VYBERTE SI REGION

Studovat konzervatoř je jeho velkým snem

Prachatice - „Když přede mnou sedí kamarádi nebo učitel, je to horší," říká o trémě Václav Hoidekr.

8.4.2016
SDÍLEJ:

Slušnou sbírku diplomů si Václav Hoidekr přivezl minulý týden z Blatné, kde reprezentoval okres Prachatice v soutěži ZUŠ ve hře na elektronické klávesové nástroje. Foto: Deník/Miroslav Fuchs

Je sice žákem teprve osmé třídy Základní školy v Národní ulici v Prachaticích, ale už teď má Václav Hoidekr svých dalších plánech, alespoň co se výběru školy týká, jasno. Jeho životním snem je studium na konzervatoři. A jak se zdá, má k tomu velice slibně nakročeno.
Potvrzuje to i jeho nedávná účast na krajském kole soutěže ve hře na klávesové nástroje, ze které si přivezl hned tři ocenění.


Máš před sebou diplomy, ale vraťme se ještě před vlastní soutěž, s jakou náladou jsi tam šel?
Určitě jsem nečekal, že se vůbec dostanu do krajského kola a že pak tam výrazněji uspěji. Přece jen v kraji už je veliká konkurence. Když jsem pak přišel do sálu a viděl všechny ty klávesy a lidi kolem, najednou jsem měl pocit, jestli jsem tu vůbec správně. Ale když jsem si pak přebíral diplomy, byl to skvělý pocit.


V jakém pořadí jsi nastupoval?
Šel jsem na řadu hned jako první ve své kategorii. Bylo to svým způsobem nejisté v tom, že začínám, ale na druhou stranu jsem se nestresoval tím, že by někdo z ostatních hrál přede mnou. Takže jsem moc vyděšený nebyl. Asi, kdybych seděl dole v hledišti a sledoval nejprve ostatní, bylo by to jiné.

Václav Hoidekr:
Žák osmé třídy ZŠ Národní v Prachaticích. Základní uměleckou školu v Prachaticích navštěvuje šestým rokem, začínal u Jana Markovce s hrou na klávesy, poté koketoval s klasickým klavírem. Pak ale zakotvil zpět u Jana Markovce a čtvrtým rokem se věnuje hře na elektronické klávesové nástroje. Zatím největším úspěchem je pro Václava Hoidekra vítězství v krajském a postup do celostátního finále soutěže ZUŠ ve hře na EKN.


Odehrál jsi všechno najednou?
Přesně tak, je to lepší. I když je docela těžké se z jedné skladby naladit na druhou. Zvlášť, když se jedná o improvizaci, o něco, co sám složíte, je složité se přeorientovat na druhý břeh. Měl jsem skladbu, kdy bylo potřeba z varhan přejít na kytaru a to je skutečně těžké, když chci vyjádřit vlastní pocity a současně hrát tak, aby ten nástroj zněl autenticky. Ale byl jsem rád, že mi pak pan ředitel a pan učitel řekli, že to bylo dobré a zvlášť kytara zněla autenticky. Nástroj může být sebelepší, ale autentičnost musí mít člověk, který na něj hraje, v sobě.


Jak jsi měl připravené vystoupení?
Připravili jsme ho tak trochu produkčně. Začátek byla moje vlastní klavírní skladba. Sice jsem byl při nástupu na jeviště trochu nervozní, když jsem viděl všechny ty lidi v sále, ale skladba mě natolik uklidnila, že to bylo v pohodě. Závěr pak byl s doprovodem, byl to live band, který na konci vygradoval.


Jak dlouho trvala příprava?
Řekl bych, že jsme na tom pracovali zhruba rok, ale všechno se to postupně vyvíjelo. Jiné je to u skladeb, u kterých se neimprovizuje, byť jsou vlastní, není příprava tak podstatná, člověk se to naučí doma. Ale když jdu na pódium s improvizací, je to někdy hodně těžké. Nicméně během toho roku bylo znát, jak se skladby postupně zdokonalují.


Jsi trémista?
Býval jsem dřív hodně velký, ale s přibývajícími příležitostmi a koncerty se tréma postupně vytrácí, nebo si ji už tolik nepřipouštím. Je jasné, že když v publiku sedí porota a profesor z konzervatoře, na kterou chci jít, dostaví se tréma zaručeně a měl by ji asi každý.


Pomáhá ti zbavit se trémy třeba to, že hraješ na různých školních akcích před svými spolužáky a známými?
Tohle mám trochu naopak. Když přede mnou sedí kamarádi nebo učitel, je to horší. Obzvláště těm nejbližším chci ukázat, proč tam přišli. Dodává mi to zároveň odvahu, ale současně chci předvést to nejlepší. Není to úplně tréma, ale přece jen takové to lechtání v břiše a klepání rukou.


Vraťme se ještě na samý závěr krajské přehlídky, když jsi přebíral tři diplomy.
Byl to úžasný pocit. Sice jsem nic moc předem raději nečekal, zvláště ne první místo, ale zase jsem si v duchu říkal, snad bych to mohl dostat, když jsem se tak připravoval a snažil. Už diplom za první místo byl super pocit, že celý ten rok příprav měl smysl. Když pak přibyl ještě diplom za absolutní vítězství v kategorii, nedalo se to ani popsat. Hlavně proto, že jsme byli jen dva a ten druhý byl z kategorie, se kterou se vůbec nemůžu rovnat.


Těší tě i ocenění za vlastní tvorbu?
To mě těší moc, je to vlastně něco, co jsem dostal jen já za něco, v čem se v budoucnu chci uplatnit. Ano, můžu zahrát jakoukoliv skladbu, ale tohle ocenění je pouze za moji vlastní skladbu. A to mně potěšilo moc.


S čím pojedeš za měsíc na celostátní finále do Františkových Lázní?
Podmínkou je předvést ty samé skladby, samozřejmě vyjma části improvizace. Ostatní skladby musí být stejné od okresního až po celostátní kolo. Pokud jde o improvizaci, tam si opravdu velmi pečlivě vybírám téma, aby o mně co nejvíce řeklo. Většinou si vybírám refrén, důležité je, aby skladba nebyla rozházená, ale měla jasný kořen. Odpovídá tomu i název, není možné, abych hrál k refrénu, který mám daný, něco jiného. I když základ zůstává, přece jen je to při každém vystoupení trochu jiné.


Dnes jsi v osmé třídě, ale už teď se chystáš na přijímací zkoušky na konzervatoř?
Je to můj velký sen, i když pocity mám teď docela smíšené.


Co ty a KlávesFest ve Lhenicích?
To pro mne byla nesmírná inspirace. Byl jsem vůbec poprvé na tak velké akci, hodně mě to nakoplo a povzbudilo jít dál. Je to důležité nejen proto, že máte příležitost se předvést sám, ale že se nabízí šance vidět a slyšet další výborné hráče, tedy pokud člověk není zahleděný jen do sebe a do toho, co hraje sám. Navíc soutěže mají přísná kritéria, která mohou někoho odradit, ale KlávesFest dává šanci se předvést a prosadit podle svého. Není to o diplomech a soutěživosti, ale o tom prezentovat se a nabrat zkušenosti.

Autor: Miroslav Fuchs

Místo události:
8.4.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Úroveň technického vzdělání podle šéfů strojírenských firem klesá

Praha - Úroveň technického vzdělávání se podle 60 procent ředitelů strojírenských firem za posledních deset let zhoršila. Pesimističtější byli v průzkumu mezi 285 podniky šéfové velkých společností. Vyplývá to z průzkumu analytické společnosti CEEC Research, jehož výsledky mají média k dispozici. Kompletní data budou zveřejněna v úterý na konferenci Budoucnost technického vzdělávání na ministerstvu školství.

Pomníček připomene automobilovou honičku StB a zakladatelů Charty

Praha - Automobilovou honičku Václava Havla a Pavla Landovského se Státní bezpečností, když 6. ledna 1977 ujížděli s prohlášením Charty 77 a seznamem podpisů k poštovním schránkám, má v Praze 6 ztvárnit dočasný pomníček. Instalován bude v Gymnazijní ulici, která ústí do Evropské ulice, tedy v místě, kde byli zatčeni. Slavnostní odhalení se uskuteční 5. ledna, v předvečer 40. výročí události, řekl novinářům náměstek Ústavu pro studium totalitních režimů Ondřej Matějka, který krátkou uměleckou instalaci na místě paměti chystá.

Anonym ohlásil bombu na pražském hlavním nádraží, vlaky nejezdily

Praha - Policie v sobotu večer kvůli anonymní hrozbě bombou vyklidila pražské hlavní nádraží. Železniční doprava byla na víc než hodinu zastavena. Metro svou stanicí na nádraží projíždělo. Policie bombu nenašla, po původci anonymního telefonátu pátrá. Médiím to řekl mluvčí pražské policie Jan Daněk.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies