Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Své první práce hodil do kamen, teď má úspěch

Hradce - Libor Pražan už sedmnáct let opravuje starožitný nábytek. Letos jeho dovednosti ocenila odborná porota a udělila mu titul Živnostník roku

9.10.2012
SDÍLEJ:

Umělecký truhlář Libor Pražan.Foto: Deník/Jaroslav Sýbek

Nikdy se nevyučil, řemeslo poznával sám metodou pokus – omyl, přesto jej nyní dělá tak dobře, že jej ocenila odborná porota. Umělecký truhlář Libor Pražan z osady Hradce na Českobudějovicku získal titul Živnostník roku Jihočeského kraje 2012. V poslední době navíc pořádá kurzy pro veřejnost.

Osmatřicetiletý truhlář se původně věnoval úplně jinému povolání. Před 17 lety jej však zlákalo řemeslo. „Vztah ke dřevu jsme měli v rodině. Dědeček i tatínek byli velice šikovní, a to se asi nějak přeneslo na mě. Jsem ale samouk, takže první dva kousky skončily v kamnech," vzpomíná.

Nyní má Libor Pražan malý ateliér v Hradcích. Opravuje tu především nábytek z období historismu a biedermaieru. „Jsou to židle, stoly a občas nějaká pěkná komoda. Objevují se ale  i méně obvyklé věci, například kolovraty," dodává. Zákazníci k němu většinou nosí předměty z pozůstalosti po předcích, jsou ale i tací, kteří si starý nábytek kupují a poté ho nechávají opravit.

Samotné restaurování je poměrně zdlouhavé. „Nejprve musím předmět důkladně prohlédnout a najít veškeré vady, poškození a třeba i nepatřičné zásahy, které někdo během let udělal. Pak se předmět rozebere, ošetří proti škůdcům a pokračuje se od nejhrubších prací po ty nejjemnější," popisuje Libor Pražan. Nejraději má podle svých slov závěrečnou fázi, tedy povrchové úpravy.

Naopak štve jej, když je starý nábytek natřený  barvou. „Jednak se tím znehodnocuje a také je velice nepříjemné pak například ze skříně sundavat tři vrstvy nátěrů," vysvětluje. Při práci používá truhlář hoblíky, dláta nebo ruční pilky. Některé jeho nástroje už dokonce pamatují několik generací. Oprava průměrného kusu nábytku zabere dva až tři týdny. Libor Pražan přitom tráví v dílně sedm hodin denně.

Dost času musí ale věnovat i shánění materiálu. Vzácné dřevo totiž není možné jen tak koupit ve velkoobchodě. „Někdy se využívají části jiného starého nábytku, který už nejde opravit, a pak je třeba získat ušlechtilé dřeviny jako ořech, třešeň nebo hrušeň. Spousta lidí jimi běžně topí 
v krbu, tak se tomu snažím předcházet. Když vím, že se někde kácí, okamžitě nabízím výměnu za palivové dřevo," komentuje. Úplně nejraději podle svých slov pracuje 
s ořechem a dřevo mu i po mnoha letech stále voní.

Kromě opravy starožitných předmětů, dokáže Libor Pražan vyrobit i nový nábytek 
v historickém stylu. Je to však mnohem náročnější. „Musí se zachovat původní technologie, která vyžaduje hodně ruční práce. Je na to třeba také dost peněz, protože všechny materiály jsou těžko dostupné," vypráví.

Právě výroba jednoho takového nábytku ale patří k zakázkám, na které dodnes vzpomíná. „Kdysi mi jeden pán přinesl fotografie barokního vykládaného sekretáře a chtěl stejný. Dal mi tak příležitost dělat krásnou práci, po které jsem dlouho toužil," říká.

Z poslední doby považuje Libor Pražan za svůj největší úspěch práci na povrchové úpravě repliky klavíru Boisselot. Na ten původně hrál skladatel Ferenc Liszt, ale protože originál již nebylo možné opravit, objednali si zákazníci kopii. Nyní stojí 
v německém Výmaru, kde Liszt za svého života působil.

Jako nevýhodu svého řemesla označuje Libor Pražan to, že většinu času tráví sám. Společnost mu podle jeho slov obvykle dělají jen červotoči. Proto se před dvěma lety rozhodl pořádat kurzy pro veřejnost. „Hlavním důvodem byla potřeba přijít trochu víc mezi lidi, ale také jsem si všiml, že mnoho Čechů navštěvuje zámky nebo divadla, takže myslím, že mají vztah ke kráse," doplňuje.

Nejprve jen na zkoušku napsal několik řádek o kurzu na své internetové stránky. Po čase se ozval první zájemce 
a přivedl s sebou další. Nyní už truhlář pořádá pravidelné třídenní akce a pokaždé přiláká  dostatek účastníků.

I po sedmnácti letech Libora Pražana jeho práce baví. Bere ji dokonce jako svůj osud. Žádné cíle nebo vysněnou zakázku však nemá. „Důležitější než opravit nějaký překrásný kousek, je asi ten vnitřní pocit. Chtěl bych si nadále udržet radost z práce, aby do toho nevpadla rutina," uzavírá.

Autor: Andrea Zahradníková

9.10.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Kočka
23

Žena zemřela po kousnutí kočkou na nemoc přenášenou klíšťaty

Zleva Michal Urbánek, Kamil Jirounek, Radomír Kučera a Peter Kmeť
3 10

Jde o pokus o násilné převzetí mojí firmy, tvrdí zakladatel Oleo Chemical

Nechtěné děti. V Česku lze rodit v utajení, ale ne anonymně

Případ novorozence z Plzeňska, kterého matka chtěla po porodu zavraždit, vyvolal emoce i otázky. Chlapeček totiž nakonec skončil v babyboxu, ale přes rychlou snahu lékařů o jeho záchranu po pár hodinách zemřel. Muselo se to stát? Možná ne, kdyby nešťastná rodička věděla o možnosti rodit v utajení.

Hackerský útok na UniCredit v Itálii zasáhl 400 tisíc klientů

Zatím neznámí hackeři zaútočili na největší italskou banku UniCredit. Ohrožena jsou data ze 400 tisíc účtů.

Potvrzeno! Francii postihla katastrofální neúroda vinných hroznů

Když na jaře varovali francouzští vinaři, že silné mrazy zničily jejich celoroční snažení, mnozí doufali, že se réva nakonec vzpamatuje. Bohužel, černé předpovědi se vyplnily.

V bankomatech je Windows XP, lze ho ovládnout během minuty

Ke každému bankomatu se dá jednoduše připojit USB kabelem, peníze pak lze ukrást během minuty. Několika zlodějíčkům v Asii se tak před časem podařilo jednoduše vybrat peníze. Experti vysvětlují, jak jsou bankomaty málo zabezpečené.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení