„Kdyby ho odhalili, dostal by přísný trest. Mohli ho i zastřelit," zdůraznil historik Jan Kux z Brna, který zároveň pracuje jako terénní pracovník Československé obce legionářské. V Kyněrových stopách procestoval pětašedesátiletý badatel po Rusku dvaačtyřicet tisíc kilometrů.

Legionář ze Svatobořic-Mistřína na Hodonínsku v deníku popisuje i velmi dramatické okamžiky. „U Buzuluku šli čeští vojáci v rojnici a nijak se nekryli. Najednou začala nepřátelská palba," tlumočil zápis v deníku badatel Kux.

egionáři leželi v poli, na kterém rostla pšenice jen dvacet centimetrů vysoká. „Šli jako frajeři bez jídla a bez vody. Kyněra píše, jak byl šťastný, když se mu podařilo otočit hlavu a slíznout kapku rosy," uvedl Kux.

Poprvé se do Ruska vypravil v Kyněrových stopách před pěti lety. „Řídím se údaji z deníku. Když Kyněra popsal, že v těch místech na pravém břehu Volhy je na vyvýšenině u mostu pohřbený legionář, snažím se místo vypátrat," řekl.

Na malém kopci místo toho našel pomník z druhé světové války. „Od staré ženy jsem zjistil, že jsem na správném místě. Před válkou tam stával pravoslavný kříž, který označoval hrob," uvedl.

Trhání kopřiv

Na třech cestách do Ruska Kux mimo jiné vyhledával a mapoval legionářské pomníky. „Věděl jsem, že jeden je v Bachmači. Ale neznal jsem konkrétní místo," zavzpomínal historik.

Proto požádal ženu z tamního muzea o pomoc. „V lese skupinu rozdělila na dvě části a vyslala je hledat. Sama hned běžela k pomníku. Věděla, kde je," řekl Kux.

Žena holýma rukama vytrhala kopřivy, které památník zarůstaly. „Styděla se, že není udržovaný. Proto vytvořila ty dvě skupiny, aby je zdržela. Nedokážu si představit, že by se u nás někdo takto styděl za zanedbaný pomník," řekl historik.

Putování ho zavedlo až do přístavu Vladivostok na východu Ruska. Podle staré fotografie tam hledal budovy, kde legionáři bydleli a čekali na transport do Ameriky. „Tehdy to bylo za městem, nyní je to přímo v centru," popsal změny Kux.

Právě ve Vladivostoku zemřel Kyněrův kamarád František Vladyka. „Vraceli se večer trochu opilí z vycházky. Stráž chtěla heslo a namířila na ně zbraň. Ta zřejmě nedopatřením spustila a Vladyka padl mrtvý," uvedl badatel.

Po návratu do Československa Kyněra pracoval jako berní úředník. „V důchodu dělal kronikáře v Kyjově," uvedl Kux.

Brněnský badatel procestoval i místa bojů v Itálii a Francii. Letos se chystá do amerického Chicaga. „Američané legionářům zabavili jejich archiv. Chci se podívat, jaké dokumenty obsahuje," nastínil své plány.

Vojáci z Brna

V první světové válce zahynulo necelých šest tisíc legionářů z Čech a Moravy. Bojoval v ní například i pradědeček Milana Horáčka z Brna. „Byl v Itálii u Piavy. Naštěstí se vrátil, protože jinak by se nikdy nenarodila moje babička," poznamenal Horáček.

Vlastimil Schilberger z historického oddělení Moravského zemského muzea upozornil, že mnohem víc Čechů a Moravanů zemřelo, když bojovali na straně Habsburské monarchie. „Nebylo rodiny, kde někdo nepadl nebo nebyl zraněn. Z vojáků, kteří narukovali z vnitřního Brna, jich zahynulo skoro pět tisíc," uvedl historik.