VYBERTE SI REGION

Otec i syn řídí sanitku. S modrými majáky vozí lidem zdraví

České Budějovice – Červený kříž na kapotě, modré majáky na střeše a volant v ruce. V sanitce prožil Ladislav Havel (69) z Českých Budějovic sedmačtyřicet let. Za minulého režimu vozil lékaře za pacienty domů. Po revoluci, už v barvách Okresní dopravní zdravotnické služby České Budějovice, přepravoval nemocné na vyšetření anebo čekatele na transplantaci orgánů do nemocnice, kde jim byli lékaři připraveni změnit život k lepšímu.

20.4.2014 1
SDÍLEJ:

V sanitce najezdili Ladislav (vlevo) a Petr Havlovi celkem už miliony kilometrů. Přestože mnohdy při své práci viděli krev anebo slýchají tragické osudy pacientů, volby profese nelitují.Foto: Deník/Martin Tröster

Ač se při své letité kariéře nachomýtl i u vážných nehod a v bílém plášti, později červené bundě viděl mnoho krve a lidského neštěstí, sanitce neodolal ani syn Ladislava Havla Petr (34). Ten i poté, co pan Ladislav předloni odešel do penze, pokračuje v rodinné tradici. Řidičem sanitky je osmým rokem.

Pane Ladislave, v sanitce jste lidem v podstatě přivážel zdraví. Držel za to nad vámi někdo shora ochrannou ruku? Odjezdil jste ty miliony kilometrů bez nehody?
Ladislav Havel (L. H.): Za sedmačtyřicet let, kdy jsem zpočátku najezdil kolem dvou tisíc kilometrů měsíčně a později už kolem pěti tisíc kilometrů za měsíc, jsem naštěstí neměl ani jednu nehodu. Vážné karamboly se vyhýbají i mému synovi. Přeji mu to i do budoucna.

Ladislav se vyučil lakýrníkem, Petr truhlářem. Jak se seběhlo, že jste si oba sedli za volant sanitky?
L. H.: Po návratu z vojny jsem nebyl doma ani měsíc, když za mnou přišel kamarád s dotazem, jestli nechci jezdit se sanitkou. Zpočátku jsem jeho výzvu nebral moc vážně, o takovém povolání jsem nikdy ani nesnil. Nakonec jsem to ale zkusil, bylo to v roce 1965. Zpočátku u mě převládaly obavy, nebyl jsem zvyklý na krev a lidské neštěstí. Tehdy jsem neměl ani tušení o tom, že vydržím jezdit až do roku 2012. Nemalou zásluhu na tom má současný ředitel Okresní dopravní zdravotnické služby v Českých Budějovicích Pavel Mahr, který nám pro práci vytvořil takové podmínky, že jsem ani nemusel uvažovat o změně profese.

Petr Havel (P. H.): Já jsem k tatínkově práci vzhlížel už od dětství. Jako kluk jsem si rád hrál s modely sanitek, táta mě občas i svezl opravdovou sanitou. Toužil jsem dělat to, co on, ale ještě jsem netušil, co všechno tato práce obnáší.

Jakou kvalifikaci musí mít řidič převozové sanitky?
P. H.: Nutný je profesní průkaz a minimální věk 21 let, aby mohl člověk jezdit s majáky. Nezbytné je absolvovat zdravotnický kurz, který trvá půl roku.

Liší se nějak práce řidiče sanitky před lety oproti dnešní situaci?
L. H.: Když jsem začínal, měli jsme v popisu práce hlavně pohotovostní návštěvy pacientů s lékařem. Také jsme s obvodními lékaři jezdili za pacienty po domácnostech. To už dnes odpadlo, lékaři nyní jezdí za nemocnými převážně vlastními auty. Dříve jsem se často dostal i k vážným nehodám. Hlavně když bylo třeba, aby lékař pohotovostní služby vystavil úmrtní oznámení. Vyjížděli jsme tak k lidem, kteří skočili pod vlak, ale i těm, co si vzali život oběšením.

P. H.: Dnes naše práce obnáší hlavně převozy pacientů z nemocnice do nemocnice. Například když byl někdo z Prachatic na operaci v Budějovicích, vezeme ho na doléčení do prachatické nemocnice. Také přepravujeme lidi na dialýzu nebo je vozíme na interní a kardiologickou pohotovost. Převážíme ochrnuté pacienty z domova na vyšetření, přepravujeme nedonošence v inkubátoru po celé republice. K naší práci patří i zdravotnický dozor při různých sportovních utkáních nebo rallye.  Stejně tak jezdíme do ciziny pro Čechy, kteří se tam třeba zranili na dovolené.

L. H.: Mnohokrát se stalo, že jsme jako první přijeli k nějaké nehodě. V tu chvíli je samozřejmě třeba poskytnout první pomoc, než přijede záchranná služba. Když lidé vidí sanitku, okamžitě vás v krizové situaci zastavují a dožadují se pomoci. V takových případech nerozlišují, jestli jde o převozovou sanitku, nebo záchranku.

Zmíněná záchranka vás nikdy nelákala?
L. H.: Ani ne, ježdění s převozovou sanitkou je podle mě svobodnější, romantičtější. Nejste svázáni jen s konkrétní oblastí, ale často se podíváte do různých koutů republiky. Z hlediska naší profese je zajímavé vidět i to, jak fungují nemocnice v různých městech.

P. H.: U dopravní zdravotnické služby je fajn, že nejste pořád ve stresu, jestli jedete ke smrtelnému případu, nebo to tentokrát dopadne dobře. Samozřejmě, že lidské utrpení a různá zranění také vidíte, ale není to v takovém měřítku jako u záchranky. Nicméně někteří kolegové k záchrance už odešli.

Jaká auta jste při práci vyzkoušeli?
L. H.: Začínal jsem se Škodou 1200, pak to byla dvanáctset᠆dvojka a dvanáctsettrojka. Po revoluci už přišly fordy a volkswageny. Stará auta jezdila dobře, i když moc netopila. Třeba ve dvanáctistovce sice dovnitř foukal teplý vzduch, ale na nohy nešlo nic, takže na podlaze se v zimě po chvíli vytvořila vrstva ledu. A vybavení sanitek zdravotnickou technikou nebylo ve srovnání s dneškem prakticky žádné.

P. H.: V současnosti je i převozová sanitka vybavena pro veškerou pomoc. Je tam kyslík, defibrilátor, kufřík první pomoci nebo porodnický balíček…

Razíte si i s převozovou sanitkou cestu pomocí majáků?
L. H.: Výjimečně ano. Sami od sebe ale majáky pouštět nemůžeme, vždy k tomu musí udělit souhlas dispečink. S majáky se jezdí třeba při převozech lidí zařazených v transplantačním programu. Když se pro ně najde vhodný dárce, musejí být třeba do dvou hodin od zavolání v pražské nemocnici. To je pak třeba chvátat.

Je při dlouhých cestách prostor pro povídání s pacienty?
P. H.: Ano, někteří na popovídání vyloženě čekají. Vyslechl jsem už mnoho životních osudů. Nejvíce dojemné jsou případy, kdy lidé věnují svůj orgán někomu z příbuzných i za cenu toho, že se pak jejich zdravotní stav rapidně zhorší.

Je vůbec možné zažít ve vaší profesi něco úsměvného?
L. H.: Pár úsměvných historek při setkáních s přáteli k dobru dávám. Jednou jsme třeba s lékařkou přijeli za pacientem na samotu mezi Čejkovicemi a Žabovřeskami. Pacient na tom nebyl zdravotně nejlépe, bylo třeba převézt ho do nemocnice. Jenže když jsem se chtěl se sanitkou otočit, zapadl jsem a ani za nic nešlo dostat se zpátky na cestu. Mobily, to byla tenkrát, kolem roku 1970, hudba budoucnosti. Přivolat si pomoc tedy nešlo. Nakonec mi ten nemocný pán poradil, že má ve chlévě býky, abych jednoho z nich zapřáhl a sanitku s jeho pomocí vytáhl. Tak já, městský člověk, jsem dal býkovi chomout, zapřáhli jsme řetěz a sanitku se opravdu podařilo vytáhnout. Je o tom dokonce zápis v obecní kronice.

Když v práci najezdíte tolik kilometrů, máte ještě chuť vyrazit s rodinou autem na výlet?
P. H.: Ani ne, nejradši bych chodil všude pěšky. Žena a děti se těší na výlet autem, tatínek ne. Chce to odpočinek od volantu, ideálně procházku v přírodě. Takže vlastním autem se vydávám převážně jen na dovolenou, a to ještě na co nejkratší vzdálenost.

Autor: Martin Tröster

20.4.2014 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO

Ve věku 69 let zemřel kytarista Radim Hladík

Praha -Ve věku 69 let zemřel dnes ráno kytarista Radim Hladík, který mimo jiné stál u zrodu legendární kapely Blue Effect, sdělil to současný zpěvák kapely Honza Křížek. Hladík podlehl následkům fibrózy plic, se kterou bojoval několik let. Sedmdesátiny by oslavil 13. prosince.

Záchranáři našli části těl obětí havárie indonéského letadla

Jakarta - Indonéští záchranáři dnes našli části těl v moři v oblasti, kde v sobotu havarovalo policejní letadlo se 13 osobami na palubě. Oznámil to na tiskové konferenci šéf Indonéské pátrací a záchranné agentury (BASARNAS) s tím, že ostatky pravděpodobných obětí byly nalezeny v místě, kde už vesničané dříve vylovili sedadlo z letadla a vak obsahující mobilní telefon a policejní doklady.

AKTUALIZOVÁNO

Koukalová ovládla stíhačku! Zazářili i Krčmář s Puskarčíkovou

Östersund /FOTOGALERIE/ - Biatlonistka Gabriela Koukalová vyhrála stíhací závod Světového poháru v Östersundu. Do vedení se dostala už po úvodní střelbě a do cíle dojela o osm sekund před Němkou Laurou Dahlmeierovou. Eva Puskarčíková skončila osmá, což je její nejlepší individuální výsledek v SP, Lucie Charvátová byla dvanáctá a Veronika Vítková osmnáctá. V mužské stíhačce se Michal Krčmář posunul proti sprintu o 31 míst a dojel sedmý.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies