VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Už pradědeček chodíval na ryby, jeho hobby zdědila Jana a její syn Lukáš

Krátošice - V seriálu Jablko, které nepadá daleko od stromu se představují rybáři. Jana Krejčová k této zálibě přivedla i syna Lukáše. 

24.2.2015
SDÍLEJ:

Jana Krejčová.Foto: Archiv rodiny

 Jana Krejčová (53) by si bez rybaření pořádně neodpočinula. Často proto opouští svůj domov v Krátošicích a míří do klidu přírody k břehu Lužnice, kde stojí jejich chata. Stejně jako její otec i dědeček tu nahodí a hodiny v tichosti prosedí nad rybářskými pruty.

Jana Krejčová se narodila 18. srpna 1961, pochází z Tábora. Má tři děti, samé syny, Jana, Jaroslava 
a nejmladšího Lukáše. Zatím má dvě vnoučata – Štěpána (8) 
a Adélu (4). S manželem se seznámila v motorestu v Plané nad Lužnicí, kde také prvních pět let bydleli u manželových rodičů, ale jak se rodina rozrůstala, potřebovala více prostoru. 

Později dostali domek od lesů, 
u nichž byl její manžel zaměstnán. Nakonec před třiceti lety zakotvili v Krátošicích, kde žijí dodnes. Jana Krejčová vždycky chtěla být zahradnicí nebo pracovat se zvířaty, třeba v zoo. Sen se jí splnil a dlouhá léta pracuje jako zahradnice, rovněž aranžuje květiny a vyrábí věnce.K této vášni, ke které přičichla už jako malá dívenka, přivedla i svého čtyřiadvacetiletého syna Lukáše. Oba milují nejen rybaření a houbaření, ale blízký vztah mají k přírodě obecně.

Jak dlouhou tradici má rybaření u vás v rodině?
Jana: Už děda chytal celý život. Vlastně chytal i praděda a můj táta s prutem sedával u řeky taky celé dny. Táta měl dokonce i první pruty shakespeery v Táboře. To byly tenkrát nejdražší pruty. V té době, myslím, že to bylo v jednašedesátém roce, dal asi patnáct stovek za jeden.

Co vás na rybaření nejvíce baví?
Jana: To je snad jasný! Klídek a pohoda. A adrenalin, když ryba zabere. Nejlepší je ten klid, jezdím na chatu do Plané nad Lužnicí a tam si odpočinu od stresu. U vody vždycky úplně vypnu, všechno vypustím a vlastně se soustředím jen na ryby. A když neberou, tak jdu třeba do lesa nebo se projedu na kole a pak se k vodě zase vrátím. Chvíli pracuji na zahradě, pak se zase vrátím k prutům.
Lukáš: Nejvíc mi vyhovuje ten klid, při rybaření si nejvíce odpočinu a odprostím se od reality. Baví mě čekat, jaká ryba mi zabere. Vždycky napjatě sleduji policajta a těším se, co se objeví na háčku.

Chatu taky dědíte z pokolení na pokolení?
Jana: Ano, koupil ji taťka s mamkou jako malou rybářskou chatu, kterou postupem času přestavovali a zvětšovali. V roce 2002 nám ji ale vzala velká voda, a tak ji nejstarší syn Jan musel postavit znovu.
Lukáš: Máme ji v Plané nad Lužnicí přímo u řeky. Je to taková oáza klidu. Známe i sousední chataře, kteří chytají ryby s námi. Staré chaty byla hrozná škoda, vybudoval jí vlastnoručně děda a mám na ni plno krásných vzpomínek.

Lukáš Krejčí.Chodíte si k vodě jen odpočinout nebo má vaše rybaření i materiálnější význam?
Jana: Chytám na jídlo (smích). Ne to ne, skoro všechno, co chytím, tak také pustím zpátky, dělám to pro radost. Když je nějaký lepší kousek, tak ho dám synovi pro vnoučata nebo jednomu z dalších dvou synů, vždycky si někdo rybu rád vezme. Většinou je ale pouštím zpátky.
Lukáš: Rybařím, protože mě to prostě baví. Jsem rád v přírodě a v kontaktu s prostředím a s živými tvory.

Lukáš se narodil 14. září 1990 v Táboře. Vyrůstal se dvěma staršími bratry. S matkou Janou ho spojuje záliba v přírodě i rybolovu. V současnosti žije v Košicích s přítelkyní, kde společně opravují starou chalupu. Jako malý chtěl být truhlářem, protože ho bavila práce se dřevem 
a vymýšlení různých projektů. Truhlářem se také vyučil 
a v oboru dodnes pracuje.

Co všechno k tomu potřebujete?
Jana: Jako první se na úřadě vyřizuje rybářský lístek a pak se musí zaplatit povolenka. Rybářský lístek je doklad, který platí tři, pět nebo deset let. Povolenka se musí obnovovat každoročně. Do úlovkového lístku si pak rybář zapisuje úlovky, druh ryby, její míry a číslo revíru, ve kterém ji chytil. To se musí odevzdávat.
Lukáš: K tomu je třeba mít trpělivou povahu a hodně volného času. Ten já teď moc nemám, proto už jsem si neprodloužil povolenku a asi dva roky nechytám. Členství se musí každý rok platit, myslím, že je to něco kolem čtyř set korun.

Může na jeden lístek chytat víc lidí?
Jana: Ne, to nemůže. Výjimkou jsou jenom děti do určitého věku v doprovodu dospělého. Protože ony do té doby nesmí chytat samy. Pro děti existují lístky, ale mohou chytat jen pod dozorem dospělého.
Lukáš: Takhle to nikdy nebylo. Vždy na jeden lístek mohl chytat jenom jeden člověk.

Vedete k tomuto koníčku někoho dalšího z rodiny?
Jana: Chytá už osmiletý vnuk Štěpán, ale asi k tomu moc není, protože nemá trpělivost. Zato čtyřletá vnučka Adéla se zajímá, je trpělivá a umí si počkat. Zajímá se i o zpracování ryb.
Lukáš: Myslím, že k tomu mají podobný vztah jako já s mámou. Doufám, že si v dospělosti cestu k řece a jejím studenokrevným tvorům najdou.

Jaký je váš nejlepší úlovek?
Jana: Kapr šest kilo deset. Kolik měl centimetrů, už si nevzpomenu, ale určitě měl přes šedesát. Udělal mi ohromnou radost.
Lukáš: Největším úlovkem je má přítelkyně (smích). Jinak nějaké štiky, candáti, kapři i cejni. Všechno možné. Největší radost mi asi udělal kapr, který měl přes padesát a štika kolem sedmdesáti centimetrů.

Co se vám nejčastěji chytí na návnadu?
Jana: Nejvíc asi cejnů, sem tam nějaký kapr. Štiku jsem také chytla, okounů dříve taky dost, teď jich je ale málo. Také nějakého menšího sumečka, ale takové čudly samozřejmě pouštím, protože každá ryba musí dosáhnout své lovné míry.
Lukáš: Nejčastěji jsem chytal štiky, sumce, candáty, boleny a okouny. Takže jsem se spíše zaměřoval na dravce, mám na to i speciální přívlačový prut.

Pamatujete si ještě na svoje první nahození?
Jana: Já chodila na ryby od pěti let s dědou, možná jsem byla ještě menší, asi tak čtyři roky jako je Adélce. Tenkrát jsem už ve tři odpoledne seděla na loďce na řece a chytala. Pak na to nějakou dobu nebyl čas, protože jsem chodila do školy a potom přišly děti. Ani nevím, jak dlouho mám povolenku.
Lukáš: Nevím, to už je hodně dávno. Někdy v dětství, naši nás brávali na chatu k řece pořád. Potom později, to mi bylo tak dvanáct let, jsme začali jezdit na ryby s kamarády Tomášem a Martinem. To jsme chytali lejny a u toho si povídali. Jezdili jsme z Plané nad Lužnicí i po řece na naší pramici a chytali i nad jezem Soukeník v Sezimově Ústí.

Jak často teď na ryby vyrážíte?
Jana: Vždy, když mám čas, vlastně věnuju rybaření všechen volný čas. V létě jezdím na chatu i po práci. Snažím se tam být často, tak třikrát týdně na chatě i přespávám.
Lukáš: Teď už nechodím, neměl jsem čas kvůli nové práci a přestavujeme barák, takže jsem si ani neprodlužoval členství.

Máte nějaké zvláštní vybavení?
Jana: Na chatě mám dokonce jeden prut po tátovi. Ten je hodně starý, myslím, že padesát tři let. Takové pruty už dneska nenajdete. Akorát je hodně dlouhý a já radši chytám na kratší. Když koupíte v dnešní době naviják, tak nebude fungovat jako tenhle starý.
Lukáš: Mám svůj přívlačový prut, který není stavěný na běžné chytání ve vidličkovém stojanu, ale chytá se s ním rovnou z ruky. Je ze speciálního odlehčeného materiálu, aby rybáře při lovu nezatěžoval. Dále mám naviják s přední brzdou a nemám ani obyčejný vlasec, ale používám pevnější pletenou šňůru, která má větší nosnost.

Na jaké návnady ryby lákáte?
Jana: Chytám spíše býložravé ryby, takže používám hodně těstoviny, různá těsta, kukuřici. Kapr se chytí i na červa a žížalu.
Lukáš: Dravci se chytají na malé rybičky nebo velké žížaly, kterým se říká rousnice, takže jsem chytal většinou na ně.

Máte i jiné společné koníčky?
Jana: Řekla bych, že asi všichni máme rádi přírodu. Chodíme na houby nebo na procházky do přírody, díváme se na přírodovědné dokumenty.
Lukáš: Kdybych mohl, tak koukám na přírodopisné filmy v jednom kuse. I přes oběd si doma zapnu v televizi speciální program s touto tematikou. Na houby chodím také rád společně s mou přítelkyní a našimi dvěma psy.

Lenka Pospíšilová

Autor: Redakce

24.2.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Sněmovna, ilustrační foto
9 8

Parlament dostane v příštím roce přidáno. Na fasádu i odchodné

Kamionová doprava na dálnici
26 4

Nechceme levné pracovní síly z východní Evropy, vzkazuje Macron

DOTYK.CZ

Uřezaná hlava nebo razie esesáků: atentát na Heydricha ve vzpomínkách

Dotyk.cz shromáždil u příležitosti 75. výročí atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha záznamy vzpomínek posledních pamětníků, které redaktoři Deníku pořídili v minulých pěti letech. 

Petr Janda: Nechci se rouhat, ale hudebních nápadů mám pořád mraky

/ROZHOVOR, VIDEO/ Ještě držím pohromadě to je nejen název nové desky Petra Jandy, kterou mu k nedávným pětasedmdesátinám vydal Supraphon, ale i jasný vzkaz fanouškům, že je tento guru českého bigbítu stále ve skvělé formě.

Václav Klaus: Nešlo o vládní krizi, ale o zahájení volební kampaně

Bývalý český prezident Václav Klaus vidí podstatu koaličních hádek v tom, že poprvé zažíváme situaci, kdy jsou ve vládě dvě stejně silné strany. Ty se musejí proti sobě vymezit, aby jim volič uvěřil, že každá chce něco jiného. „Nic hrozivého se neděje, všechny instituce normálně fungují. Nešlo o vládní krizi, ale o bouřlivé zahájení volební kampaně," hodnotí události posledních dní.

Lidovci pokukují po premiérovi. Volí vedení

Šéf hnutí ANO Andrej Babiš polepil zemi plakáty, v nichž se ptá, o čem lidé sní. Kdyby měl odpovědět sám, možná by uvedl číslo 9,99. Právě takový volební zisk lidovců a STAN by přivítal. O nesnadno dosažitelné hranici pro vstup do sněmovny ale nemluví jen on. I proto Babiš nevěří, že tuto volební koalici křesťanští demokraté nakonec schválí.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies