VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Učitel musí být trpělivým rádcem s přirozenou autoritou, ale i bavičem

Tábor - Evu a Kateřinu Pužíkovy spojuje nejen jedna krev a domácnost, ale také profese, která je zároveň jejich velkou zálibou. Tou je učitelství.

21.11.2015
SDÍLEJ:

Ve své kantorské profesi se Eva i Kateřina Pužíkovy snaží neustále vzdělávat. Obě sledují moderní trendy a směřují žáky, aby si poradili hlavně v praxi. Foto: Kateřina Šímová

Pro Kateřinu Pužíkovou byla hra na školu tou vůbec nejoblíbenější ze všech. I její maminka Eva Pužíková dávala svým kamarádům úkoly, sama se ale původně viděla spíš jako žokejka v sedle koně. I ji, stejně jako její dceru, ale nakonec osud zavál docela jinam, za katedru.

Bavilo vás učivo ve škole?

Eva: Jak které. Technické věci zase až tak ne, ale ruční práce, třeba vyšívání, háčkování nebo i malování, ty mě bavily od dětství.

Kateřina: Já to mám stejně. Taky nejsem technický typ. Bavila mě angličtina, čeština a dějepis, zkrátka humanitní předměty.

Co vás přivedlo za katedru?

Eva: Mě vlastně vždycky bavila práce s dětmi. Vedla jsem i jiskřičky a pionýry. Když jsem pak chodila na zemědělku, uvědomila jsem si, že zemědělství není nic pro mě, a začala jsem pokukovat po učení.

Kateřina: Já chtěla být učitelkou fakt odmala. Ale kromě toho jsem bývala taky hrozně šťastná, že mamka měla letní prázdniny a já nemusela jezdit na letní tábory. Tam jsem totiž byla jednou jedinkrát a víckrát by mě tam nikdo nedostal. (smích) Taky už na základce mi učitelky dohazovaly děti, kterým moc nešla angličtina, a já je doučovala, a tak to nějak začalo. Angličtina u mě vždycky vítězila.

Trpěly jste trémou při vaší první hodině?

Eva: Asi ani ne. To mi bylo devatenáct a učila jsem ještě ve Stádlci kluky zahradníky na praxi. Oni byli asi o tři nebo čtyři roky mladší, takže samozřejmě testovali, co vydržím. Když jim došlo, že si to nenechám líbit, tak se zklidnili a už to bylo v pohodě. Dnes jsou z nás kamarádi a vycházíme spolu velice dobře. Kdybych cokoli potřebovala, věřím, že by mi vyšli vstříc.

Kateřina: Já teda jo. Když jsem učila ve školce, tak u dětí jsem trému neměla, protože jsem si říkala, že jsou malé a nijak mě nehodnotí. Jiné to ale bylo u dospělých. Moc dobře si tu první hodinu pamatuju. Bylo to v Zeelandii v Malšicích, v pondělí 4. září 2013. Vnitřně jsem byla hodně nervózní. Strávila jsem i hrozně moc času nad přípravou, asi půl dne. Teď už je to úplně jiné a příprava je skoro minimální. Naštěstí byla tehdy paní z jazykovky, která nade mnou dohlížela, spokojená a dokonce překvapená, že učím poprvé.

Jaké jsou ty nejhezčí a naopak stinné stránky vaší profese?

Eva: Pro mě je největší odměnou, když se dítě vyučí, najde si práci třeba někde v květince a je zkrátka úspěšné a spokojené. S jednou žákyní jsme i vyhrály soutěž v aranžování květin Soběslavskou růži, a to pak má učitel radost, že je jeho žák úspěšný. Problémy samozřejmě také řeším, to je na všech školách stejné, ale musím říct, že jsme s kolegy ve škole výborný kolektiv a táhneme za jeden provaz, takže ty problémy dokážeme vždycky nějak vyřešit.

Kateřina: Já se vždycky nejvíc těším z výsledků. Třeba když někoho připavuju k maturitě nebo na mezinárodní certifikát a on to pak zvládne a děkuje mi, že na tom mám svůj podíl. Ze stinných stránek mě vážně nic nenapadá. Učím hlavně dospělé a s těmi nejsou problémy.

Uvažovaly jste někdy o jiném zaměstnání?

Eva: Já v podstatě ani ne. Jakmile jsem se rozhodla, že chci učit, bylo jasno. Kateřina: Mě vážně nic nenapadá. Po gymplu jsem se hlásila na samé pedáky.

Máte nějaký sen, kde byste chtěly jednou učit?

Eva: Já jsem v podstatě spokojená. Celý život pracuju s puberťáky od těch 15 do 18 let a na ty jsem nejvíc zvyklá. Ale baví mě pracovat i s těmi menšími dětmi. Teď mám jen obavu z nového školského zákona. Pokud zruší speciální školy, budu namydlená.

Kateřina: Určitě, do budoucna bych chtěla učit třeba na gymnáziu nebo jiné střední škole a mít ty vysněné prázdniny. Teď na živnostňák učím v podstatě od rána do večera a to taky není úplně ideální. Plánuju to uskutečnit tak v horizontu příštích deseti let, až se usadím a budu mít děti. To určitě ty prázdniny teprve ocením.

Doučovala vás někdy maminka?

Kateřina: Ani ne. V podstatě mi vždycky ty humanitní předměty docela šly. Tápala jsem jen v těch technických a ty nešly ani mamce, takže v tu chvíli vždycky nastoupil táta, aby mi pomohl třeba s matikou.

