Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Vilma Cibulková se chodí procházet do svého dětství

Písek - Herečka Vilma Cibulková je jednou z osobností, které se podílejí na dnes již celostátně známém projektu píseckých studentů obchodní akademie nazvaném Bolestné kameny. Studenty posbírané příběhy lidí v těžkých životních situacích nutí k zamyšlení nad současnými bolestmi moderního člověka, ale také k nalézání naděje. Proto známá česká herečka ráda přijala pozvání ředitele obchodní akademie a koordinátora projektu Pavla Sekyrky mezi studenty.

26.12.2014
SDÍLEJ:

Herečka Vilma Cibulková. Foto: Petr Pučelík

Pro Bolestné kameny jste namluvila příběh ženy, která onemocněla rakovinou. Jak jste se o studentském projektu dozvěděla?
Oslovil mě Pavel Sekyrka, ale než jsme si řekli ano, vyhledala jsem si na internetu všechny dostupné informace o projektu a zjistila, že kdybych do něj nevstoupila, byla bych o něco ošizena. Je to neuvěřitelně vzácný a inspirativní počin.

Je čas vánoční. Jak tráví Vánoce známá česká herečka Vilma Cibulková?
Okolnosti tomu chtěly, že jsem předminulé vánoční svátky trávila sama.

Nebylo vám smutno?
Ani ne, velice jsem si jich užila. Upletla jsem tři svetry a poslechla asi dvanáct audioknih, takže jsem neměla ani pocit, že nic nedělám. Naopak jsem si říkala, tys toho přečetla! Byly to krásné, i když trochu výjimečné Vánoce.

A když nejsou výjimečné?
Hned ráno o Štědrém dnu vyrážíme s přáteli do Drábských světniček, kam sebou vozíme pytle jablek a mrkve a obdarováváme v zalesněném valu zvířátka. Sami si pak opečeme chleba a užíváme si přírody kolem nás.

Děláte si takový výjezdní Štědrý den.
Ano, ale je nesmírně krásný. Najednou zjistíte, jak je venku mimo Prahu neuvěřitelně dlouhý.

K večeru se ovšem vracíte domů k vánočnímu stromečku.

Samozřejmě. Večer naopak bývá opentlen velkou srandou, protože ve chvíli, kdy má každý poděkovat nějakým uměleckým výstupem těm ostatním, tak se kolikrát hodně zasmějeme. Třeba když někdo drží v ruce housle jednou za rok a hraje jednu koledu, se kterou je i po třiceti letech pořád na začátku. Kdo hrát neumí, zazpívá, nebo udělá kotrmelec a jdeme si rozdat dárky.

Obdarováváte ráda?

Nesmírně ráda. Já si myslím, že patřím mezi ty, kteří rádi dávají, ale sami neumějí přijímat.

Jak to?

Neumím si připustit, že si ten dárek skutečně zasloužím.

Dá vám práci vybírat dárky pro druhé?
Pokud já dávám dárky, abych někoho potěšila, tak je většinou sama vyrábím. A když je nestíhám vyrábět, tak zabíhám do knihkupectví. Tak tomu u nás bylo vždycky. Model Vánoc vštípený nám v dětství si přenášíme do dospělosti, takže pro mě Vánoce nepředstavují bedny dárků.

Vzpomenete si na svůj nejmilejší dárek z dětství?
Tehdy na Štědrý den u nás doma stála pod klavírem taková podivná koule přikrytá ubrusem – my jsme mívali vánoční stromek na klavírním křídle a dárky pod ním. To kdyby viděli nějací muzikanti, tak by nás přiškrtili, protože na klavírním křídle nesmí stát ani hrníček. Ale tohle už bylo staré oprýskané křídlo, které kdysi tatínek přitáhl na zádech z hospody, protože ho vyhrál v kartách. Rok předtím přitáhl domů volka na řetěze, kterého taky vyhrál. Ta přikrytá koule nás přitahovala jako magnet, ale nemohly jsme přijít na to, co to je. Až když tatínek s velkou pompou konečně strhl z koule ubrus, objevila se vyřazená prosklená vitrína z našeho obecního konzumu na máslo a sádlo, ke které tatínek z druhé strany přidělal pletivo a dovnitř dal ptáčky, šest chůviček.
To byl pro nás se sestrami nejmilejší dárek.
Když jsem někdy jako malá holka přinesla tatínkovi oběd, protože byl ajznboňák a většinu svého života proseděl na hradle, dělali jsme potom spolu taky krásné dárky. Nakladli jsme na koleje desetníky nebo utržené prošlé plomby, a když je vlak přejel, sestavovali jsme z nich různé fantastické obrazce pro maminku a sestry.

Vracíte se občas do dětství?

Já? Já se do něj chodím procházet! Já se chodím procházet do všeho, co se odehrálo od včerejška zpátky. Mně dokonce velkou potíž dělá se vracet. Nejčastěji se mi to stává za volantem, často se mi to stává ve společnosti lidí, s nimiž jsem spokojena – vím, že mají co jíst a že si mají co povídat. V takových chvílích se najednou odstřihnu a dostanu se do docela jinýho světa. Mám i voňavou paměť, která mě dovede vrátit až do mého nejranějšího dětství. Vůně ve mně vyvolávají vzpomínky na to, co jsem kdysi prožila.

Jsou lidé, se kterými byste se o Vánocích nerada setkala?

Nevím čím to je, možná jsou ve mně nějaké radary, nebo mám nějaké zvláštní nadání, ale lidé, se kterými bych se nerada setkala, se ke mně blížeji nedostanou. Takže se nemůže stát, abych trávila někdy Vánoce s někým, s kým bych je trávit nechtěla. A to platí i v mé práci. Je to zvláštní, ale je to tak. Ale je taky možné, že si neuvědomuju, že by to mohli být lidé pro mě nepříjemní. Že je v nich zakopaný pes, možná i celá smečka. (Smích)

Umíte odpouštět?

Ano. Myslím, že ano.

PETR PUČELÍK  

Autor: Redakce

26.12.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.
AKTUALIZOVÁNO
6

Další útok nožem: Mladík v Rusku pobodal osm náhodných kolemjdoucích

Adam Sebastian Helcelet
5

Desetibojař Helcelet: Atmosféra v Londýně? Lepší jsem nezažil

V příštích dnech budou teploty klesat, zastaví se na 20 stupních

V následujících čtyřech týdnech budou teploty postupně klesat, zůstanou ale na dlouhodobém průměru. Také srážkově má být období přelomu prázdnin a školního roku průměrné.

Jak bude vypadat ještě nenarozené dítě? Vědci pracují na ukazování budoucnosti

Vyšetří nenarozené dítě a rodičům ukážou, jak bude vypadat třeba ve třech letech. Prozatím neuvěřitelnou představu se snaží přivést do reality brněnští vědci.

Teror ve finském Turku: policie podnikla noční razii, zatkla pět osob

Finská policie při noční razii ve městě Turku zatkla pět osob. Zároveň oznámila, že motivem včerejšího činu, při němž osmnáctiletý Maročan pobodal nožem deset lidí, byl terorismus. Agresora střelila do nohy a zadržela. Dvě oběti na následky zranění zemřely.

Vydavatelství univerzity v Cambridge se podvolilo čínské cenzuře

Prodáváte svou duši, zní nejčastější kritika na účet akademického vydavatelství Cambridge University Press. Nejstarší nakladatelský dům na světě totiž ustoupil ve sporu s Komunistickou stranou Číny a zablokoval více než tři sta článků ze svého prestižního sborníku China Quarterly.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení