VYBERTE SI REGION

Za nehodou autobusu v Českých Budějovicích nebyl trestný čin

České Budějovice – Okresní soud v úterý uznal Davida L. (39) vinným usmrcením z nedbalosti  při porušení důležité povinnosti. Za to mu uložil trest odnětí svobody na 20 měsíců s výkonem podmíněně odloženým na zkušební dobu dva a půl roku. Na čtyři roky mu zakázal řídit motorová vozidla. Naopak ho zprostil obžaloby z obecného ohrožení, neboť podle senátu  v žalobě označený skutek není trestným činem. Rozsudek není v právní moci.

9.7.2014
SDÍLEJ:

KONEČNÁ.Foto: Deník/Václav Pancer

Dvě havárie

V prvním případě obžalovaný 13. září 2012 před osmou hodinou jako řidič Škody Octavie při jízdě po Novohradské náhle vybočil na chodník vpravo a srazil 81letého chodce, který na následky zranění zemřel. David L. tvrdil, že dostal náhlé bolesti při akutním žlučníkovém záchvatu a ztratil vědomí.

Ve druhém případě loni 28. března před sedmou hodinou řídil autobus městské hromadné dopravy č. 6 se 17 cestujícími ve směru z Dobré Vody. Místo aby na Senovážném náměstí zabočil doprava k zastávce proti poště, jel skoro rovně, poškodil semafor, projel parčíkem, v němž poškodil stromy a keře, přes parkoviště, kde náhodou nikdo nestál, přes chodník a narazil do jižní zdi pošty.

K této nehodě obviněný říká, že ten den žádné zdravotní potíže nepociťoval. Do autobusu nasedl ve čtyři hodiny. Je na to zvyklý, cítil se odpočatý, neměl za sebou žádnou stresovou situaci, jen prý měl v tu dobu starost s nemocným dědečkem a se seminární prací na vysoké škole. Snad jako zvláštnost naznačil, že na zastávce u nádraží si prý povšiml osob, které jindy vozil jinou linku do Mladého, a které v něm vyvolaly dojem, že jsou možnými svědky předcházející nehody na Novohradské. Rozrušilo ho to, pomyslel znovu na tehdy sraženého pána a celou událost, ale pokračoval v jízdě, která byla zcela normální. Na Senovážné vjel na zelenou – a víc si nepamatuje. Když se probral, viděl před sebou zeď a ptal se, kde je… Muž, který se k němu dostal, mu řekl, aby vypnul motor a baterie a aby zajistil autobus. Pak se ho už ujali policisté, kteří otevřeli zvenku dveře vozidla, a záchranka.

V posledních metrech jízdy se k bezvládnému muži v kabince pokoušel dostat cestující, hasič, ale jak řekl, otevřít se mu podařilo až po nárazu vozidla do zdi. Výslovně popřel první zprávy v tisku, že ovlivnil řízení během jízdy tak, aby nedošlo k ještě vážnějším kolizím.

Obžaloba mu mimo jiné vytýká, že o svém zdravotním stavu, respektive dispozici k náhlé ztrátě vědomí, věděl, a přesto příčinu předchozí nehody svému zaměstnavateli nesdělil. To ale David L. odmítá. Podrobně popisoval a přesnými výpisy o časových údajích kontaktů s nadřízenými a lékaři po události ze září se snažil prokázat, komu všemu v podniku popisoval své náhlé bolesti břicha a mdlobu. Rozebíral příčiny i s lékaři.

Po události se podrobil operaci žlučníku a rekonvalescenci. Podnik ho pak poslal na mimořádnou prohlídku, k níž si lékař vyžádal veškerou jeho zdravotní dokumentaci a po vyšetřeních ho uznal práceschopným. Nastoupil 1. listopadu.

Od druhé nehody je opět v pracovní neschopnosti. Léčí se u více specialistů, užívá také antidepresiva.

Očima svědků

Dokazování soud začal výslechem řady svědků – cestujících v onom autobuse. Už zmíněný profesionální hasič popsal, že se řidič na světlech na Senovážném zcela normálně rozjel. Pak ho zarazilo, že místo doprava jedou rovně. Vozidlo narazilo na obrubník a do semaforu. Pokoušel se dostat k řidiči, levou rukou se snažil zasáhnout do řízení, ale směr jízdy neovlivnil. Když se autobus zastavil o zeď, podařilo se mu kabinku otevřít. Řidič seděl nakloněný doleva a nevnímal. Když ho „propleskl", začal reagovat.

