Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Svědectví promluvilo po 97 letech. O obsahu deníku nikdo nevěděl

Strakonice - Píše se rok 1915 a mezi vojáky v zákopech I. světové války je i krejčí Václav Trnka. Snad aby nemyslel na to, co ho čeká, snad aby přemohl strach, začal psát deník. Nyní, po 97 letech zapomnění, vydávají zažloutlé stránky kalendáře své svědectví.

11.12.2012
SDÍLEJ:

Václav TrnkaFoto: archiv Dany Podlešákové

„Tu dostal jsem do ramena ránu skoro jako když mne klackem praští. Upadl jsem na zem. Kamarád Ambrož ke mně skočil a mne obvázal."

Před 17 lety deník náhodou našla prapravnučka Dana Podlešáková. „Když zemřel můj táta, uklízela jsem v jeho věcech. Našla jsem notes, ale ani jsem se nepodívala co v něm je. Celé roky ležel v šuplíku," řekla, když deník přinesla do naší redakce. Až když nedávno s manželem procházeli zašlé stránky, pochopili, co mají v ruce.

O svém prapradědečkovi ale toho moc neví. „Snad jen to, že byl vyučený krejčí. Ale jak se dostal na frontu, nevím," vzpomíná Dana Podlešáková. Doklad ani není o tom, v kolika letech byl Václav Trnka na frontě. „Prý se narodil v roce 1890, ale kdo ví," krčí rameny.

A jaký byl další osud tvůrce deníku? Trnka hodně jezdil po světě za prací. Tak se dostal až do Francie, kde kolem roku 1960 zemřel.

Co bude s unikátním deníkem dál, zatím jasné není. Dana Podlešáková ho nabídne Muzeu středního Pootaví. „Je to zajímavý doklad," potvrdila zájem šéfka muzea Ludmila Koštová. 

Deník vojáka z I. světové války

Fenivesvölgi
Jest to větší vesnička s kostelíkem. Obyvatelé její jsou vesměs Poláci. Jsou chudí, podle čehož se také oblékají. Šat jejich jest z domácí látky a kroj jejich jest čistě národní.
Okolí vesničky této jest ohraženo hradbou vysokých Karpat. Vrcholy jejich jsou pokryty svěží zelení ponejvíce listnatých lesů.

Skoro prostředkem vesničky protéká silný potok, ve kterém jsme si prádlo prali a se koupali. Teď jest to zakázáno. Začíná cholera.

Denník 1915.
17. června, čtvrtek
Ráno v půl 5 hod. jsme vyšli z našeho dosavadního lágru z Fenivesvölgi. Jdem do 8 hod a pak lágrujem. Bude menáž. Ve 12 hod. odcházíme. Do 3 hod. jdem do stanice Siangi kdež máme kávu a konservu. Budem nastupovat do vlaku, který nás poveze dál.
Cesta do tohoto místa byla zajímavá. Stoupali jsme do vysokých pohoří odkud jest romantický pohled na lesy a údolí. Po cestě viděli jsme hrůzu války. Spálené domy, rozbořené mosty, železniční rumoviště at. d.
O ¾ na 9 vyjel vlak z nádraží ....... kteréž bylo taktéž od granátů a šrapnelů poroucháno. Vlak unáší nás k Samboru.
18. června 1915.
Jsme ve Samboru, kdež jsme obdrželi snídani. Odpoledne jsme vystoupili a pěšky jsme šli do města Samboru. Před městem jsme večer postavili celty, kdež jsme zůstali do rána. Pršelo.
19. června.
Vyšli jsme ráno v 6 hod. ze Samboru a jdeme dále ku Lvovu: v poledne jsme přišli do vesnice Konušky, kdež ještě před třemi dny byli Rusové. Ves je celá vypálená a rozbitá. Zde jsme zůstali také přes noc.
20. června.
Jest neděle. Vykročili jsme zase v 6 hod. Prší a my jsme promoklí až na kůži. Nohy nám klouzají v blátě a torny na zádech sotva vlečem. Jsme utrmácení už k padnutí.
Konečně po třech hodinách pochodu jsme obdrželi zast. Přešli jsme též město Rudky. Na večer jsme přišli do velké vsi Uherce, kdež jsme zůstali přes noc. Rusové zde byli nedavno poněvadž z trosek rozbité továrny se ještě kouří.
21. června pondělí. 1915.
O půl čtvrté jsme měli .......O 5 hod. vycházíme ze vsi a pokračujeme v cestě po které nás provází hřímání děl. Posléze hodinu jsme měli …, načež pokračujem v cestě.
V poledne přišli jsme do vesnice Roz....... kdež máme menáž. Chleba nemáme již žádný a hladu dost. Odpoledne vyslán byl kadett se dvěma muži k regimentu, který jest asi hodinu vzdálen. Do švarmlinie máme asi dvě hodiny. Děla již hřmí zřetelně. Kadett přinesl zprávu, že v noci půjdem do boje a budem dělat šturm. Jest mi již všechno jedno. Na večer přišli jsme již k regimentu. Boj zuří již před námi v plné síle. .......jmenuje se .....
Náš reg se utábořil na zahradě jedné chalupy, kdež jsme postavili celty. Ulehli jsme bez menáže. O půlnoci probudil nás rachot pušek a hřímání granátů, které nám létali přes hlavy.
Kulky nám létali u celt, kdež jeden byl ihned mrtev a 1 raněn.
22. června úterý.
Ráno šli jsme do boje kdež jsme zůstali až do čtyřech hodin jako reserva. Bylo to hrozné. Potom dostali jsme menáž načež jsme hnali dále za nepřítelem. Pohled na pole kde byl boj sveden byl strašný, hrozný k nevypovězení. Člověk nedovede si to představit. Od naší kump. nebyl raněn ani zab. žádný. Potom jsme mašírovali do 10 hod. večer kdež jsme dělali dekunky.
23. června středa.
Ráno vstali jsme a pokračovali za Rusem. U vesnice Malý Mlýn srazili sme se s Rusem. Zde jsem byl poprvé v ohni. Od našeho regi jsou 4 raněni. Jdem zase dál. Teď máme malý rust a půjdem do boje asi zase.
Bůh mne ochraňuj a P. Marie.

Václav Trnka měl v roce 1915 pořádný kus štěstí. Nezapsal se do statistiky milionových jatek I. světové války a navíc nám zanechal ojedinělé svědectví ze zákopů. Jeho deník otiskujeme bez úprav vědomi si toho, že naši čtenáři pochopí význam autentických výrazů včetně pravopisných chyb.
Po několik příštích dnů tak budete moci sledovat příběh muže, o kterém už téměř nikdo neví a je v podstatě neznámou osobou i pro vlastní příbuzné. Deník bývalého krejčího a vojáka I. světové války Václava Trnky vydává svoje svědectví po dlouhých 97 letech.

Autor: Petr Škotko

Máte doma podobné dědictví?

Ano

22 %

Ne

78 %

Hlasovalo: 18

Anketa byla ukončena

11.12.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Lidl
21

Lidl otevřel e-shop. Zboží jde objednat ještě dřív, než bude na prodejně

Ilustrační foto.
23

Příliš levné dálnice. Ať to není na úkor kvality, varují odborníci

Výbuch v kasárnách: munice neměla v administrativní budově co dělat

Armáda ve čtvrtek potvrdila, že v ubytovně Jugo ve vyškovské vojenské posádce byla munice nelegálně. Při explozi tam v úterý zemřel jeden voják.

Modelce, která chtěla dobýt svět, hrozí mnohaletý žalář

Chtěla dobýt modelingový svět, nyní jí však hrozí, že svou krásou bude dlouhé roky ohromovat pouze osazenstvo věznice.

Dědička ĽOrealu a nejbohatší žena světa zemřela ve věku 94 let

Ve věku 94 let zemřela francouzská podnikatelka a dědička globální kosmetické značky ĽOreal Liliane Bettencourtová. Oznámila to její dcera. Rodina Bettencourtů, kteří ĽOreal založili, drží v této společnosti dodnes 33 procent.

Záchranáři v Mexiku stále bojují o životy zavalených

Mexičtí záchranáři se stále snaží vyprostit zpod zřícených budov přežívající lidi, včetně dětí z Rébsamenovy školy a dále pěti tchajwanských továrních dělníků, u nichž je naděje, že stále zůstávají naživu. Při úterním ničivém zemětřesení zahynulo nejméně 233 lidí, 1900 lidí bylo zraněno.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení