Sobotní program, který bude propojen hudebními vystoupeními a doprovodnými akcemi v různých částech Volar, si dnes asi málokdo umí představit bez dvou akcí spojených s trochu netradičními soutěžemi. A jak připustila starostka Volar Martina Pospíšilová, nejstěžejnějším bodem sobotního programu Volarských slavností dřeva bude odpoledne tradičně mezinárodní zábavná soutěž o putovní dřevák. Než se ale odstartuje jeho první disciplína, na soutěžní pódium se postaví profesionálové s ukázkami soutěže Euro Jack. „Ta už několik let patří k vyhledávané součásti programu a troufnu si říct, že rok od roku je lepší a lepší,“ říká Martina Pospíšilová s tím, že i letos se určitě bude nač těšit, až nastoupí ostřílení borci se svými speciálními pilami a ostře broušenými sekerami.

Tradicí Volarských slavností dřeva se stalo už jejich zahájení, které je vždy v rukách starosty a pozvaného hosta. A to doslova a do písmene. „Slavnosti nezačnou dříve, než společně přeřízneme poleno pilou břichatkou. Zatím se to podařilo každý rok,“ dodává starostka Volar, která v sobotu ráno vezme do ruky pilu břichatku a naproti ní se k polenu postaví jeden z hostů. Těmi letos budou imitátor Petr Jablonský a, jak říká Martina Pospíšilová, dobrý soused z Dobré ministr kultury Daniel Hermann.

Novinka v programu čeká na návštěvníky slavností hned na závěr prvního dne, zejména pak na místní, kteří setrvávají v družné zábavě až do půlnoci. „Někoho možná zklameme, protože nebude klasický ohňostroj, ale určitě jsme připravili více než plnohodnotnou náhradu v podobě laserové show. Takže si myslím, že si návštěvníci přijdou na své i letos,“ věří starostka Volar.

Neděle je pak klasicky spojena s pokusem o překonání rekordu v počtu lidí obutých najednou do dřevěné obuvi. „Sice nevěřím, že by se letos podařilo rekord překonat, ale o tom to až tak není. Dřevákový průvod ke slavnostem dřeva už neodmyslitelně patří, stejně jako řemesla a řemeslníci, kteří do Volar rok co rok rádi přijedou,“ dodává Martina Pospíšilová.

Ke slavnostem dřeva patří stejně jako řemeslný trh a soutěže, dobré jídlo a pestrá zábava také nová dřevěná socha, která se rodí pod rukama dřevosochařů přímo před zraky návštěvníků slavností v parčíku pod hotelem Bobík. A o sochání neochudí pořadatelé návštěvníky ani letos, byť do poslední chvíle zůstává utajeno, jakou sochu městu po sobě letos umělec zanechá. „Třetím rokem bude přímo na slavnostech vytvářet dřevěné sochy Fritz Scheibelberger z Neureichenau, jehož práci už Volaráci dobře znají ze zahrady Mateřské školy v Revoluční ulici. Je to medvědí rodinka a co vím, i letos by měl autor sáhnut pro námět ke své nové soše znovu do zvířecí říše, tak uvidíme. Těším se a ráda se nechám překvapit,“ říká starostka s tím, že o místu pro novou sochu se rozhodne až po jejím dokončení. „Bude záležet na námětu a na velikosti sochy,“ doplnila.

K řemeslnému jarmarku patří také ukázka řemesel, ať už souvisí s výhní a kováním, opracováváním kamene, jemnou prací při výrobě šperků, práci s textilem, nebo samozřejmě s ručním tesáním trámů. Ty ale na rozdíl od dřevěných soch ve Volarech zpravidla nekončí. Řemeslníci si je buď odvezou, nebo je prodají. Odkupovat na opravy volarských domů prý nejde. Každý rok je totiž trám jiný a nedaly by se tak využít.

Jak už jsme zmínili, vrcholem sobotního odpoledního programu bude zábavná mezinárodní soutěž o putovní dřevák. Ten si loni vůbec poprvé odvezlo nedaleko družstvo z Perlesreutu, které poprvé soutěžilo před deseti roky, a prý ještě dnes o tom mluví s velkou radostí. Kromě posledních držitelů dřeváku by se do soutěžení mělo pustit také družstvo zastupující Rakousko z Wallern an der Trattnach, zástupci Waldkirchenu se i letos omluvili. A samozřejmě, nejvíce budou návštěvníci slavnosti fandit domácímu pětičlennému družstvu, jehož, jak se říká, nehrající kapitánkou je starostka Martina Pospíšilová. Na soutěžící čeká v úvodu řezání špalku pilou břichatkou, přenášení hranice, kuželky a jako vrchol šplh na kmen. Jak připouští starostka Pospíšilová, trénovat se moc nedá. „Vlastně není ani na čem, ale protože zůstane družstvo ve stejném složení, myslím si, že za ty roky mají natrénováno dostatečně dopředu,“ věří kapitánka družstva Volarských. A na co by si v případě potřeby sama troufla? „Sama osobně bych se klidně pustila do všech disciplín, tedy vyjma šplhu. Kuželky by mi nevadily a s pilou břichatkou řezat umím, protože s ní už několik let po sobě slavnosti zahajuji,“ dodává.

Pro každé družstvo, které při vyhlášení výsledků nakonec zvedá vítězně putovní dřevák nad hlavy, je to pokaždé výjimečná událost, byť někomu se poštěstilo vícekrát. Waldkirchenští získali dřevák dokonce třikrát za sebou, takže to vzali tak, že jim zůstal, proto se nechal dělat nový. Ale za ty roky už dřevák do Waldkirchenu putoval vícekrát, stejně jako do Wallern a díky domácímu družstvu zůstával i ve Volarech.