Ostatní slyšení cestující k nehodovému ději  moc podrobností uvést nemohli. Obžalovaný se jim všem postupně omlouval za nepříjemnou situaci, kterou jim způsobil, ptal se jich, zda dostali jeho omluvné dopisy, a vyptával se jich, kdo kde přesně seděl a jestli měl souseda…

Vypovídali také policisté, kteří tehdy jeli ve služebním vozidle po Sadech. Na křižovatce k PVT jim padla zelená, ale v tu chvíli už do křižovatky najížděl od nádraží autobus. Nezatočil doprava, jel tak maximálně 30-40 km/h křižovatkou šikmo zleva doprava, rovným směrem, nepřidával ani nebrzdil, vjel na chodník. Vyskočili z auta a běželi k poště, kam vůz přes obrubník směřoval. Bočními dveřmi autobusu vstoupili dovnitř. Nějaký člověk se snažil protlačit kolem plexiskla do kabiny k řidiči, který byl nachýlený z levé strany nad volant. Otevřeli box, posadili ho do sedačky a začali ho křísit „protřepáním". Byl velice zmatený, ptal se, kde je a co se děje. To už přijela záchranka a převzala si ho.

Vypovídala svědkyně, která v tu dobu seděla na prvním sedadle vpravo. Řekla, že na řidiče viděla. Nic neobvyklého na něm nepozorovala. Vjel do křižovatky a jel rovně místo doprava, připadalo jí, že jede setrvačností. Nesnažili se zasáhnout, až když zastavili u budovy pošty. Na řidiče se podívala, až když se probral.

Další blok svědků představovali kolegové a nadřízení obviněného z dopravního podniku. Byli dotazováni mimo jiné na to, co jim o nehodách říkal. Po první „civilní" nehodě ho poslali k závodnímu lékaři, jestli může řídit, od druhé nehody marodí. Slavoj Dolejš, pověřený řízením podniku, zavnímal opakované dotazy na řešení situace až jako nátlak veřejnosti a zdůraznil, že jako zaměstnavatel má „svázané ruce" zákonem – má-li člověk řidičák, příslušnou kvalifikaci a je lékaři označen za schopného řídit, nelze mu nařídit jinou práci.

Tehdejší ředitel podniku uvedl, že po první nehodě s usmrceným chodcem nařídili obviněnému mimořádnou zdravotní prohlídku. I on byl dotazován na to, jak by řešil podobnou situaci řidiče s druhou nehodou při náhlé ztrátě vědomí ve svém nynějším působišti, v pražském dopravním podniku, a svědek neurčitě (a hlavně nezávazně) řekl, že by udělal všechno pro to, aby takový člověk prostředek hromadné dopravy neřídil.

Slyšeni byli i lékaři. Závodní lékař uvedl, že způsobilost obviněného vyšetřoval po první nehodě. Pacient mu vysvětlil, že zkolaboval po bolesti břicha a probudil se, když mu nějaká žena klepala na okénko vozu. Měl k dispozici jeho neurologické vyšetření těsně po nehodě a jeho kompletní zdravotní dokumentaci. V té marně pátral po možných příčinách mdloby a uzavřel, že šlo o kolaps po žlučníkovém záchvatu. Po operaci kamenů byla podle něho tato příčina odstraněna. Jako řidič MHD prý pan L. procházel všemi řádnými zdravotními prohlídkami.

Obvodní lékařka obviněného pracovní neschopnost ukončila s tím, že příčinou asi byla zmíněná bolest žlučníku.

K tomu, proč obviněnému nebyl odebrán řidičský průkaz po tragické nehodě v Mladém, žalobkyně upozornila, že ten lze odebrat jen bezprostředně po nehodě. David L. byl ale ihned po ní hospitalizován.

Znalci se neshodli

Ustanovený znalec uzavřel, že při obou nehodách nedošlo u řidiče k tzv. synkopě, náhlé poruše vědomí, jeho krátkodobé ztrátě s následnou spontánní, obvykle rychlou úpravou. Může jí předcházet krátce trvající celková slabost nebo závrať. Synkopa může být způsobena rozličnými medicínskými stavy s různou prognostickou závažností – od klinicky nevýznamných až po život ohrožující. Je pouze příznakem, nikoliv onemocněním, a některé stavy ztráty vědomí ji mohou připomínat – například epilepsie, hypoglykémie nebo otrava.

V tomto případě podle něho nešlo o synkopu, protože například podle svědků, kteří mu pomáhali ze sedadla autobusu po nehodě, měl křeč v noze – a markoleptická mdloba se vyznačuje naopak naprostým celkovým uvolněním svalstva.

Obhajoba posudek rozporovala oponentním posudkem jiného znalce. Zadala mu desítky otázek, zda krátké a rychlé bezvědomí může vyvolat žlučníkový záchvat, jak taková příhoda ovlivní postiženého, jak na ni reaguje, jaké dopady má na jeho psychomotoriku, za jak dlouho po nastoupení bolestí dojde ke ztrátě vědomí, za jak dlouho po synkopě se postiženému vrátí k normálu puls a tlak, atd. Znalec, který rovněž Davida L. vyšetřil, je na rozdíl od svého kolegy přesvědčen, že šlo o synkopy.

Soud se ho poté ptal, zda by v pozici ošetřujícího lékaře, nota bene závodního, který zná praxi dopravního podniku,  dal souhlas řidiči s dispozicí k této poruše k řízení autobusu, a neurologovi se moc odpovídat nechtělo. Připomněl, že kompetentní praktičtí lékaři postupují v takových případech podle směrnic, v nichž ostatně synkopa není jako porucha explicitně uváděna. Posuzovaný v tomto případě neměl synkopu předtím dvacet let a při první nehodě v Mladém uváděl jako příčinu ztráty vědomí žlučníkový záchvat. Po odoperování kamenů se domníval, že byla odstraněna i příčina ztráty vědomí. K posuzování schopností řidiče při takové dispozici postupuje lékař podle určitých tabulek, které doporučují řidiči třeba roční přestávku, ale také mu v případě odstranění příčin mohou povolit jezdit okamžitě. V každém případě by měl ošetřující lékař chtít po pacientovi maximálně informací, pokud by ten byl ovšem ochoten mu je říci, konstatoval znalec. Když byl dotazován na příčinu ztráty vědomí při druhé nehodě s autobusem u pošty, předeslal, že ji nezjistil a že má jen soukromý názor. Domnívá se i na základě výpovědi obviněného, že mu předtím něco připomnělo první tragédii, a tento stres byl schopen synkopu vyvolat.

Soud se znovu vrátil ke kardinální otázce – že se obviněný znovu se rozhodl řídil autobus s lidmi, přestože věděl, že je k náhlým ztrátám vědomí predisponován, věděl, že dvakrát omdlel při odběru krve, že na něho šly mdloby, když mu u holiče nasazovali plášť, nebo když sledoval Drákulu. Znalec opáčil, že o dalším ježdění rozhodl lékař, ne obviněný. Znovu připomněl, že poslední takové stavy měl obviněný před dvaceti lety a od té doby nic, a lékař musí posuzovat stav pacienta podle aktuální dokumentace. Aby pak měl nemocný po dvaceti letech pauzy tuto příhodu dvakrát během půl roku, s tím už se znalec setkal i v jiných případech.

Vinen, či ne?

Státní zástupkyně v závěrečné řeči mínila, že nehodu na Novohradské zavinil David L. tím, že nesledoval dopravní situaci. Jeho obhajobu okolností na jeho vůli nezávislou, nástupem náhlé bolesti vedoucí až ke ztrátě vědomí, označila za účelovou s poukazem na názor znalců z urgentní medicíny. Podle názoru obžaloby by měl i při žlučníkovém záchvatu dost času zastavit a zabránit nehodě.

Obhajobu synkopou odmítla jako účelovou i při druhé nehodě na Senovážném. I v tomto případě bylo její příčinou řidičovo nesledování situace a nevěnování se řízení. Navrhla uznat obžalovaného vinným a s přihlédnutím k jeho trestní i řidičské bezúhonnosti mu uložit podmíněný trest a delší zákaz řízení.

Obhájce rekapituloval závěry znalců z oboru medicíny i dopravy a zdůraznil, že při obou nehodách ujel  jeho klient v kolizních situacích poměrně dlouhé vzdálenosti bez jakýchkoliv reakcí, snahy brzdit nebo ovlivnit směr jízdy. To prokazuje ztrátu jeho vědomí. David L. by měl být obžaloby zproštěn.

Také obviněný sám rozebral posudky a svědectví o tom, že na Novohradské od nárazu do obrubníku pokračoval desítky metrů v jízdě po chodníku bez reakce. Do polemik lékařů o projevech synkopy přidal z odborné literatury další teorie, například o synkopě  nevysvětlitelné,  tedy s nejasnou příčinou. Na závěr se omluvil poškozené rodině a cestujícím  havarovaného autobusu. V krátkém vyjádření pro Deník řekl, že k prokázání jeho stavu po první nehodě dál hledá svědkyni, která mu pomáhala z auta. Ta podle něho dosud nebyla zjištěna a vyslechnuta

Senát po obsáhlém dokazování, při němž mimo jiné i opakovaně vyslechl znalce několika lékařských oborů ke zmiňovaným náhlým ztrátám vědomí obviněného – tzv. synkopám,  uzavřel, že David L. je trestně odpovědný za první nehodu. Vyšel z posudků znalců z neurologie  a také urgentní medicíny, podle nichž hodnoty krevního oběhu naměřené u řidiče krátce po nehodě náhlé ztrátě vědomí z bolesti nenasvědčovaly. S tím, že by žlučníková kolika vedla k synkopě, se renomovaní odborníci nesetkali – bolest i intenzivní nastupuje náhle, ale zpravidla nemá fatální vliv na koordinaci pohybu postiženého. K opačným závěrům došli další znalci, ale soud musí důkazy hodnotit i v jejich souhrnu, a ten vedl senát  k přesvědčení, že David L. za první nehodu nese odpovědnost. S požadavkem na náhradu škody ale pozůstalé odkázal na řízení občanskoprávní – mělo by jít o pojištění  z povinného ručení.

Mimo jiné na základě posudků stejných znalců soud ale uzavřel, že ve druhém případě k náhlé ztrátě vědomí řidiče mohlo dojít. Svědčí tomu i výpovědi cestujících, že až do změny směru jízdy přes Senovážné nebylo jeho chování ničím mimořádné, svědecké popisy jeho polohy v kabině autobusu po nárazu. „To vše může nasvědčovat náhlé náhlé indispozici obviněného, která ho přivedla do stavu, v němž nebyl schopen řídit, a v pochybnostech se soud musí přiklonit ku prospěchu obviněného – nemohl-li vůlí ovlivnit svou jízdu, nemůže být ani odsouzen," řekl předseda senátu.

Autor: Vladimír Majer

9.7.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Kardinálové chtějí od papeže odpověď, Vatikán mluví o skandálu

Vatikán - Za velmi vážný skandál označil předseda jednoho z nejvyšších soudů římskokatolické církve otevřený dopis čtveřice kardinálů, kterým žádají papeže o vyjasnění jeho názoru na rozvedené. Kardinálové z Německa, Itálie a USA odpověď Františka na svůj původní dotaz nedostali, proto s ním vyšli nedávno na veřejnost.

Zadeha v Praze znovu zadržela policie

Praha/Brno - Policie dnes v Praze zadržela obžalovaného podnikatele Sharama Abdullaha Zadeha, celý den u něj prováděla domovní prohlídku, uvedl v tiskové zprávě Zadehův mediální konzultant Jan Jetmar. Večer ho podle něj převezla k výslechu do Brna. Zadeh je obžalován z daňových úniků, hlavní líčení se koná u brněnského krajského soudu.

V Norsku našli nápis Arbeit macht frei ukradený z Dachau

Bergen - Norská policie nejspíš objevila nechvalně proslulý nápis Arbeit macht frei (Práce osvobozuje) ukradený v roce 2014 z brány bývalého německého koncentračního tábora Dachau. S odvoláním na bavorskou policii o tom dnes informovala agentura AFP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies