VYBERTE SI REGION

Austrálie a Morava? Stejné hrozny, jiné víno, říká odborník od protinožců

Brno /ROZHOVOR/ - Vystudoval enologii a výrobu vína na univerzitě v Adelaide v jižní Austrálii. Před jedenácti lety se ale přestěhoval do Brna, ačkoli o něm ani o České republice předtím neslyšel. „Dostal jsem tehdy nabídku práce od nadnárodní společnosti, která prodávala vinařské potřeby. Mělo jít jen o pár měsíců," říká ke svému stěhování do středu Evropy Australan Mike Mazey.

18.9.2016
SDÍLEJ:

Mike Mazey.Foto: DENÍK/Drahomír Stulír

Co jste dělal doma v Austrálii?
Vystudoval jsem enologii (věda o vínu a vinařství, pozn. red.) a pracoval jako vinař.

Co vás přesvědčilo k tomu, přestěhovat se do země, o které jste dřív nic neslyšel?
Chtěl jsem tehdy změnit způsob života i práci. Do Brna jsem poprvé dorazil v září roku 2004. Pracoval jsem jako konzultant ve vinařství. Později jsem se ale rozhodl pro ještě větší změnu a přijal nabídku na výuku odborné angličtiny v jazykové škole. Předtím jsem se ale ještě na několik měsíců vrátil domů, abych našetřil na stěhování. Bydlím tu od září 2005, teď ve čtvrtek to bylo přesně jedenáct let. I přes výuku ale stále radím vinařům.

Co jste měl v České republice dělat při prvním pobytu?
Radil jsem firmě, jak zavést nové technologie, jako jsou nerezové tanky nebo tepelně kontrolovaná fermentace.

Které odlišné postupy při výrobě vín se používají v Austrálii oproti České republice?
Austrálie má hodně slunce, proto u nás snadno zrají hrozny. Často také používáme dubové sudy pro zrání vína. V České republice to není tak obvyklé. Na jednu stranu jsou drahé, na druhou to místní vína tolik nepotřebují, aby získala chuťovou vyrovnanost. Je to jednoduše díky prostředí a půdě. Také máte jiný styl vína, který je stejně dobrý jako australský. Určitě se nedá říct, že by jedna vína byla lepší než ta druhá.

Jsou podle vás moravská a česká vína dostatečně známá ve světě?
Je tu jedna velká výjimka Bohemia Sekt je velmi dobře známá značka perlivého vína ve střední Evropě. Prodává se v okolních státech. Naneštěstí menší rodinná vinařství, kterých je tu hodně a vyrábí špičková vína, nejsou tak proslulá. Snaží se ale dostávat na různé mezinárodní soutěže a proniknout i do ciziny, aby si jich všimli zahraniční obchodníci. Je to dlouhodobý proces, který postupuje jenom pomalu. První výsledky jsou už ale vidět.

V České republice existuje hodně vinařských soutěží. Navštěvujete je někdy?
Jezdím na ně. Jsem hrozně rád, že například na Vinexu mohu být v hodnotitelské porotě. Tento rok jsem byl například také v Rumunsku, kde jsem pomáhal českým vínům, aby se dobře prezentovala na mezinárodním poli. Hodnocení si moc užívám, protože je to výborná příležitost, jak se dostat do kontaktu s velkým množstvím zajímavých vín. Kvalita moravských vín také vytrvale stoupá, jak je vidět i na zahraničních soutěžích.

Liší se nějak české soutěže od australských?
To je zrovna věc, u které bych byl rád, kdyby se tu změnila. V České republice se víno hodnotí vzorek po vzorku. To mám rád, má to své výhody, ale zajímavější je podle mě australský systém. Hodnotitel dostane kolekci třiceti vín, která hodnotí současně. Oproti českému modelu se tak může k jednotlivým vzorkům vracet a vzájemně je porovnávat. Lidská paměť totiž není tak dokonalá, aby si při dvacátém vzorku vzpomněla, jak chutnal ten první. Stejný způsob hodnocení jsem viděl i na jedné soutěži ve Vídni. V České republice zatím nikde.

Vinex je poměrně velká soutěž. Přitom na jihu Moravy má své vlastní klání takřka každá vinařská obec. Byl jste někdy i na těchto akcích?
Moc bych si to přál, ale zatím se mi nepoštěstilo. Slyšel jsem o tom už hodně historek. Z menších soutěží jsem byl zatím maximálně na přehlídce v Hradci Králové. Je hodně zvláštní pořádat soutěž v oblasti, kde se víno vůbec nepěstuje. Ale byla tam zajímavá vína, účastnila se i zahraniční vinařství.

Překvapilo vás něco po přestěhování do Brna před jedenácti lety?
Mohl bych to shrnout do jednoho slova: byrokracie. Na imigračním úřadě jsem si uvědomil, jak velký je počet lidí, kteří se sem chtějí přistěhovat. Zároveň jsem také poznal, že jde o velmi složitý proces. Stejný určitě zažívají i Češi, když se chtějí dostat do Austrálie. Myslím, že některé kanceláře musel navrhovat opravdu velmi chytrý člověk. Působily totiž tak, že chtějí v člověku vyvolat hodně pokory a zároveň ho donutit o povolení k pobytu doslova žebrat. S úředníkem se totiž dalo mluvit jen skrz velmi nízko položené malé okénko, u kterého se člověk musel shrbit.

Mike Mazey.

Mluvili na vás na úřadech anglicky?
Ne, ale z toho je vinit ani nemůžu. Beru to spíš jako svoji povinnost naučit se jazyk země, ve které chci zůstat. Při vyřizování povolení mi hodně pomohli moji přátelé.

Narazil jste také na nějaké překvapení ve způsobu výroby vín?
Objevil jsem odrůdy, o kterých jsem nikdy dřív ani neslyšel. Například Irsai Oliver, Pálavu nebo Cabernet Moravia. Musel jsem se jim přizpůsobit při výrobě vína. Například Irsai Oliver je raná aromatická odrůda. Když chci maximalizovat aroma, musím speciálně vybírat vhodné kvasnice. Naštěstí jsem pracoval a stále ještě pracuji jako konzultant v týmu, kde je hodně zkušených vinařů, takže mě nikdy nenechali udělat nějakou velkou chybu.

Jsou při výrobě vína rozdíly mezi Austrálií a Moravou?
V Austrálii máme hodně slunce, proto jsem zvyklý na nádherně nachovou barvu růžových vín. Ale to není obvyklé ve všech zemích. Základ je macerace, tedy louhování slupek ve vylisovaném moštu, aby převzal barvu. Snažil jsem se tu stále dostat k barvě, na kterou jsem zvyklý, než jsem si uvědomil, že to nepůjde. Hrozny a odrůdy mohou být stejné jako v Austrálii, ale výsledné víno je odlišné.

Proč vlastně nevyrábíte víno sám, ale místo toho radíte vinařům s výrobou?
Chtěl jsem si život trošku zjednodušit. Při výrobě vína jsou z celého roku velmi perné asi tři měsíce, kdy musíte udělat skoro všechnu práci. Tak jsem také začínal, jako létající vinař. Nejdřív jsem vše udělal doma v Austrálii a pak jsem přeletěl do České republiky, kde vše začalo nanovo. Je to ale velmi náročné. Nechci, aby práce zabírala až tak velkou část mého života. Byla to velmi vyčerpávající zkušenost.

Dnes se hodně věnujete také výuce angličtiny v jazykové škole. Kdo jsou vaši studenti?
Učím všeobecnou a business angličtinu. Obvykle mám vlastní klienty. Učím například právníky právnickou angličtinu nebo lékaře lékařskou. Asi pětinu svého času učím právě ve škole.

Kromě toho jste ale také sepsal učebnici angličtiny pro vinaře. Jak jste se k tomuto projektu dostal?
Začal jsem o tom přemýšlet v dubnu před čtyřmi lety. Nepracoval jsem na ní ale sám, spoluautorka je také Pavlína Megová, v jejíž škole učím. Původně měla mít učebnice dvě stě stran a chtěli jsme ji dokončit za rok. Jenže jsme zjistili, že do ní musíme zařadit mnohem víc informací. Podcenili jsme čas, který je potřeba. Navíc jsme při tom oba měli svou hlavní práci, učebnice vznikala bokem.

Komu je především určená?
Primárně míří na výrobce vína a jeho milovníky ze zemí, kde není angličtina hlavní jazyk. Prodává se nejen v Evropě, ale například také v Číně, Rusku nebo Japonsku. Využijí ji i sommeliéři, aby mohli o víně správně mluvit anglicky. Hodně zájmu jsme zaznamenali v Německu, Rakousku nebo i v Dánsku. Nemají sice příliš vinic, ale zato obrovský trh s vínem.

Zbývá vám mezi učením a konzultacemi ve vinařstvích také nějaký volný čas?
Někdy ano. Hodně se mi líbí Brno, protože to prostě není Praha. Je to podobné jako v mém rodném Adelaide také jde o menší město, ne tak známé jako Sydney, ale je v něm všechno. Velmi jsem si oblíbil Mikulov a okolí. Rád vyrážím na kole, například loni jsem projel celou cyklo-stezku z Brna až do Mikulova. Pak mám oblíbenou také krajinu kolem Znojma. Hrozně se mi tu také líbí to, že za dvě hodiny každým směrem mohu dojet do úplně jiného státu. Moc sice nenavštěvuji Polsko, ale chci to napravit. Musím zároveň také přiznat, že část jižní Moravy, kterou znám nejméně, je současně ta, kde roste moje oblíbené červené víno. Myslím tím Slovácko a Mikulčice. Sídlí tam jedno z mých nejoblíbenějších vinařství. Vyrábí výborný merlot, který má podle mě před sebou velkou budoucnost.

V Brně už žijete docela dlouho. Jaké jsou největší rozdíly v povaze Čechů a Australanů?
S Čechy je obtížnější se spřátelit a někdy jsou trošku rezervovanější. Ale když už se to člověku povede, tak jde o hlubší vztah než doma v Austrálii. Součást naší kultury je, že se za život víckrát stěhujeme. Nejde potom tak dobře navštěvovat staré známé. Zdá se mi, že v České republice jsou k sobě lidé trošku blíž. V Austrálii jsou lidé možná přátelštější, ale třeba rodiny nedrží tak pospolu.

Autor: Michal Rapco

18.9.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

POHLEDEM DENÍKU: Zeman a jeho lidé. Co se děje na Hradě?

Odchod vrchního protokoláře Jindřicha Forejta spustil lavinu otázek ohledně toho, jak to vlastně na Pražském hradě chodí.

Mikuláše, anděla a čerta na Slovensku zadržela policie

Bratislava - Tři sourozence převlečené za Mikuláše, anděla a čerta zadržela v západoslovenské Skalici policie. Bratr a jeho dvě sestry v kostýmech měli neobvykle rozdělené role: zatímco Mikuláš koledoval, anděl kradl, informovala slovenská média.

Šedesátiletá řidička smetla před semafory dítě, je těžce zraněné

Česká Třebová - Vážná nehoda se stala ještě za bílého dne uprostřed České Třebové. Auto zde srazilo dítě.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies