VYBERTE SI REGION

OBRAZEM: Synagoga ve Čkyni, kdysi němá ruina, zase žije

Čkyně - Po 22 letech skončila v neděli obnova synagogy ve Čkyni na Prachaticku, v níž se unikátně dochovala i tóra. Od dubna v ní bude vedle modlitebny sál pro společenské akce, infocentrum, knihovna i galerie. Náklady na záchranu památky činily asi dvanáct milionů korun.

31.3.2014
SDÍLEJ:
Fotogalerie
16 fotografií
Po 22 letech skončila obnova synagogy ve Čkyni na Prachaticku, v níž se unikátně dochovala i tóra. Od dubna v ní bude vedle modlitebny sál pro společenské akce, infocentrum, knihovna i galerie. Náklady na záchranu památky činily asi dvanáct milionů.

Po 22 letech skončila obnova synagogy ve Čkyni na Prachaticku, v níž se unikátně dochovala i tóra. Od dubna v ní bude vedle modlitebny sál pro společenské akce, infocentrum, knihovna i galerie. Náklady na záchranu památky činily asi dvanáct milionů.Foto: Deník/Václav Pancer

Moc toho nenaspala, od pěti ráno přemýšlela o proslovu. Popsala několik stránek, nakonec ale mluvila spatra. Jindře Bromové se v neděli zhmotnilo 20 let života, jež věnovala záchraně synagogy ve Čkyni na Prachaticku: památka, v níž se dochovala i původní tóra z roku 1828, otevřela. Vedle modlitebny nabízí sál pro společenské akce, historickou expozici, infocentrum, knihovnu, kinosál a galerii. Obnova stála asi 12 milionů korun.

„Je to čistá krása,“ glosoval jeden z návštěvníků v neděli dopoledne, když vešel dovnitř. Podobné pocity měl Michal Foršt, kantor Židovské obce Liberec, člen Pražského filharmonického sboru a šéf kapely Tateloshn, hrající jeworld music. „Jsem nadšený. Když jsem tady byl před mnoha lety, byla to naprostá ruina. To, co vidím dnes, je klenot. Fascinuje mě, že to není jen opravená historická budova, nezůstává jen memento, ale že synagoga žije. To je nejpodstatnější,“ řekl Michal Foršt.

Obnova začala v roce 1992. Rok předtím obec koupila synagogu od Jednoty. Pro Jindru Bromovou, která žije ve Čkyni 28 let, začal příběh ale již před rokem 1989, když ji historik Jan Podlešák požádal o pomoc při opravě židovského hřbitova. „Za komunistů jsme ho opravovali jako členové ochránců přírody. V roce 1995 jsme vydrhli náhrobky, a když už jsme měli hřbitov…,“ říká Jindra Bromová.

Že založila Společnost pro obnovu synagogy ve Čkyni, je nasnadě. Méně už to, že vydržela dvaadvacet let. „Jsem člověk, kterému je jedno, že něčemu věří jako jediný na světě, " usmívá se.

„Dům už se propadá a okna slepě hledí“

Jak asi chátrající synagoga vypadala, přibližuje báseň Svatostánek od Pavla Nozara: Dům už se propadá/ a okna slepě hledí/ do tmavé ulice./ Pochmurná nálada/ v podvečerní šedi./ Ta pustá zahrada/ a okna vytlučená/ a pobořená stěna/ a od půdy až ke sklepu/ ti pod nohama skřípá/ na každém téměř schodu/ hromádka střepů…

Tyto časy pamatuje Josef Lávička, kronikář, jenž žije ve Čkyni 51 let. „Kdybyste to tady znal… Stačí tahle kamenná zeď, to byla rozvalina,“ ukazuje a líčí, jak synagoga sloužila jako sklad, jak jedna čkyňská Židovka přežila Osvětim a po válce odešla do Izraele. Znal i manžele Španingerovy, poslední majitele synagogy. „On byl truhlář, neměl nohu… Když zemřel, chodil jsem k jeho paní,“ říká 73letý kronikář.

