VYBERTE SI REGION

Stříbrným Hutím se Němci vyhýbali. Na mlýně se tančilo

Stříbrné Hutě – Posledním objektem na Stříbrných Hutích je vodní mlýn, číslo popisné 29. K rekreaci ho využívá Jarmila Ludvíková. V současnosti je však na prodej.

17.8.2013
SDÍLEJ:

MLÝN. Dnes už mlýn slouží k rekreaci.Foto: David Peltán

„V nabídce je asi 14 dní a zájem o něj je, jen se do něj bude muset investovat. Zejména do interiérů. Objekt je však velice zajímavý a není památkově chráněný," říká makléř Zdeněk Bureš.

„Nechci, ale musím mlýn prodat. Věk a zdraví mi nedovolí se o něj starat. Po letošních záplavách, které byly horší než v roce 2002, byly interiéry vytopené a na opravy už není síla," říká třiaosmdesátiletá Jarmila Ludvíková, tehdejší rozhlasová redaktorka a překladatelka ze španělštiny a němčiny, kterou po roce 1968 na mlýně nechávali komunisté sledovat.

MLYNÁŘKA. Paní Koukalová byla vyhlášenou kuchařkou, na její jídla byly rezervace.

„Když jsme na Hutě přišli, bylo tu nádherně. Vypadalo to tu jako anglický park. Bíbrovi měli asi sedm býků, kteří fungovali jako sekačky. Jeden pán sem chodil a kácel nálety, z nichž pak pletl košíky. Dnes je vše jinak, vše je zpustlé," popisuje Jarmila Ludvíková. Říká, že kdyby záplav nebylo, zůstala by. „Potok a lidská blbost vše poničily. Při stavbě dálnice naváželi zeminu, kam neměli. Koryto potoka se zúžilo a voda letos doslova letěla po povrchu. Navíc tu chybí údržba okolí, luk, polí, povodí. To dřív nebývalo. Bude se mi moc stýskat," dodala.

Stejně jako ostatní budovy je i mlýn starý asi 300 let. Vždy byl rovněž pouze nájemní a opět byl majetkem českokrumlovské větve Schwarzenbergů. Poté ho zdědil současný Karel Schwarzenberg a v 90. letech se ho vzdal.

Náhon je zasypaný

Náhon už je dnes však zasypaný a dvoupodlažní objekt je od začátku 50. let využívaný veskrze k rekreaci. Ještě před tím se ale na mlýně mlelo a mlýn byl centrem dění osady, a to díky šikovnému mlynáři a obchodníkovi Aloisi Koukalovi.

„Tatínek měl velký mlýn s pekárnou a restaurací na samotě u sv. Jana, u Zákolan. Jenže kvůli nenamazanému ložisku vzplanul a kompletně vyhořel. V den mobilizace k druhé světové válce jsme se přistěhovali na mlýn ve Stříbrných Hutích. Velký respekt tehdy u obyvatel budil čin německého revírníka Kriegera, který bydlel naproti ve fořtovně. Ten se vzdal německého občanství vůči českému," říká Eva Náplavová, která nyní žije v Chýnově. Její otec však musel okamžitě narukovat a maminka tak zůstala v naprosto cizím prostředí sama.

Mlýn opravoval

„Když se nebojovalo, vrátil se zpět, opravil celý mlýn a postavil u silnice taneční parket. Každou neděli tu bylo plno! Moje maminka byla výtečná kuchařka, a tak se i vařilo. Na nedělní obědy si lidé dávali rezervace, a když Schwarzenberáci z polesí měli hony, maminka jim vystrojovala hostiny," vypráví Eva Náplavová. Mlýn vzkvétal. Koukalovi měli auto i náklaďák, a přestože v okolí bylo spousty velkých mlýnů, dodávali mouku do okolí, a dokonce až k Budějovicím. I když byl Alois Koukal vskutku vynikajícím obchodníkem, obchody za války nešly zrovna jednoduše. A setkal se i se závistí.

„Pamatuji si, že k nám přišel pán a v ruce měl dopis. Bylo to udání gestapu, že můj tatínek mele načerno. Pán dopis vzal ze schránky v Chýnově a tatínka tak zachránil. Byla to od něj veliká statečnost a já ho chtěla vždy poznat, z jaké byl asi rodiny," popisuje Eva Náplavová příběh, až mrazí. A po Němcích přišli osvoboditelé, Rusové. „Hodili na stůl hrst peněz, kterých měli vždy dost, a vypili půl sklepa. Jenže někdy měli chuť na ženské. Všechny ženy ze vsi se pak schovávaly ve včelíně a paní Šlechtová měla zástěru a pod ní schovávala mačetu. Sestře jsme musely zacpávat pusu, aby nevzlykala a neprozradila nás. To bylo něco," usmívá se dnes pamětnice.

Koukalovi odešli ze mlýna v roce 1946 na mlýn v Karviné a na mlýn z pohraničí přišli Makovcovi, v roce 1970 pak Ludvíkovi. „Bylo jasné, že nová doba už takový mlýn potřebovat nebude. Byl příliš malý, po nás tam šel bydlet hajný Pova," doplňuje Eva Náplavová, která se však na Táborsko vrátila. Stýskalo se jí, stejně jako všem, kdo mi přispěli vzpomínkami na Stříbrné Hutě – zapomenuté místo v lesích.

Nad osadou je břečťanem porostlý pomník. Ten připomíná tragickou událost, kdy se v místě zabila baronesa Schwarzenbergová, když se jí splašil kůň a ona nešťastně upadla. Podle jiných však na „obelisku" bývala měděná destička, dnes samozřejmě ukradená, na níž stálo poděkování rodině Schwarzenbergů.

David Peltán

Autor: Redakce

17.8.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Ústavní soud ve středu rozhodne o stížnosti vyhoštěného Iráčana

Brno - Ústavní soud (ÚS) ve středu vyhlásí nález s přímou vazbou na uprchlickou krizi a právní úpravu azylu v Česku. Rozhodne o stížnosti Iráčana zajištěného loni v listopadu a brzy poté vyhoštěného do vlasti. České orgány se podle stížnosti vůbec nezabývaly jeho obavami z mučení a násilí. Policie údajně také nezohlednila jeho úmysl požádat o mezinárodní ochranu.

Při náletech v syrské provincii Idlib zahynulo nejméně 46 lidí

Damašek - Při několika náletech v syrské provincii Idlib, ovládané z velké části povstalci, zahynulo dnes nejméně 46 lidí. Většina mrtvých jsou civilisté, uvedli opoziční aktivisté ze Syrské organizace pro lidská práva (SOHR), která situaci v zemi monitoruje z Británie.

Z izraelského nákupu ponorek prý bude profitovat i Írán

Tel Aviv - Aféra kolem nákupu dalších tří ponorek pro izraelskou armádu nabrala nové obrátky. Objevily se totiž informace, že v německé společnosti ThyssenKrupp, která je měla dodat, má podíl i úhlavní nepřítel židovského státu Írán. Informovala o tom agentura AFP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies