VYBERTE SI REGION

Žáci se zkusili vžít do pocitů lidí za války

České Budějovice - Vžít se do pocitů lidí v době protektorátu se pokusili žáci českobudějovické Základní školy Dukelská. Pod vedení Moniky Vackové se totiž stejně jako v loňském roce přihlásili do vědomostní soutěže Lidice pro 21. století.

18.6.2015
SDÍLEJ:

Do finále soutěže Lidice pro 21. století se v letošním roce dostali hned tři žáci ze Základní školy Dukelská. Ve svých esejích prokázali, že jim nechybí fantazie a empatie.Foto: Monika Vacková

Rudolf Hansa, Kateřina Bušková a Natálie Neubaerová z Dukelské nakonec postoupili až do finále. „Sice se nikdo z nich nedostal na medailová místa, i tak se jim ale dařilo. Musím říct, že se žákům jejich eseje moc povedly," chválí trojici Monika Vacková, která ve škole učí dějepis a angličtinu.

Při soutěži museli žáci prokázat nejen svoje literární dovednosti, ale i znalosti a schopnost vyhledávat informace. „V prvním kole byl pro všechny připravený test, který museli vyplnit. Mohli se k němu vracet, mohli hledat na internetu a v knihách, měli na to celý únor. Zároveň museli zpracovat esej na některé z připravených témat," vysvětluje učitelka. Jediným omezením u eseje pak byl počet znaků žáci se museli vejít do dvou tisíc. „Po vyhlášení výsledků z prvního kola pak ti vybraní znovu skládali vědomostní test, tentokrát však na jeho splnění měli jen šest dní. No a z výsledků obou kol pak byli vyhodnoceni ti nejlepší," doplňuje Monika Vacková.

Inspiraci pro své eseje čerpali žáci z Dukelské z různých zdrojů. „Můj dědeček válku jako malý kluk zažil, hodně mi o tom vyprávěl. Byl například při napadení Bernartic. Moje esej ale byla čistá fikce. Také jsem nahlížel do různých knížek se zapsanými osudy lidí z doby druhé světové války," vypočítává Rudolf Hansa, který se této soutěže s úspěchem zúčastnil už v loňském roce, kdy získal dokonce i cenu poroty. V letošním roce chodí do deváté třídy. Příští rok nastoupí na českobudějovické Gymnázium J. V. Jirsíka. A už nyní má jasno, čím by se chtěl jednou živit. „Rád bych psal scénáře," prozrazuje Rudolf Hansa.

Na Gymnázium J. V. Jirsíka se příští rok chystá i Kateřina Bušková. „Chtěla bych být učitelkou, ale spíš než dějepis bych si vybrala přírodní vědy. Dějepisu se nicméně na gymnáziu budu určitě také věnovat," nastiňuje své plány do budoucna Kateřina Bušková. „Při psaní soutěžní eseje mi pomohla maturitní práce mého bratra i přesto, že se v ní věnoval první světové válce. Vybrala jsem si téma „Kdybych se probudil do války" zkusila jsem se vžít do toho, jaké by to bylo, kdyby najednou začala válka," představuje svou práci.

Sepsat celou soutěžní esej trvalo žákům ze Základní školy Dukelská dohromady jen několik dní. „Jeden večer jsem nad zadáním přemýšlela, utřídila jsem si nápady a druhý den jsem napsala, co mě napadlo. Pak už jsem jen pilovala detaily. Při testu jsem hodně hledala třeba na internetu," popisuje svou práci Natálie Neubauerová, která byla oproti svým kolegům ze soutěže i trochu v nevýhodě, protože je teprve v osmé třídě. „Druhá světová válka se probírá až v deváté třídě, ale protože má soutěž různé kategorie, tak jsem si všechny mladší účastníky vzala mimo školní hodiny a trochu je do tématu zasvětila," vysvětluje Monika Vacková. Natálii Neubauerové ale při práci pomohla i záliba jejího tatínka. „Druhá světová válka ho zajímá, povídali jsme si o tom doma," vysvětluje osmačka, která by jednoho dne chtěla být učitelkou.

Natálie Neubauerová (8. třída), téma: Příběh obyčejného člověkaZ mého hlubokého přemítání o smyslu života mě vytrhl ostrý, uším nepříliš lahodící, zvuk výstřelu, který pronikl do naprostého ticha a na který si člověk jen těžko zvykne, třeba že ho slyší sebe vícekrát. Drásá mnou nepopsatelný pocit naprosté bezmoci. Jako by mi někdo podkopával tu pomyslnou stoličku, na které stojí můj život. Nikdy jsem se nedokázal smířit s tím, že můj otec je mrtvý. A jsou to oni, kdo za to můžou. K smrti jsem je nenáviděl.
Opatrně jsem ze sebe odhrnul deku a neslyšně se zvedl z postele. Matka se sestrou již podřimovaly. Alespoň jsem v to doufal. Mírně jsem pootevřel dveře a přes téměř neexistující škvíru jsem potvrdil své největší obavy. Před domem se opět procházelo několik mužů. Nechápal jsem, co se děje. Proč tu pořád slídí! Ztuhl jsem, srdce se mi rozbušilo tak, jako by snad chtělo vyskočit z těla a fungovat jako samostatný celek. Zachvátil mě pocit vzteku, hrůzy a nenávisti zároveň. Vzpomněl jsem si na svého otce. Jsou zpět.
Okamžitě jsem pochopil, že bych tady neměl být. S tou největší opatrností jsem dveře zase zavřel. Vběhl jsem zpět do postele a ulehl vedle Marušky. Pevně jsem se k ní přitiskl pod dekou, jako by mne to její maličké tělíčko mohlo ochránit. A v tu chvíli se dveře rozletěly. Do domu proniklo ostré světlo a dovnitř vběhlo několik mužů. Místností se rozlehl řev. Začali shazovat všechny věci, prohledávat šuplíky, ničit nábytek. Dům byl v mžiku vzhůru nohama. Jedna z těch černých postav se drze sápala po rozespalé matce a odváděla ji vzlykající směrem ke dveřím. Naprosto jsme nechápali, co se to děje. „Mami!" rozkřičela se nechápající Maruška, které se po tváři koulely slzy o velikosti hrachu. Muži objevili matčiny zásoby jídla, které ukrývala ve skrytém výklenku kuchyně, i rádio, na kterém jsme poslouchali vysílání z Anglie.
Nocí bylo již jen slyšet kvílející zvuky kol nákladního vozu, který odvážel tři postavy. Tři postavy, které se spíše jen podobaly stínům, aby stíny už zůstaly navždy.

Kateřina Bušková (9. třída), téma: Kdybych se probudil do válkyKdybych se probudila do války… slyšela bych nářek, pláč a tlukot srdce.
Kdybych se probudila do války… viděla bych krev, slzy a ustrašené oči.
Kdybych se probudila do války...... cítila bych poslední dotek, stisk ruky a polibek mých drahých blízkých.
Už jen ta představa je strašná. Viděla jsem mnoho filmů o válce a už to mě vyděsilo.
Spousta lidí nevěří na Boha, ale když se děje něco strašného, modlí se k němu všichni a tak to bohužel dělám i já. Nejsem křtěná, ani nechodím do kostela, ale přesto se v situacích, o kterých rozhoduje náš osud, obracím na Boha. A to při přání lásky, zdraví i záchraně života a je jedno jestli lidského nebo zvířecího.
A to je ta věc, kterou bych za této chvíle určitě udělala. Modlila se za život za svůj, za život mé rodiny, za život každého dobrého člověka. Protože válka lidem vezme majetek, domy, peníze, zdraví a mnoho dalších věcí. Ano, to je sice strašné, ale to nejhorší, co se může stát je, když rozdělí rodiny.
Každý se občas hádá se svými sourozenci, manželi nebo rodiči a to platí i u mě, ale nikdy bych nechtěla, aby nás rozdělilo něco jiného než čas, protože ten nezastavíme. Nemohu pochopit ty, kteří si dobrovolně na sebe navěší bomby a pak se odpálí v autobuse plném civilistů. Nemohu pochopit ty, kteří dokážou poslat na smrt bezbranné matky a děti. Nemohu pochopit ty, kterým dělá radost zabíjet.
Takže nakonec chci říci: Proč válčit? Je to zbytečné. Když lidé válčí o území, válka ho zničí a když o peníze, válka (často) stojí víc, než dobyvatel získá. A co je na konci každé války? Jen smrt, bolest a utrpení. Proto je válka zbytečná a hloupá věc a každý z nás by si to měl uvědomit a nejen lhostejně mávnout rukou, jen kvůli tomu, že my máme právě to štěstí, že každý den uléháme se svými blízkými, abychom se zase nazítří bok po boku vedle nich probouzeli. Takové nové zítra, už nemusí být…

Rudolf Hansa (9. třída), téma: Příběh obyčejného člověkaJmenuji se Rupert a v Německu žiju od narození. Nejsem žádný politik nebo voják. Jsem jenom obyčejný dělník, kterého opustila žena a nechala mu na krku malou dcerku. Ona je mým životem, moje malá Iren. Do práce jsem vždy chodil jen proto, abych ji mohl nakrmit. A to se nezměnilo, ani když přišla válka.
Hitler? Je mi ukradený. Nesouhlasím s ním, ale mlčím, aby mě a Iren nechali být. Mám štěstí, jako válečný invalida jsem nemusel narukovat do wehrmachtu. Je mi líto těch mrtvých, o kterých slýchám, ale jsou to pouze čísla. Naší vesnici se válka vyhýbala a já žil, jako by se nic nedělo.
To se časem změnilo. Sověti se blížili k Berlínu a bylo jasné, že projdou naší vsí. Útěk? Neměl by smysl. Co s námi udělají? To jsme nevěděli. Zůstal jsem tedy doma a sledoval mou dcerku, jak sedí na zahradě a hraje si s dřevěnou figurkou, co jsem sám vyrobil. Usmívala se. Jen tak tam seděla a hrála si, protože nic nechápala. A náhle mě všechna ta čísla začala bolet, protože jsem si pod každým z nich představil Iren. Malou nevinnou holčičku hrající si uprostřed války.
Jednoho dne uprostřed noci mě vzbudily rány na dveře. Bez váhání jsem otevřel. Venku stál muž v rudé uniformě a mířil na mě svou zbraní. Bez otázaní vstoupil dovnitř a mé srdce se rozbušilo. "Jsou zde nějací vojáci? Ve vesnici?" zeptal se mě ruským přízvukem a já se rozklepal.
"Ne!" Vyhrkl jsem, můj hlas se třásl. Viděl jsem, jak malá Iren schází ze shora a už jsem chtěl na ni křiknout, avšak ona se ozvala dřív.
Při pohledu na vojáka zapištěla a mladý nezkušený muž se otočil a aniž by si prohlédl cíl, vystřelil. Iren se skácela k zemi, kulka si ji našla. "Ona mě vyděsila!" zašeptal zmateně a ustrašeně utekl.
Všechna slova byla najednou prázdná. Po oknech stékal déšť, po mých tvářích slzy a po malém chladnoucím těle krev. Brzy nato válka skončila, ale pro mě skončil celý svět. Je totiž jedno, zda jste voják nebo dělník. Nezáleží, zda jste muž nebo malá dívka. Smrt si totiž nevybírá a ve válce prohrává každý.

Autor: Jana Klomfarová

18.6.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Postrach Vysočiny: Žena zničila desítky aut a zapálila volejbalové kabiny

Havlíčkův Brod – Bývalou řidičku kamionu a uklízečku Bohumilu Šustrovou ze Ždírce nad Doubravou poslal v úterý Okresní soud v Havlíčkově Brodě na devět měsíců do vězení, a to za podpálení kabin havlíčkobrodským sportovcům.

Mikuláše, anděla a čerta na Slovensku zadržela policie

Bratislava - Tři sourozence převlečené za Mikuláše, anděla a čerta zadržela v západoslovenské Skalici policie. Bratr a jeho dvě sestry v kostýmech měli neobvykle rozdělené role: zatímco Mikuláš koledoval, anděl kradl, informovala slovenská média.

Šedesátiletá řidička smetla před semafory dítě, je těžce zraněné

Česká Třebová - Vážná nehoda se stala ještě za bílého dne uprostřed České Třebové. Auto zde srazilo dítě.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies