Název mají stejný – Z dějin obce Veselíčko, ale půjde o různé publikace. Ta první vyšla v roce 2008, druhá se ke čtenářům dostane letos. Autorem obou knih je místní obyvatel, osmašedesátiletý Petr Fořt. „Odlišné budou počtem stránek. Ta první má 72 stran a ta druhá jich bude mít ke čtyřem stům," porovnává Petr Fořt z Biliny, osady, která pod Veselíčko spadá.

Jak se stane, že se druhá knížka oproti té první tak nafoukne?
V roce 2008 jsem si myslel, že s historií Veselíčka končím a že už se toho více nedá zjistit. Byl to ale hluboký omyl. Začal jsem jezdit po archivech a zjišťoval a zjišťoval a informace se hromadily a hromadily. Začal jsem je dávat na svoje webové stránky. Je ale mnoho lidí, kteří mají raději informace na papíře, mezi nimi jsem i já, a budu rád, když nebudou jen na internetu.

Bilina, ze které pocházíte, letos slaví kulaté výročí a obec chystá na 1. srpna setkání rodáků. Byl to důvod k vydání knížky?
Určitě, je to termín, do kdy je knížku potřeba vydat a shrnout věci, které jsem shromáždil a dát je dohromady a na papír.

Důvod vydání druhé knížky je tedy jasný, ale co v případě té první?
Ředitel Milevského muzea Vladimír Šindelář byl iniciátorem všeho. Když jsem začínal, měl jsem o historii pár základních informací a rozjel jsem se za ním. Ptal jsem se ho, jestli neví o nějakém historikovi, který by historii Veselíčka a Biliny zpracoval. On mi řekl něco v tom smyslu, že jsem blázen, žádný historik by na tom nezískal ani slávu, ani peníze, a že se do toho musí pustit nějaký místní občan. Tím mě vlastně nakopl. Tenkrát mě vzal s sebou do třeboňského archivu a začal jsem se sám historií bavit. Pak přišli další. Velmi rád vzpomínám třeba na Františka Mikoláška (autor mnoha regionálních knih, který zemřel loni), který velmi fandil, jak říkal, regionálním historikům a který mi dal řadu dalších rad.

Kde byl ten zlom, kdy jste se do bádání o minulosti dal?
Musím říci a nevím proč, že jsem ve škole dějepis moc rád neměl. Kvůli tomu mám dluhy doposud, protože mi chybí širší historický pohled. A jak to začalo? S rodinou pravidelně chodíme na silvestrovské pochody do Bernartic, kde učitelka Ludmila Veverková vykládá tamější historii. Nejprve mě to nijak neoslovovalo, až jednou jsme šli do Svatkovic a v Bilince vystoupil Jan Zeman, který na nás začal chrlit spoustu vědomostí o historii obce, kde je jen okolo deseti domů. Najednou jsem si řekl: Člověče, kdyby se tě někdo zeptal, co bylo ve Veselíčku, v Bilině, tak vůbec nevíš. Historií jsem se začal zabývat po šedesátce.

Co jste se všechno musel naučit?
Začal jsem se učit staré písmo. Německy jakžtakž vládnu. Samozřejmě jsem se dostal i k textům, se kterými jsem nehnul, třeba ze 17. století. Vždycky mi s nimi pomohl Jirka Pešta z okresního archivu. V knížce budou některé jeho texty, které přepsal a přeložil. Úvodní text nové knížky se bude týkat Biliny, mé rodné vísky, kterou král Přemysl Otakar I. 6. ledna roku 1215 věnoval klášteru premonstrátů. Listina se zachovala a je v Třeboni v archivu a Jirka Pešta byl tak laskav, že ji celou přeložil z latiny a opatřil komentářem. To vše bude v úvodu knížky.

V jaké jste nyní fázi?
Vladimír Šindelář mi v textu udělal jazykové a jiné korektury. Musím se přiznat, že jsem byl až vyděšený, kde všude mi vyznačil čárky. Čeština je v tomto nesmírně složitá a asi ji neovládám dost dobře. Jsem Vladimíru Šindelářovi moc vděčný, že to udělal. Nyní opravy přenáším do originálu.

Knížku poprvé představíte na srpnovém setkání rodáků?
Myslím, že nemusíme čekat do 1. srpna na setkání rodáků a že knížka může vyjít i dřív.

Máte nástupce, který by se také zajímal o dějiny obce?
Bohužel ne, je to škoda.

Mladí k tomu nemají vztah?
Když to vezmu ze svého pohledu, tak mě to do šedesáti let také nezajímalo. Najednou jsem zestárl a začal jsem také hledat své předky. Musím říci, že nevidím u svých synů, kterým jsem předal informace o našich předcích, že by je to v této době nějak zajímalo. Historie jak rodiny, tak i obce jde zatím trochu stranou, ale myslím, že se k tomu také časem dostanou.

Říká se do třetice všeho dobrého. Čím potěšíte obyvatele obce za dalších třeba pět let?
I Vladimír Šindelář mi říkal, že to musíme brát tak, že už nikdo další knihu o historii Veselíčka dlouho nevydá. Já si to zatím také myslím. Veselíčko a Bilina jsou ve srovnání třeba s Křenovicemi nebo Podolím I problematické vesnice. Ve Veselíčku po roce 1948 v podstatě obyvatelé neměli důvod, proč by tady zůstávali. Jejich soukromé živnosti byly zavřené, byl tady velkostatek. Původní obyvatele bych snad sečetl na prstech jedné ruky. V Bilině to dopadlo podobně. Bilina byla přičleněna k Veselíčku 12. června 1960, do té doby byla samostatnou obcí. V roce 1962 připojili i JZD Bilinu ke zdejšímu státnímu statku a lidi v Bilině nic nedrželo. Starousedlíků, kteří by lpěli na tom: Já jsem z toho statku – tam není tolik, aby to stálo za to, co udělala Irena Cejnarová z Rakova, Milada Jiroušková z Podolí nebo Jitka Křečková z Olešné. Zmapovaly, kdo žil v jakých staveních. Tady o to lidi nemají zájem. A mě samotného to momentálně také nezajímá. Třeba se jednou někdo vydá cestou, že sepíše, kdo žil v daném domě. Já k tomu zatím nakročeno nemám.

O autorovi
- je mu 68 let
- žije v Bilině, která je součástí obce Veselíčko
- vystudoval dřevařskou fakultu ve Zvolenu a celý život pracoval jako nábytkář
- nyní je v důchodu
- v roce 2008 vydal knihu Z dějin obce Veselíčko, letos vyjde nová kniha se stejným názvem