Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Král Šumavy potkal svého syna poprvé po 44 letech

Prachatice - Josef Vávra je synem legendárního Krále Šumavy. Jako dítě od něj sice dostával dárky z Ameriky, ale setkat se ním mohl až v dospělosti

27.10.2012
SDÍLEJ:

Josef Vávra.Foto: Deník/Václav Pancer

Svého otce poprvé potkal až ve 44 letech, nesměl nosit jeho jméno a i když to mnozí zpochybňovali, považoval ho vždy za hrdinu. Josef Vávra je synem Josefa Hasila nazývaného Král Šumavy. Ten zachránil desítky lidí před komunistickým režimem, když je převedl na Západ, a pracoval pro americkou zpravodajskou službu jako agent-chodec. Jihočeský spisovatel David Jan Žák o něm nyní napsal knihu. Syn Krále Šumavy je z toho nadšený.

Josef Vávra se narodil 
v lednu 1949. Tehdy už byl Josef Hasil vězněný za nelegální převádění a syn tak po něm ani nemohl dostat jméno. „Příjmení mám po matce, protože se nestačili vzít. Tátu zavřeli asi tři neděle před svatbou. Pak utekl, skrýval se 
a prý nás občas navštěvoval, ale já si to nepamatuji, byl jsem moc malý," vzpomíná.

Historky o převleku

Režim navíc trestal i další členy rodiny. Do vězení musela několikrát Vávrova matka 
a prarodiče. Malého Josefa tak vychovával především bezdětný dědečkův bratr 
a později babička. On sám si už v dětství postupně začínal uvědomovat, co se stalo s otcem. „Měli jsme takového srandovního souseda a ten mě naučil říkat: Táta je za kopečkama. Po vesnici také kolovaly různé historky, třeba že se převlékl za generála a nechal nastoupit jednotku v Táboře nebo že tu projížděl na kole 
v přestrojení za ženskou," popisuje Josef Vávra.

Přiznává, že to pro něj jako dítě bylo samozřejmě matoucí, ale zároveň neměl příliš času o tom přemýšlet. Musel totiž pomáhat babičce s hospodářstvím, učil se mimo jiné i orat s koňmi.

Později ve škole však všichni o otci Josefa Vávry věděli. 
A když z Ameriky začal posílat balíčky, záviděli mu. „Posílal mi například žvýkačky, což bylo tehdy něco nevídaného. Už ve škole jsem s nimi kšeftoval, jeden spolužák mi za ně chtěl dát dokonce  vzduchovku. Asi ve druhé třídě mi táta také poslal koženou bundu s cvoky, a to potom měli komunisti do noci schůzi o tom, kdo mi řekne, že ji nesmím nosit," vypráví Josef Vávra.

S otcem alespoň takto udržoval kontakt, vždy na Vánoce dostal balíček. Díky tomu měl také jako jediný mezi spolužáky džíny. Jinak mu ale příbuzenský vztah s agentem-chodcem přinášel spíš nepříjemnosti. „Na vojně jsem každý týden musel ke kontrášovi a ten se mě vyptával, jestli bych tátu udal, kdyby se vrátil, a chtěl po mě fotky. Když jsem se pak vyučil elektrikářem, nesměl jsem mistrovat 
a dělat nadřízeného. Ubližovalo mi to ve výdělku i rozhledu," říká Josef Vávra.

Po celou dobu toužil se s otcem setkat. Podařilo se to ale až po sametové revoluci, kdy jej mohl navštívit v americkém Chicagu. „Na první pohled jsem ho poznal, protože jsme si podobní, ale bylo to velmi zvláštní. Připadal mi jako cizí člověk, nějaký pan Hasil, protože mě nevychoval. Až postupně během rozhovorů ve mě dozrávalo, že to ten táta je," říká Josef Vávra.

Přiměl ho, aby mluvil se spisovatelem

Tehdy si podle svých slov uvědomil, jak je dlouhé odloučení rodičů od dětí špatné a že to komunisté dělali záměrně, aby zpřetrhali pouta. Od svého otce chtěl samozřejmě hned vědět, co jako agent-chodec skutečně dělal. Ten mu řadu historek  potvrdil. Na minulost však Josef Hasil už příliš vzpomínat nechtěl. Dokonce odmítl mluvit 
s Davidem Janem Žákem 
o připravované knize. „Tvrdil, že už je moc starý, ale já jsem mu zatelefonoval, předal sluchátko panu Žákovi a na mé požádání se dali do řeči. Nakonec táta přiznal, že je dobře, že se kniha píše teď, dokud je ještě živ a může si zkontrolovat, že si zase někdo něco nevymýšlí nebo nepřekrucuje," dodává Josef Vávra.

On sám byl z nápadu na napsání knihy o Králi Šumavy nadšený. Sice ji ještě nečetl, ale podle úryvků a ohlasů od své manželky a dcery si myslí, že se podařila.

I když lidé někdy zpochybňují Hasilovo hrdinství s tím, že u hranic střílel, Josef Vávra v tom má jasno. Otce odjakživa obdivoval. „Pro mě byl vždycky hrdina. Všude jsem ho bránil a na komunisty nadával. S jedním z nich jsem se dokonce popral, vyrazil mu zub a málem mě zavřeli. Zachránila mě až prokurátorka v Budějovicích, jinak by se mi asi dost změnil život," komentuje.

Také si několikrát prošel místa na Šumavě, kde se jeho otec coby agent pohyboval. „Dokud mě pouštěli, pracoval jsem poblíž hranic, takže jsem po jeho trasách chodil. Dokonce jsem uvažoval, že uteču, jenže už jsem měl ženu 
a děti, tak jsem si netroufl. Věděl jsem, že by se jim tu pak těžko žilo," dodává.

Po revoluci sice příbuzní chtěli, aby se Josef Hasil vrátil domů, ale ten již měl v Americe rodinu. Syn je s ním proto alespoň pravidelně v kontaktu.

Josef Vávra stále bydlí 
v Prachaticích, rozesmutnily ho však výsledky posledních voleb, v nichž mnoho hlasů získali komunisté. „To nás pořádně rozhodilo. Nemůžu uvěřit, že se to vrací, a říkám si, abych nakonec do toho vězení ještě nešel," uzavírá.

Král Šumavy

Josef Hasil se narodil roku 1924 v Zábrdí u Prachatic. V říjnu 1948 byl zatčen a odsouzen za nelegální převádění na Západ. Po útěku 
z vězení začal pracovat pro americkou zpravodajskou službu jako agent-chodec. Na Šumavě se mu podařilo vytvořit hustou síť spolupracovníků a informátorů, dlouhá léta unikal StB. Po vybudování železné opony odešel 
v roce 1954 do USA, kde žije dodnes. V roce 2001 byl prezidentem Václavem Havlem vyznamenán Medailí Za hrdinství.
Jeho syn Josef Vávra se narodil roku 1949. S otcem se setkal po revoluci. Dnes žije v Prachaticích.

Autor: Andrea Zahradníková

27.10.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto
18

Žilní roztok může být škodlivý. Musí zmizet z nemocnic

Americký torpédoborec byl schopen plout po srážce vlastní silou.

Americký torpédoborec se srazil s ropným tankerem. Deset námořníků se pohřešuje

Čechoslováci proti Čechoslovákům. V srpnu 1969 esenbáci mlátili a zatýkali spolu

Miroslav, odmala všude známý jako Kamil Černý, se narodil 16. listopadu 1950 v Praze do chudé, ale výrazně nekomunistické rodiny. Vyučil se jemným mechanikem a poté pracoval na stavbách. Už během učení se v něm probudil zájem o humanitní obory a výtvarné umění, a proto po večerech studoval gymnázium pro pracující. Na vysokoškolské studium mu ale po založení rodiny nezbýval čas ani energie.

Žena s výhodou. Svět řeší případ Semenyaová

Kam s ní, respektive kam s nimi? Na vypůjčenou otázku od klasika se hledá odpověď těžko. Zvláště když jde o docela choulostivou záležitost „ženskosti“. Na nedávném atletickém šampionátu se opět probírala Jihoafričanka Caster Semenyaová, ale i další atletky, které mají k zažitému ideálu něžného pohlaví daleko.

Trpké výročí. Připomínáme si 49 let od vpádu vojsk Varšavské smlouvy

Výročí 49 let od invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa si dnes lidé připomenou na několika místech České republiky. Oběti okupace lidé uctí tradičně před budovou Českého rozhlasu na pražské Vinohradské třídě. Pietní akce se uskuteční také v Brně, v Liberci nebo na pražském Václavském náměstí u sochy sv. Václava, kde budou předčítána jména obětí.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení