VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Stoletý Budějčák zasadil na Máji okrasný buk

České Budějovice – Ve skvělé kondici je stoletý Budějčák Josef Tolar. Prokázal to třeba i v pátek, když vlastnoručně zasadil v areálu Domova pro seniory Máj, kde nyní žije, okrasný buk. Josef Tolar se narodil 11. srpna 1912 v Kališti u Lipí.

12.8.2012 3
SDÍLEJ:

Josef Tolar (vpravo) oslavil 11. srpna 2012 rovnou stovku. Na snímku se synem Josefem Tolarem mladším.Foto: Deník/Jaroslav Sýbek

„Musím se červenat, jak jsem k tomu přišel, já si to ani nezasloužím," bránil se ale v pátek Josef Tolar skromně všem oficialitám při náporu gratulantů. Usměvavý šarmantní pán, rodák z Kaliště u Lipí, 
pracoval celý život ve stavebnictví.

Recept na dlouhověkost je podle oslavence jednoduchý. „Skromné jídlo, skromné pití, prodlužuje živobytí," říká jubilant a dodává, že v době jeho mládí to bylo snadné dodržet.

Stavební školu v Českých Budějovicích ukončil v roce 1931, v době velké hospodářské krize. Nejprve pak pracoval zadarmo v Trhových Svinech, aby měl praxi v oboru 
a následně s přímluvou profesora ze stavební školy získal místo u pražské stavební firmy. Působiště však měl úplně jinde. „Nastupujete? Dejte mu lístek do Povážské Bystrice," líčí Josef Tolar, jak vypadal jeho vstup do stálého zaměstnání.

Na Slovensku se tehdy budovaly nové továrny, například zbrojovky a pomáhali je stavět i čeští inženýři a mistři. Josef Tolar tam působil až do roku 1939. "V životě se mi nestal malér na stavbě," zdůrazňuje oslavenec. Ostatně řemeslo měl v krvi, protože se tesařem vyučil u svého otce. Přesto odcházel ze Slovenska za dramatických okolností.

V roce 1938, po zabrání Sudet se poměry na Slovensku zhoršily. A Čechům nebyla doba nakloněna. "Domácí nás prosil, abychom na ulici se ženou nemluvili česky, nebo mu lidé vytlučou okna kvůli tomu, že u něj bydlíme," líčí dramatickou dobu Josef Tolar, který ze Slovenska s manželkou, kterou si vzal v roce 1938, odjížděl raději nočním vlakem.

Rok 1938 ovlivnil rodinný život Josefa Tolara i v tom, že jeho manželka Alžběta pracovala v pohraničí ve školství, po září 1938 musela ze svého místa odejít a bydlela u svého muže.

Po odchodu ze Slovenska bydlela rodina v Kamenici nad Lipou a na dalších místech, ale od roku 1950 už trvale v Českých Budějovicích. Josef Tolar pracoval u spojů jako stavební technik a dohlížel třeba na stavbu nynější pošty na Kvildě. Ke "stavební stopě" rodiny patří třeba i věžičky na hotelu Grand v Českých Budějovicích. Josef Tolar mladší přitom líčí, jak jeho děda při práci na věžičkách pozoroval za 1. světové války brance v okolí nádraží a prý to komentoval slovy, že není třeba spěchat, "ono" to ještě počká.

K nejhorším dobám v životě stoletého jubilanta Josefa Tolara patřila 2. světová válka. Za války byl totálně nasazený ve Vídni a v zimě 1945 se rozhodl, že uteče, neohlížel se na nic, na místě nechal i nové montérky. Jeho kamarád chtěl ale počkat na výplatu. Zahynul však při náletu. "S kamarádem Františkem jsme byli pořád spolu," vzpomíná na parťáka Josef Tolar a naznačuje tak, že kdyby ve Vídni zůstal, určitě by dopadl stejně. "Jaké jsem měl v životě štěstí," říká Josef Tolar ke svému rozhodnutí utéct. Přitom podle synových slov vždy uznával, že pracoval pod člověkem, který se nad Čechy sám nijak nevyvyšoval.

Přes všechny svízelné okamžiky v životě Josefa Tolara nezazní při jeho vyprávění ani stín nějakého stesku. „Já jsem měl pestrý život," vidí ve všem dodnes tu lepší stránku věci.

Lituje jen jediné věci, že měl málo času na děti. „Synovi bylo šest neděl, když jsem musel za války na totální nasazení," ohlíží se třeba za válečnou dobou Josef Tolar.

S manželkou Alžbětou měli čtyři děti, když se dnes sejde celá rodinná sešlost, včetně partnerů, čítá to už 45 lidí a nejmladšímu potomkovi 
rodu je aktuálně rok.

V době olympiády se jubilant vyjádřil i ke sportovní tematice. „Za mých mladých let byl nejrozšířenější fotbal," vzpomíná  oslavenec a dodává, že pokud někdy sám hrál, tak 
v brance.  „Dneska se rozšířily nové sporty a je fůra dalších zajímavostí," porovnává různé doby z hlediska zábavy 
a koníčků stoletý Budějčák 
a připojuje, že osobně vždy velmi rád chodil pěšky a jezdil na kole.

Pravidelné procházky koná i dnes. Ještě v době povodní, v roce 2002, když nejely autobusy, se pěšky vydal z Máje do nemocnice na pravidelnou návštěvu. "Já už jsem tam byl, obešel jsem to," poděkoval potom synovi za nabídku, jestli nechce do nemocnice dovézt autem. Dnes chodí v rámci možností v okolí domova a také pečuje o květiny, neboť zahrádkaření bylo a je velkým jubilantovým koníčkem.

„To bylo skutečně jeho potěšení," říká ohledně zahradničení svého otce Josef Tolar mladší, dřívější dlouholetý sládek Budějovického Budvaru. Pro ilustraci přidává příběh o tom, jak jel Josef Tolar starší, už více než devadesátiletý, přes celé město na zahradu, protože tam zčásti zůstala nepokosená tráva. „Na kolo si přidělal rozebranou kosu a jel v tom věku přes celé město. Dovedete si představit, jak mi bylo, když jsem se to dozvěděl, ale pro něj to nebyl žádný problém," říká Josef Tolar mladší.

Jako překvapení proto vedení domova a radnice uchystaly jubilantovi zasazení okrasného buku. S asistencí náměstka primátora Petra Podholy se oslavenec bez problému zhostil přiděleného úkolu a dokázal, že zahradnický fortel se neztrácí. Však také jubilant od kuchařek dostal jako dárek nejen "řadovou" gratulaci osazenstva kuchyně, ale také dort ve tvaru zahrady. Na lavičce přitom bylo zřetelně poznat muže s knírkem… Na oplátku se účastníci malé oslavy v domově dozvěděli, že Josef Tolar neváhá kuchyni pochválit. Sám ale naznačil, že není nadměrný jedlík. "U odvodu jsem měl dvaasedmdesát. Když mě dají na váhu dneska, mám dvaasedmdesát," zdůraznil oslavenec.

A také naznačil, že při jeho pohledu na svět je stále máloco problém. Například tím, jak odměnil početné gratulace v pátek v domově na Máji. „Přál bych vám všem, překonat také tenhle věk, abych nebyl na té stovce sám," řekl upřímně, byť s neodmyslitelným lehkým úsměvem, Josef Tolar.

Velké blahopřání vedle města nebo personálu domova v pátek dostal Josef Tolar i od ostatních klientů domova. "Takové velké blahopřání je první, co jsem tady," zmínila Marie Růžičková. "Vzniklo to na jídelně a domluvili jsme se na tom s Věrkou Hrubou," dodal k přípravě přání za klienty František Matějka a v pátečním dopoledni připojil, že jubilantovi později i zahrají. Například skladbu Ta naše písnička česká.

V Jihočeském kraji žilo podle Vladimíra Blechy z českobudějovické okresní pobočky České správy sociálního zabezpečení k červnu 2012 cekem 36 sto a víceletých starobních důchodců, z toho 5 mužů a 31 žena. "V okrese České Budějovice žije k dnešnímu dni osm sto a víceletých starobních důchodců, dva muži a šest žen," doplnil pro Deník Vladimír Blecha. Nejstarší žena České republiky žije v Moravskoslezském kraji a narodila se v roce 1904. Nejstarší muž žije v Královéhradeckém kraji a narodil se v roce 1905. Blecha doplnil, že ke gratulaci jubilantovi ze strany České správy sociálního zabezpečení patřil třeba i blahopřejný dopis ministra práce a sociálních věcí nebo blahopřejný dopis ředitelky Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice.

Autor: Edwin Otta

12.8.2012 VSTUP DO DISKUSE 3
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Lubomír Zaorálek
2 15

Sobotka: Kandidátem ČSSD na Hrad by mohli být Zaorálek nebo Štěch

Kajínek po propuštění z vězení vyvolává mezi lidmi různé reakce. Jedni jej odsuzují, druzí jej považují za celebritu. Když ve čtvrtek odpoledne s přítelkyní nakupoval v brněnském univerzitním kampusu, lidé se s nim fotili a chtěli autogramy.
AKTUALIZOVÁNO
19 12

Lidé jsou skvělí. Přejí mi a věří, že jsem nevinný, řekl omilostněný Kajínek

Ruské velvyslanectví: Růžový tank pošpiňuje vzpomínku. Podpořilo přemalování

Členy vojenského klubu, kteří se o víkendu pokusili vrátit růžovému tanku IS-2 před červeným kostelem v Brně původní zelenou barvu, ve čtvrtek podpořilo velvyslanectví Ruské federace v České republice. Jeho zástupci se ohradili proti tvrzení Davida Černého, který tank přetřel na růžovo, že se jedná o symbol okupace z roku 1968.

Erdogan v bruselských kleštích. Jednal s Merkelovou i Macronem

Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan se musel v Bruselu na summitu NATO podívat přímo do očí těm, které v uplynulých měsících na dálku urážel. Setkal se s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem a německou kancléřkou Angelou Merkelovou. I když s pohledem do očí má v případě Angley Merkelové prezident Turecka problémy. Při jednáních v únoru v Ankaře se turecký prezidnet očnímu kontaktu s kancléřkou v maximální možné míře vyhýbal.

Zase můžete cestovat. Soud pozastavil Trumpův protiimigrační dekret

Když na začátku svého vládnutí v Bílém domě omezil prezident Donald Trump vstup do země občanům zemí, kde převládá muslimské obyvatelstvo, postavili se proti jeho rozhodnutí nejen obyvatelé USA na protestních akcích. Své slovo řekl k naplnění Trumpových předvolebních slibů i soud.

AKTUALIZUJEME / AKTUALIZOVÁNO

V Bruselu bez rukaviček. Problémem bude Turecko, rozpočet, teror a možná i Rusko

Podle článku 5 zakládací listiny Severoatlantické aliance je útok na jednoho člena NATO útokem na celou alianci. To platilo bez výhrady v době studené války. Bude to platit i v éře nového amerického prezidenta Donalda Trumpa?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies