VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Kolotočář musí mít hlavně rád lidi. Jinak by to nešlo, shodují se sourozenci

Drnovice /ROZHOVOR/ – Rod Truhlářů přiváží své pouťové atrakce na Vyškovsko dlouhá desetiletí. Jejich velký a malý řetízkový kolotoč se staly legendami, bavily se na nich generace místních dětí. Poutě a hody si bez nich v našem regionu dovedeme těžko představit. Nad otázkami o životě v maringotce u vína debatovali sourozenci Václav (*1965) a Martina (*1969) Truhlářovi.

6.8.2016
SDÍLEJ:

Sourozenci Martina a Václav se svým otcem Václavem Truhlářem. Společně pobavili generace dětí.Foto: Pavel Klvač

Jak dlouho jezdí vaše rodina s kolotoči do Drnovic?
Martina: Máma byla za svobodna Nová. Už její tatínek, náš dědeček František Nový, jezdil do Drnovic kolotočovat.
Václav: Náš otec se do rodiny přiženil v roce 1964. Takže táta sem jezdí padesát let. Děda dávno dřív.

Jak vypadá vaše každoroční putování?
Martina: Každý rok jezdíme jinak. Obyčejně začínáme u nás v Brně, na hodech v Bosonohách. První týden v květnu. Důležité akce na Vyškovsku jsou pro nás pustiměřská pouť svaté Anny a drnovická na Vavřince.
Václav: Naše cesty se pak rozcházejí. Jezdíme různě – na Moravský Žižkov, do Kyjova… Sejdeme se zase v Hodějicích u Slavkova.
Martina: A končíme na václavských hodech v Medlánkách.

Co děláte zbytek roku?
Martina: Jezdíme na akce. S nafukovacím hradem. Třeba na dětské dny. Kluci umí kdeco. Jezdí s náklaďákem. Umí svařovat. Opravujeme kolotoče. Sami jsme si je dělali. Češi staví kolotoče i do ciziny.
Václav: Na tři nebo čtyři měsíce si musíme najít příležitostnou práci. Každý rok jinou. Jenom kolotoče nás celý rok neuživí.

Máte některou ze štací raději než jiné?
Martina: Jsou to právě Pustiměř a Drnovice. Protože je to o prázdninách. Když jsme byli děti, nechodilo se do školy. Máme tady několik generací kamarádů.
Václav: V Drnovicích býváme čtrnáct dní, to jinde nejsme. Trochu si tu odpočineme. A ti kamarádi z dětství…

Co je dnes ve světě kolotočů jiného než dřív?
Martina: Vyjelo se v březnu a jeli jsme do listopadu. Dnes jsou všude nájmy. Někde hodně drahé. Nedá se stát jako dřív. Dřív jezdili tátové. Jeden kolotoč uživil celou rodinu. Akcí je stejně nebo méně. Atrakcí víc. Lidi chodí méně.
Václav: Dřív jsme patřili mezi kulturu, stejně jako divadla. Dnes do ní nepatříme a někde to vadí. Dnes mají lidi jinou kulturu – Vaňkovka, Olympia. Po revoluci jsou nové možnosti. Lidi tráví čas mezi obchody. Videohry jsou v mobilech, dřív to byly bedny v maringotkách. Začalo se to měnit tak asi v roce 1993.

Jaká specifika má život s kolotočem?
Martina: Není klid. Nevíš, co bude zítra. Dřív bývaly svatby mezi kolotočáři skoro pravidlem, dneska už je to volnější. Málokdo jiný takový život vydrží. Je to hrozný tempo. Chlapi to nezvládají fyzicky, ženský zase psychicky. Kolotočář musí mít rád lidi, děti. Jinak by to nešlo.
Václav: Je to fyzicky náročné. Pořád dokola stavět, bourat. Když se něco rozbije, musíš si hned sám poradit. Jinak kolotoč stojí. Do Drnovic se těším, že si za těch čtrnáct dní odpočinu.

Kam jste jako děti chodily do školy?
Martina: Bývala přihlašovací knížka. Za sezonu jsme vystřídali třicet škol. Každý týden jsme chodili jinam. Někde bývali vepředu, to pak bylo těžké. Jinde jsme byli zase vepředu my. Domácí školu jsme měli v místě bydliště. Tam jsme dělali zkoušky.

Jaká byla vaše nejdobrodružnější cesta? Jezdíte do zahraničí?
Martina: V letech 1988 a 1989 jsme byli dvakrát v Sovětském svazu – v Tatárii, Uzbekistánu, v Rusku, na Ukrajině. Vždy od půlky února do listopadu. Cesta vlakem tam a zpátky trvala vždycky měsíc. Sedmdesát rodin v maringotkách a s kolotoči na tři čtvrtě kilometru dlouhém vlaku.
Václav: Topili jsme naftou. Voda se sháněla, kde se dalo, když vlak zastavil. Někdy jsme stáli i pět dní. Pak se zase třeba dva dny bez zastávky jelo. Historek máme na knížku.

Jak vidíte budoucnost svého řemesla?
Václav: Dědeček říkával: „Jezdilo se i za války." A to byla hodně špatná doba.

PAVEL KLVAČ

Autor: Redakce

6.8.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Rekreační areál Čapí hnízdo u Olbramovic na Benešovsku.
1 5

Audit Čapího hnízda ulítl na internet. Namočení Agrofertu nelze vyloučit

Miroslav Pelta (vlevo) v diskusi s Romanem Berbrem a Dušanem Svobodou.
7

Hádka o fotbalového předsedu: Fouska naštvaly Berbrovy "čachry"

DOTYK.CZ

Uřezaná hlava nebo razie esesáků: atentát na Heydricha ve vzpomínkách

Dotyk.cz shromáždil u příležitosti 75. výročí atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha záznamy vzpomínek posledních pamětníků, které redaktoři Deníku pořídili v minulých pěti letech. 

AKTUALIZUJEME

Další krvavý útok na křesťany v Egyptě. Zemřelo více než dvacet lidí

Další střelecký útok v Egyptě šokoval svět. V pátek neznámí ozbrojenci zaútočili na skupinu koptských křesťanů. Podle posledních informací zabili třiadvacet lidí a pětadvacet zranili.

NATO se zapojí do koalice proti Islámskému státu, rozhodl summit

Severoamerická aliance podpořila mezinárodní koalici bojující v Iráku a Sýrii s Islámským státem. Na summitu NATO přislíbila pomoc proti této teroristické organizaci. Podle generálního tajemníka aliance Jense Stoltenberga to ovšem neznamená, že se zapojí do bojových operací. Jde prý hlavně o politickou podporu.

Šestkrát unikl vrah z Alabamy trestu smrti, popravili ho až po 35 letech

V roce 1982 spáchal nájemnou vraždu. Přes třicet let se odsouzenému vrahovi dařilo díky různým kličkám a řadě odvolání unikat trestu smrti. Díky tomu si vysloužil přezdívku „Houdini cely smrti". Až v noci na pátek ho americký stát Alabama v 75 letech popravil injekcí.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies