K muzice měl blízko už v dětství. Přivedli ho k ní jeho rodiče. „Chodil jsem do kroužku v Louce, poté jsem jezdil do Velké nad Veličkou," připomíná si své muzikantské začátky hudebník.
Přiznává, že cimbálka ho zprvu příliš nelákala. „Šlo spíše o zvědavost. Chtěl jsem si jen zkusit, jaké je to hrát na housle," svěřuje se Galečka, který se s cimbálovou muzikou potkal až ve škole.
Díky svému talentu začal už v osmé třídě hrávat s cimbálkou, která fungovala při horňáckém tanečním souboru Lipovjan. „Všiml si mě primáš muziky. Oslovil mě, jestli bych nechtěl začít hrávat i s nimi – se staršími. To se mi samozřejmě zalíbilo," usmívá se při vzpomínce houslista. Časem začal Horňáckou cimbálovou muziku umělecky vést primáš z Velké nad Veličkou Jarek Miškeřík. Právě díky němu nastal v Galečkově životě zvrat. „S Miškeříkem jsme získali angažmá na Oravě, kde jsme fungovali jako kmenová muzika souboru Oravan," vypráví Lipovan.
Upozorňuje, že to byl právě Miškeřík, který mu řekl, aby se do čela cimbálové muziky postavil jako její primáš. „To bylo v roce 1992. Od té doby hrajeme jen s malými obměnami ve stejné sestavě až doteď," přibližuje Galečka.
Za více než dvacet let stihla Cimbálová muzika Petra Galelčky natočit tři samostatná alba plná horňáckých skladeb. „Dále si můžeme připsat dva nosiče, na kterých jsme doprovázeli Sboreček žen z Lipova," vypočítává muž. Za největší úspěch ovšem nepovažuje počet odehraných zábav, koncertů či natočených CD. „Myslím, že nejdůležitější je, že jsme spolu takovou dobu vydrželi. To není u cimbálových muzik příliš časté," hodnotí horňácký primáš.
Nyní však jeho kariéra muzikanta balancuje na tenké hraně. „Uřezal jsem si poslední článek prstu. Doktoři mi ho přišili, teď jenom zbývá čekat, jak bude pohyblivý," říká Galečka. Doufá, že všechno dobře dopadne.