Čtyřiapadesátiletý muž má jednu velkou vášeň, která mu na západě Spojených států chybí. Dechovku. „Měl jsem ji rád odmalička. Babička mě v Rakvicích začala brát na hody, když mi bylo něco přes rok. Moravská dechová hudba mi ve Spojených státech schází. Poslouchám ji alespoň z cédéček. Vezu si jich tam odsud celý stoh. Například nahrávky regionálních kapel jako jsou Legrúti, Lácaranka, Hornobojani a další," říká Povolný.

Tradiční hudba však není to jediné, co by si nejraději přenesl za „velkou louži". „Mám moc rád vinice. Vůni kvetoucího vinohradu se nic nevyrovná. Ani voňavka od Diora. V Americe vůbec postrádám přírodu Břeclavska či Pálavu. Ještě než jsem z Rakvic odjel, bavila mě práce ve vinohradu. Vždycky jsem si tam vyčistil hlavu. V Americe se proto někdy sbalím a jedu tři sta kilometrů podívat se do nejbližších vinic," tvrdí muž.

Za Atlantik se vydal těsně před listopadem 1989. Získal status utečence. Brzy se sice vrátil domů, ale ne nadlouho. Od roku 1992 žije ve státě Washington až dodnes.

Po příchodu do Ameriky si podle svých slov našel práci už za tři dny. „Bylo to na benzince. Odpoledne jsem pracoval, dopoledne jsem se učil anglicky. Rozškubal jsem hned dva slovníky. Přestože jsem neuměl anglicky skoro nic, ve škole jsem dělal překladatele přistěhovalcům z Ruska. Zúročil jsem tak i hodiny ruštiny ze školy doma," vzpomíná Povolný na své první kroky v nové zemi.

Stavař a projektant bydlel nějakou dobu i v Seattlu. Největším městě severozápadu. „Je tam početná komunita Čechů. Umím si tam zajet ze Spokane pro jejich rohlíky a uzené. Na zpáteční cestě pak vypadám jako stěhovák," směje se rakvický rodák. Všímá si, že Rakvice se za posledních více než dvacet let značně proměnily. Rozdíl, který ovšem vnímá nejvíce, se týká obyvatel. „Hlavně už tady nepoznávám moc lidí. První má cesta po návratu vždy vede na hřbitov, za předky," zmiňuje Povolný.

Jeho rodina má s vystěhovalectvím zkušenosti. Do Ameriky odjeli Povolného praprarodiče, jeho babička se tam provdala. „Do Rakvic se vrátili ve dvacátých letech minulého století. Potom tady postavili dokonce mlýn. Jenže přišel rok 1948 a vše bylo jinak. Mlýn časem zchátral, vyhořel a po roce 1990 už nezbylo nic jiného než jej zbourat," krčí rameny.

Povolný ke Spojeným státům dodává: „Jde o jiný životní styl. Vztahy jsou tam povrchnější než na Moravě. Možná i proto, že se tam lidé často stěhují za prací," zamýšlí se. Téma, že by se vrátil do Rakvic natrvalo, zatím nechává otevřené.