Po 22 letech skončila obnova synagogy ve Čkyni na Prachaticku, v níž se unikátně dochovala i tóra. Od dubna v ní bude vedle modlitebny sál pro společenské akce, infocentrum, knihovna i galerie. Náklady na záchranu památky činily asi dvanáct milionů.

Jako symbol vnímá, že ve Společnosti pro obnovu synagogy je i kněz kdysi spolu totiž kamarádili čkyňský rabín a katolický farář. „Nejdůležitější je, že lidé, kteří o záchranu usilovali, to těch 20 let vydrželi, že se na to nevykašlali. Výsledek je nádherný, jsem šťastný, že se jim to povedlo,“ shrnuje kronikář.

V domě za zmíněnou zídkou bydlí 31letý Ondřej Šmíd, jehož žena se na záchraně také podílela. Na otevření šel se synem. „Odmalička jsem synagogu sledoval, znám ji, když byla hodně špatná…“ glosuje.

K synagoze se váže mnoho zajímavostí. Třeba příběh modlitebního pláště, který si jeden z Židů nechal před odchodem do koncentračního tábora u sousedky, že si ho po válce vyzvedne… Dnes je plášť aspoň vystaven v expozici. Ta začíná panelem Oněmělé synagogy, o osudech těch jihočeských. Zvláštní prostor je věnován budějovické, strakonické, táborské a vimperské. Poslední dvě uvedené zachycují modely. „Jsou to odlitky z kovu, aby je už nikdo nikdy nezničil,“ podotkla Jindra Bromová.

Svícen, šál i kořenky

V expozici je za sklem řada předmětů. Chanukija, devítiramenný svícen zapalovaný během svátku Chanuka, mezuza, což je malá schránka obsahující svinutý pergamen s pasážemi z tóry, modlitební šál talit, pokrývka hlavy kipa, sáček na modlitební řemínky, kovová kasička z volyňské synagogy či židovské kořenky.

Unikátem je tóra. „Našla se v truhle na půdě, objevili ji obkladači. Je důkladně zrestaurovaná a domníváme se, že je původní z roku 1828,“ říká Vladimír Silovský z Regionální rozvojové agentury Šumava.

Zatímco on provází návštěvníky, Jindra Bromová spočine očima na mohutné vinné révě, vinoucí se kolem zdi. Je přesvědčena, že rostlina pamatuje stavbu synagogy. Dojetí je na ní však patrné jen lehce. „Prožila jsem si to při zasvěcení, sjelo se sem přes padesát potomků těch, kteří tady kdysi žili, bylo to neuvěřitelné,“ říká.

„Je to dvacet let mého života a úsilí,“ řekla Jindra Bromová (na snímku) ze Společnosti pro obnovu synagogy.Podobně to cítili Jaromír a Richard Woltovi z Banské Bystrice a Zvolena. Otevření synagogy, kterou znali jejich předkové, pro ně byl úžasný zážitek. Stvrzují tak slova Michala Foršta, že pro judaismus je typická snaha předávat tradice z generace na generaci, a i když zde byla tradice přerušena, něco zůstalo.

Synagoga ve Čkyni je v krátkém čase druhá, která se na jihu Čech probouzí; loni otevřela synagoga v Českém Krumlově. Podle Patrika Červáka, šéfa krajského odboru kultury a památkové péče, se napravuje dluh po komunistech a nacistech.

„Že zmizely táborská a budějovická, nejvýznamnější, největší a nejkrásnější synagogy Jihočeského kraje, je fakt, který už se nedá odčinit. Tak se to snažíme napravit u těch, které zbyly. Židovské etnikum na Šumavě bylo součástí kulturního milieu a jsem rád, že se to zde připomíná,“ řekl Patrik Červák, kterého na gymnáziu učil Jan Podlešák, díky němuž pak studoval historii a archeologii.

Pro Jindru Bromovou je Jan Podlešák živou kronikou, tak na závěr jeho slova: „Tragický osud židovské komunity ve Čkyni již nelze zvrátit (…). Synagoga však vedle důstojného pietního odkazu přináší i naději k povzbuzení duchovního a kulturního života obce a jejího okolí. Stejně tak, jako tomu bylo v dobách její funkční, téměř dvousetleté existence. Synagoga přestává být němá.“

V 19. století měli svého kantora a rabínaSynagoga ve Čkyni z roku 1828 je spolu se synagogou v Bechyni nejstarší dochovanou židovskou svatyní v jižních Čechách a jednou 
z posledních zachovaných vesnických synagog v Čechách. Zachrána, jež trvala 22 let a na níž má zásadní podíl Společnost pro obnovu synagogy ve Čkyni, stála asi 12 milionů korun. Pomohla i obec, sponzoři 
a zejména česko-bavorský grant.  Je to ve Čkyni v pořadí druhá židovská modlitebna, první, snad z 18. století, byla zbořena ve 20. století.

Příběh synagogy začíná v roce 1828, kdy ji vrchnost postavila náhradou za starší synagogu. Na počátku druhé poloviny 19. století žil ve Čkyni zřejmě historicky nejvyšší počet obyvatel židovského vyznání, 339 lidí, téměř 30 procent obyvatelstva Čkyně. Židovská komunita zde měla své vlastní duchovní, rabína a kantora. Rapidní pokles židovské populace od 60. let 19. století znamenal zánik Židovské náboženské obce. V roce 1922 je synagoga prodána manželům Španingerovým, ti ji adaptují na obytný dům 
a truhlářskou dílnu. Definitivní zánik židovského osídlení ve Čkyni přináší druhá světová válka. Ze 14 židovských občanů, deportovaných v roce 1942 do koncentračních táborů, nepřežil žádný. Jejich jména jsou jako věčné memento napsaná na zdi hlavního sálu synagogy. Poslední čkyňská Židovka a obyvatelka synagogy, Karolina Španingerová, umírá v Březnici v roce 1984. Budova chátrá… teď ale konečně ožila.

Několik židovských rodin žilo ve Čkyni již koncem 16. století. V roce 1825 žilo v městečku 677 obyvatel, 
z toho 151 Židů, v roce 1930 jich zbylo už jen jedenáct.

Autor: Václav Koblenc

31.3.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Vojenský historický ústav má nově opravenou stíhačku MiG-15

Praha - Vojenský historický ústav (VHÚ) bude moct vystavit nově opravený stíhací bombardér MiG-15. V uplynulých pěti měsících ho zrekonstruovali pracovníci Vojenského technického ústavu (VTÚ). Představitelé VTÚ, VHÚ a ministerstva obrany ve čtvrtek opravený stroj na vojenské základně ve Kbelích představili novinářům.

Rakušan: Hnutí STAN je připraveno soudit se o mandát Drábové

Praha - Hnutí STAN je podle středočeského lídra Víta Rakušana připraveno soudit se o mandát krajské zastupitelky Dany Drábové, pokud by ho někdo napadl. Drábová je totiž předsedkyní Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB), ačkoli podle ministerstva vnitra mohou být zastupiteli jen řadoví státní zaměstnanci. STAN tvrdí, že souběh funkcí je podle zákona možný. I kdyby hnutí u soudu neuspělo, výsledkem bude alespoň precedentní rozhodnutí, které vyjasní současný stav, řekl dnes Rakušan novinářům.

Hasiči přejeli hocha, chvátali k požáru. Policie: Nešťastná náhoda

Krucemburk – Havlíčkobrodští kriminalisté uzavřeli vyšetřování nehody z letošního června, při níž hasiči na závodech dračích lodí v Krucemburku na Havlíčkobrodsku přejeli desetiletého chlapce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies