nevím, čeho se dopustím já, a jednak neznám přesně vztahy, které mohly vést k tomu, co se v Ašovce dělo. Nepřísluší mi to hodnotit. Oproti některým jiným kolegům ale pan Bednář pozvedl galerii do neuvěřitelné kondice co se týká financí, to se mu musí nechat.

Nicméně třeba dočasné svěšení výstavy Karla Zlína kvůli firemnímu večírku vyvolalo skandál. Jak byste reagoval vy?
Já si myslím, že jde o komunikaci se zaměstnanci, autorem a se zřizovatelem. Jde o to, jak to postavíte. Jestliže řeknete: dostal jsem příkaz a direktivně to nařídíte dál, je to nakonec asi nešťastná cesta, Jestliže vysvětlíte, proč to tak je a jaká je kompenzace, není to nic proti ničemu. Na druhou stranu, komunikace s Karlem Zlínem byla asi hodně nešťastná. Jinak by se nic tak extrémního nedělo, protože spousta organizací dělá podobné akce naprosto běžně.

Proč se úspěšný šéf OGV přihlásí do konkursu na ředitele Alšovky? A zkuste popsat opravdovou motivaci a pominout klišé, že to byla výzva.
Motivací byl jistě i kariérní postup. Je to trojnásobně větší organizace než jihlavská galerie, s trojnásobně většími a zajímavějšími sbírkami. Pro mě je příznačné, že už mám zkušenosti s řešením podobných situací, které jsou teď v AJG. Když jsem nastupoval v Jihlavě, byla situace stejná: bývalá ředitelka byla odvolána, problémy s depozitáři…  Když si tímhle vším jednou projdete, víte, jak se to dá zvládnout.

Sám jste zmínil, že AJG je třikrát větší než  jihlavská. Necítíte to trochu jako handicap?
Někdo to tak může brát, ale myslím si, že to může být i výhoda.  Kdybych použil sportovní terminologii, přestupuju z menšího klubu do většího, ale fotbal se hraje skoro stejně, pravidla jsou daná.

Na čem jste postavil koncepci?
Na své  vlastní zkušenosti a na tom, že by se galerie mohla během následujících deseti let stát otevřenou fungující institucí, která je přívětivá, zejména k návštěvníkům. Galerií, která dobře zvládá svůj sbírkový fond, nakupuje, sbírá, zároveň kvalitně prezentuje i současné umění. A zaměřuje se na vědeckou činnost.

Čím myslíte, že jste radní přesvědčil?
Domnívám se, že zkušeností s řízením. Už nemám růžové brýle, jako když jsem nastupoval do jihlavské galerie, kdy jsem si myslel, že můžu být ředitel a zároveň kurátor. Svět razítek, podpisů a žádanek vás pohltí natolik, že na odbornou práci vám zbývá minimum času. Dělám sice menší výstavy, ale rozhodně nepřipravuji projekty pro svou galerii. Jsem producent, který nad vším drží ochrannou ruku.

Předchází vás pověst drsného manažera, který v Jihlavě propustil, koho mohl. Kolik jste tedy rozdal výpovědí?
Jsou to fámy. Jsem naopak člověk, se kterým se každý domluví. Za celou svoji éru jsem propustil pouze jednoho člověka pro nadbytečnost. Jinak všichni ostatní odešli dohodou a rozhodně ne pod nějakým nátlakem. Bylo jich asi pět, v OGV jsem ale osm let, takže to je běžná fluktuace ve firmě. Rozhodně nepřijdu do AJG rozdávat výpovědi, to je nejlepší cesta do pekel, nemá to smysl a ničeho tím nedocílíte. Kdo bude chtít odejít, může, nikomu nebráním, ale nevidím důvod panikařit.


CELÝ ROZHOVOR najdete v pátečním Deníku