Matky kantorky často mívají na své děti přehnané nároky, pociťovala jste to na sobě někdy?

Kateřina: Ani ne, já jsem se učila celkem dobrovolně (smích). Na základce jsem to ani nepotřebovala, to spíš až na gymplu, kde jsem se opravdu musela začít šprtat.

Eva: Ona Káťa byla vždycky hrozně houževnatá, my jsme ani nevěděli, že chodí do školy. Vždycky chtěla být za hvězdu a pořád se učila. Když měla jednou dostat dvojku z tělocviku, tak hodila tátu do bazénu, aby s ní trénoval plavání na čas (smích). Na základce se naučila i šplhat, aby měla jedničku z tělocviku.

Myslíte, že člověk musí mít pro kantořinu vrozené dispozice? Jak být dobrým učitelem?

Eva: Určitě. Učitel musí mít empatii a respekt k dětem. Měl by se s nimi bavit o všem, udělat si i legraci a nebýt zase tolik přísný. Samozřejmě si ale kantor musí umět vytvořit určité hranice a být i přesto všechno schopen názorně vyložit látku, aby byly vidět výsledky. Myslím, že učitelka by měla být i něco jako druhá máma nebo kamarádka a vnímat i rodinnou situaci svých žáků a umět jim i poradit. Mě třeba nějaká žákyně zlobí, ale já třeba vím, že má doma postiženého brášku, o kterého se stará, tak k tomu musím taky přihlížet. Děti a rodiče na mě mají i osobní telefon a mohou mi kdykoli zavolat. Ještě se mi nestalo, že by toho nějak zneužili. Myslím, že na mé škole si pouto s dětmi vytvořím snáz, než by se mi to podařilo na klasické škole, protože naše děti většinou pocházejí z trochu problematičtějších rodin.

Kateřina: Každopádně. Důležitá je trpělivost a přirozená autorita. Tu si myslím, že i docela mám, u dětí stoprocentně. Tuhle se mě někdo zeptal, jestli může přijít na další hodinu, když jsem na něj byla tak přísná. A já si to vlastně ani neuvědomila, on prostě jenom neudělal domácí úkol. Já si prostě myslím, že když člověk nebude trochu přísný, tak nic nenaučí.

Setkaly jste se někdy s extrémně nadaným nebo naopak nezvladatelným dítětem?

Eva: V podstatě ano. Někteří mí žáci třeba velmi dopodrobna znají druhou světovou válku. Veškeré bitvy, velitele i zbraně. V tom já zase takový přehled nemám. Teď učím kluka, který mi nosí i knížky, abych si je přečetla.

Kateřina: Učila jsem kdysi sedmiletého chlapečka se syndromem ADHD neboli hyperaktivitou. Byl vážně šikovný a nadaný i ta angličtina ho bavila. Ale ve škole hrozně zlobil a narušoval celou hodinu třeba tím, že vydával různé zvuky. Pak to dospělo až tak daleko, že rozbil spolužákovi hlavu o topení. No a rodiče jen řekli, že má zkrátka poruchu a na ni papíry. Ten jejich přístup byl hodně šokující. Co se týče nadaných dětí, tak to byli určitě Vietnamci. Ti byli opravdu houževnatí, snaživí a rychle se učili.

Autor: Kateřina Šímová

Autor: Redakce

21.11.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ladislav Okleštěk
6 33

Hejtmanem olomouckého kraje je Okleštěk. Sesazený Košta asi ANO opustí

Ilustrační foto.
6

Cukrárna Šárka v Michálkovicích končí, hlavním důvodem je EET

AUTOMIX.CZ

Škoda vážně chystala vlastní pick-up. Neklaplo to. Zatím...

V posledních letech se několikrát objevily zprávy, že Škoda zvažuje výrobu pick-upu. Nejčastěji se přitom hovořilo o vlastní verzi Volkswagenu Amarok. Nyní se ukazuje, že na těchto informacích opravdu něco bylo.

Filipínští islamisté sťali uneseného Němce, nedostali výkupné

Filipínská teroristická skupina Abu Sayyafa zavraždila sedmdesátiletého německého rukojmího, což ukazuje dnes zveřejněný videozáznam činu. Smrt svého občana potvrdila a odsoudila vláda v Berlíně. Filipíny označily zločin za barbarský. Muže radikální islamistická organizace unesla loni v listopadu, když se plavil kolem jednoho z ostrovů na jihozápadě Filipín. Jeho devětapadesátiletá partnerka přišla o život už při únosu.

Národní galerie má novou ostrahu. V úterý už bude přístupná expozice

Národní galerie (NG) v Praze dnes uzavřela novou smlouvu o ostraze svých šesti objektů i uměleckých děl se společnostmi G4S a Indus. "Noví dodavatelé od úterý 28. února, kdy se výstavní prostory Národní galerie znovu otevřou pro návštěvníky, zajistí kompletní služby," uvedla NG na webu. Své objekty NG o víkendu uzavřela kvůli sporům s bezpečnostní agenturou ABAS IPS Management.

Student z Brna vymyslel jedinečný výpočet. Dostal cenu Wernera von Siemense

Už jako středoškolák chodil občas o prázdninách vypomáhat do Ústavu přístrojové techniky Akademie věd. „Hrozně mě to bavilo. Tak jsem u toho pak už zůstal," vzpomíná pětadvacetiletý Tomáš Pikálek. Jeho diplomové práci letos v únoru udělila porota prestižní cenu Wernera von Siemense pro mladé talentované vědce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies