VYBERTE SI REGION

Táborský rodák Karel Mareš se dočkal pocty

Tábor - Pokud byste dnes vstoupili do budovy Gymnázia Pierra de Coubertina, uviděli byste na zdi novou pamětní desku, připomínající někdejšího studenta Karla Mareše.

11.6.2015
SDÍLEJ:

Slavnostní odhalení pamětní desky Karlu Marešovi.Foto: Veronika Gigalová

Při jejím odhalení proletí nad gymnáziem dva letouny Zlín z táborského letiště u Čápova dvora. Také Karel Mareš byl pilotem.

Táborský rodák, generál Karel Mareš není jen slavným absolventem zdejší reálky, ale také vojákem ve službách nového československého státu.

Brigádní generál Karel Mareš Toman (po odchodu z protektorátu používal krycí jméno Karel Toman) se výrazně zapsal do dějin československého letectví a protifašistického odboje během druhé světové války. Jeho jméno však mělo po únoru 1948 navždy zmizet z povědomí lidí. V tomto duchu se pak odvíjel život degradovaného generála.

Právě dnes je to 55 let, kdy tento táborský rodák zemřel. V chudobě a uštván tehdejšími vládci země. Zemřel v Kosově Hoře na Sedlčansku, pohřbený je ale ve svém rodném Táboře.

Nadějná kariéra

Karel Mareš se narodil v Táboře 3. listopadu 1898. „Jeho rodný dům stál v místech dnešního autobusového nádraží. Již nestojí," upřesnil Miloslav Sobek, který patří k iniciátorům instalace desky. Jak říká, dosud ji má pouze v Kosově Hoře, kde v ústraní žil.

Otec Karla Mareše byl železničářem, který svým čtyřem dětem dopřál dobré vzdělání. Dva Karlovi sourozenci se stali lékaři, on vystudoval zdejší gymnázium a po maturitě v roce 1917 narukoval k pěšímu pluku do Českých Budějovic, odkud ho nasadili na italskou frontu.

Tím začala jeho vojenská kariéra, obraně státu zůstal věrný i v době míru mezi oběma světovými válkami. Sloužil v Jihlavě a začal inklinovat k létání. Přihlásil se do kurzu v Chebu a postupně absolvoval všechny tehdy možné typy výcviku: od základního až po stíhací.

Po okupaci Československa v březnu roku 1939 se Karel Mareš zapojuje do ilegálního odboje. Po prozrazení je nucen protektorát opustit a přes Francii se dostal do Velké Británie. V následujícím roce byl jmenován prvním československým velitelem 311. bombardovací perutě RAF. V této pozici absolvoval šest náletů na německé cíle.

Z Londýna byl vyslán do SSSR, kde se setkal s Heliodorem Píkou, jehož vystřídal ve funkci velitele mise. Po návratu do svobodné vlasti velí 1. letecké divizi.

Nežádoucí člověk

Po únorovém převratu v roce 1948 se poměry ve společnosti mění a Karlu Marešovi začaly ubývat svěřené funkce i hvězdičky na náramenících uniformy. Z generála ho nový ministr národní obrany Alexej Čepička v roce 1950 degradoval z generála na vojína a vystěhoval z pražského bytu. Hlavní město mu zakázali.

Jeho cesta pak vedla do Kosovy Hory a do dílny na výrobu autodílů, později nastoupil do státního statku jako kočí volského potahu. Přišel o invalidní válečný důchod, zato si „užil" domovních prohlídek a výslechů.

Spolupracovníci státní bezpečnost ho nespouštěli ze zřetele, Marešův zhoršující se zdravotní stav jim ale neumožnil, aby ho poslali do žaláře. Zhoubné nemoci podlehl v motolské nemocnici 10. června roku 1960.

„Dokázal se čestně postavit k životním situacím, nevolil cesty osobního prospěchu, výhod na úkor druhých, šel do rizik, kterým by se mnozí raději vyhnuli. Za své činy a vlastnosti byl v cizině mnohokrát významně vyznamenán. Společenskou prestiž se jménu a osobnosti Karla Mareše pozdější generace pokusila navrátit plnou rehabilitací rozkazem prezidenta Václava Havla, kterým mu byla vrácena generálská hodnost. Ale v Táboře jsme Karlu Marešovi společenské uznání dosud hodně dlužni," vyjmenoval Miloslav Sobek jen některé důvody pro odhalení pamětní desky, která Karla Mareše dostane do jasnějšího světla táborského povědomí. Podle něj by životní příběh vojenského pilota vyšel na třídílný film.

„Už jen kariéra od rekruta do rakousko-uherské armády přes zajetí na italské frontě a jeho přihlášení se do československých legií, přes podíl na tvorbě naší armády, aktivní podíl v ilegálním odboji po okupaci, cestu zahraničními armádami až po nejvyšší armádní posty velení v Londýně a Kujbyševě, Moskvě a Praze. Když bylo nutno ze skupiny vlastenců na dostihovém závodišti v Anglii vybrat, kdo převezme zodpovědnost, byl to právě Karel Mareš, který se stal prvním velitelem 311. československé bombardovací perutě RAF. On vytvořil originální znak perutě s husitským odkazem v podobě okovaného cepu, řemdihu a hesla Na množství nehleďte, jenž při schvalování obdivovala i britská královna. On se rozhodl odejít do Sovětského svazu a zde se spolupodílet na zrodu pozdějšího československého armádního sboru," dodává Miloslav Sobek k osobnosti Karla Mareše.

Desku financuje Nadační fond gymnázia Tábor.

Slzy, hrdé tváře, slova uznání, úryvky ze vzpomínek na druhou světovou válku. To vše bylo vidět a slyšet při středečním odhalení pamětní desky generála Karla Mareše v Gymnáziu Pierra de Coubertina, kde tento válečný pilot v letech 1909 až 1917 studoval a odmaturoval.
„Bylo mi třináct let, když zemřel. Příliš jsem se toho o jeho minulosti od něj nedozvěděla, nikdy se mnou o těch věcech nemluvil," říká se slzami v očích dcera hrdiny Dagmar Jungmannová. Podle ní zmohla psychiku otce i těžká práce s voly na státním statku. Pak dělal skladníka v traktorové stanici, kde musel být vedený jako řadový dělník, jelikož měl zakázáno zastávat jakékoliv funkce. Jméno velitele bombardovací perutě RAF mělo vymizet.
„Myslím, že mu to ublížilo hlavně ze zdravotního hlediska. Kdyby zůstal u armády, určitě by žil déle, protože vojáci chodí na pravidelné prohlídky, takže by se na jeho nemoc přišlo dříve," míní Dagmar Jungmannová.

Neubránili se slzám

Ve chvíli odhalení desky z černého indického mramoru z dílny Petra Šebesty přelétly nad gymnáziem dva vojenské letouny a od armádního sboru zazněla hudba, při níž vhrkly slzy do očí nejen dceři a neteři slavného táborského rodáka. „Můj otec byl velikým vlastencem. Jsem na něj pyšná," přesto se usmívala  Dagmar Jungmannová.
„Pamatuji si ho jako statečného, skromného a zásadového muže, který o svých problémech vůbec nemluvil. Snažil normálně žít," dodala jeho neteř Milena Šatavová s tím, že měl rád knížky, a to především detektivky. „Zbožňoval Čajkovského i další vážnou hudbu. Jsem přesvědčená o tom, že to, jak dopadl ho mrzelo, nikdy ho to ale nezlomilo," popisuje svého strýce třiaosmdesátiletá žena.

Přežil obě války i útrapy po únoru roku 1948, kdy byl jako pilot RAF pronásledovaný. Na kolena ho dostala až zhoubná nemoc. „Když umíral, s maminkou jsme ho navštěvovaly. Velmi si rozuměl s mým otcem, který byl také perzekvován. Často spolu chodili rozjímat do kostela a rozptýlit se do hospody. Naše rodiny se vzájemně navštěvovaly," vzpomíná na Karla Mareše jeho neteř. „Velmi jsem na tátovi lpěla, měli jsme spolu krásný vztah," dodala s dojetím jeho dcera Dagmar.
Karel Mareš se 3. listopadu roku 1898 narodil v Táboře. Po okupaci ČSR musel zemi opustit, po únoru 1948 byl pronásledován StB a vyhnán z Prahy. Žil v Kosově Hoře na Sedlčansku. Zemřel 10. června 1960. Pochovaný je na Novém hřbitově v Táboře.

Autor: Alena Šatrová a Veronika Gigalová

Autor: Redakce

11.6.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Trumpovi právníci brání přepočítávání hlasů ve třech státech USA

Washington - Právníci nově zvoleného amerického prezidenta Donalda Trumpa se snaží zablokovat ruční přepočítání hlasů ve státech Pensylvánie, Wisconsin a Michigan. Oznámil to dnes americký server Politico. K novému sčítání hlasů vyzvala neúspěšná prezidentská kandidátka Zelených Jill Steinová, žádost podpořila několikamilionovou kaucí.

Nádražka kvůli EET končí. Další bojují

Praha /FOTOGALERIE/ - Oblíbený podnik v Bubenči kvůli elektronické evidenci tržeb zavřel. Ostatní tradiční nádražky s administrativní zátěží zápasí.

V Norsku našli nápis Arbeit macht frei ukradený z Dachau

Bergen - Norská policie nejspíš objevila nechvalně proslulý nápis Arbeit macht frei (Práce osvobozuje) ukradený v roce 2014 z brány bývalého německého koncentračního tábora Dachau. S odvoláním na bavorskou policii o tom dnes informovala agentura AFP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies