Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

VIDEO: Úklid nepořádku po pouti

Strakonice -  Krátká reportáž o tom, jak vypadá úklid – lidově řečeno – z toho nejhoršího, když skončí Václavská pouť.

29.9.2014
SDÍLEJ:

Úklid po pouti. Pondělí 29. září od 03.00 do 04.30 hodin. Foto: Deník/Petr Škotko

Pondělí 29. září, Pondělí 29. září, rafičky na hodinách překonaly čas 4.30 hodin. Mířím do redakce Strakonického deníku a od mého časného budíčku uplynulo přibližně 150 minut. Od okamžiku, kdy jsem si navlékl rukavice a vyrazil s dvacítkou lidí z technických služeb na úklid části města po Václavské pouti, pak pouhých devadesát. Rozhodl jsem se pro malou reportáž o tom, jak vypadá úklid – lidově řečeno – z toho nejhoršího, když skončí Václavská pouť. Jedním si můžete být jistí. Žádný med to není.

Úklid po pouti. Pondělí 29. září od 03.00 do 04.30 hodin. Čestná stráž

Už samotný příjezd do města krátce před třetí hodinou naskýtal velmi tristní pohled. Od křižovatky v ulici Ellerova směrem na most přes křižovatku u Hvězdy do ulice Lidická lemují obě strany komunikace hromady odpadků, všude se povalující plastové kelímky, talířky, papíry a krabice, skleněné i PET lahve či skleničky. Podivná čestná stráž. Nemluvě o zbytcích jídla, převážně bramboráků. Ještě že stánkaři mají tolik úcty k práci těch, kteří vstávají kolem jedné hodiny po půlnoci, a snaží se nepořádek nacpat do krabic a pytlů. „Není to o moc horší než jindy. Prostě bordel po pouti," říká s klidem šéf úseku zeleně TS Strakonice Míra Schreiber.

Určuje mi práci – budu osádkou nákladního auta s kontejnerem. Řidič Roman Vladař, další člen Ruda Holoubek. Auto pomalu popojíždí Lidickou ulicí, my s Rudou bereme pěkně do teplých krabice a pytle s odpadky a házíme je na korbu. Když je hromada velká nebo je odpadků moc, jde nám pomoct i Roman. Bere lopatu, systematicky nabírá lehké kelímky a hází je na korbu. Snažím se být poctivý pracant. „Ber ty pytle a krabice. Drobnosti nech, to vyfoukají na ulici a sebere to kartáč," radí mi Ruda. Už má za sebou noční šichty v sobotu a v neděli. „Někdo zůstane v práci, někdo půjde domů dřív," odpovídá na otázku, zda vydrží v práci celý den. většinu těch, kteří ráno uklízeli, ale vidím v práci ještě kolem poledne.

Od mého zapojení do procesu uplyne asi 40 minut. V ten okamžik už jsme na mostě přes Otavu a Roman jede svůj nevábný náklad vysypat do velkoobjemového kontejneru v Holi.

Úklid po pouti. Pondělí 29. září od 03.00 do 04.30 hodin. Nechci zbytečně postávat, tak nosím menší hromádky na jednu větší a tak trochu se rozhlížím kolem sebe. Vidím docela slušné rozdělení práce – jedna parta (ta naše) hází věci na velké auto, pak jezdí několik malých, které nám vypomáhají nebo uklízejí menší hromádky. Mezi tím chodí „pěchota" – jeden chlápek s fukarem a lidé vyzbrojení igelitovými pytli, kteří sbírají osamělé známky pouťového řádění – kelímky, tácky, pytlíky od brambůrků. V zadním voji pak slyším motory čistících aut. Každý ví, co má dělat, i když o pracovním tempu a ochotě odvést dobrou práci mají někteří pracovníci TS poněkud odlišné představy. Nicméně, když se podívám zpátky ke křižovatce u Hvězdy, mám přece jen mnohem lepší pocit než při mém příjezdu.

Je půl páté a moje práce v podstatě končí. „Teď už jsme z nejhoršího venku. Až se rozední, budeme uklízet travnaté plochy. Teď na nich není nic vidět," říká Míra Schreiber a já mu dávám za pravdu. Osvětlení opravdu není nic moc, navíc padá parádní mlha.

Že by inspirace?

Loučím se a mířím do redakce napsat svoji reportáž dokud mám hlavu plnou pocitů. Míjím billboardy s usměvavými tvářemi senátních kandidátů a říkám si, jak daleko je od skutků k činům. 

Město se pomalu probouzí, v panelácích se rozsvěcují první světla, rychlovarné konvice začínají plnit svůj účel. Až za několik desítek minut vyrazí lidé do práce, pouťový binec už bude z větší části patřit minulosti. Při psaní těchto řádek myslím na to, jak moc samozřejmě bereme některé věci kolem sebe. Možná, že bychom neměli být tak povrchní. Nic na světě se totiž samozřejmě neděje, za vším jsou vždy lidé.

Autor: Petr Škotko

29.9.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto
18

Žilní roztok může být škodlivý. Musí zmizet z nemocnic

Americký torpédoborec byl schopen plout po srážce vlastní silou.

Americký torpédoborec se srazil s ropným tankerem. Deset námořníků se pohřešuje

Čechoslováci proti Čechoslovákům. V srpnu 1969 esenbáci mlátili a zatýkali spolu

Miroslav, odmala všude známý jako Kamil Černý, se narodil 16. listopadu 1950 v Praze do chudé, ale výrazně nekomunistické rodiny. Vyučil se jemným mechanikem a poté pracoval na stavbách. Už během učení se v něm probudil zájem o humanitní obory a výtvarné umění, a proto po večerech studoval gymnázium pro pracující. Na vysokoškolské studium mu ale po založení rodiny nezbýval čas ani energie.

Žena s výhodou. Svět řeší případ Semenyaová

Kam s ní, respektive kam s nimi? Na vypůjčenou otázku od klasika se hledá odpověď těžko. Zvláště když jde o docela choulostivou záležitost „ženskosti“. Na nedávném atletickém šampionátu se opět probírala Jihoafričanka Caster Semenyaová, ale i další atletky, které mají k zažitému ideálu něžného pohlaví daleko.

Trpké výročí. Připomínáme si 49 let od vpádu vojsk Varšavské smlouvy

Výročí 49 let od invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa si dnes lidé připomenou na několika místech České republiky. Oběti okupace lidé uctí tradičně před budovou Českého rozhlasu na pražské Vinohradské třídě. Pietní akce se uskuteční také v Brně, v Liberci nebo na pražském Václavském náměstí u sochy sv. Václava, kde budou předčítána jména obětí.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení