VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Padlí vojáci se v Brně po osvobození pohřbívali i v parcích a zahradách

Brno – Přestože Brňané se osvobození města dočkali už šestadvacátého dubna, válečné události tím neskončili. Než se dostalo město do původních kolejí jako před začátkem války, museli obyvatelé třeba odklízet trosky, pohřbívat mrtvé, ale řešili i problémy se zásobováním. Osvobození se citelně dotklo také brněnských Němců.

8.5.2015
SDÍLEJ:

Ilustrační foto.Foto: DENÍK/Lubomír Stehlík

Hned den poté, co vojáci Rudé armády osvobodili střed města, vznikl na Nové radnici třicetičlenný Národní výbor. „Tvořili ho zástupci čtyř politických stran. Největší zastoupení měli komunisté, z jejichž strany pocházel i předseda Vladimír Matula," řekl brněnský historik Jan Břečka. Ihned po ustavení výboru začaly vycházet vyhlášky, kterými vedení města muselo řešit ty nejpalčivější problémy.

K těm patřilo zejména pohřbívání mrtvých těl. V prvních dnech po osvobození se padlí pohřbívali, kde se dalo. „Jejich hroby lemovaly ulice a náměstí všude tam, kde se dalo využít trávníků. Takto byli vojáci pochováváni v zahradách, parcích nebo třeba na loukách. Větší pohřebiště bylo například před troskami Německého domu na dnešním Moravském náměstí," doplnil Břečka. Vůbec největší pohřebiště vzniklo na brněnském Ústředním hřbitově, kde je pohřbeno přes tři tisíce rudoarmejců.

Brňané museli řešit třeba také nedostatek potravin. Stejně jako dřív musel fungovat lístkový systém na vydávání potravin, který se přísně dodržoval. Sovětští vojáci vyšli Čechům na pomoc. Hned po osvobození jim třeba půjčili asi dvacítku nákladních aut.

Stejně jako jinde v republice zůstali i v Brně sovětští vojáci až do listopadu 1945. Z města naopak už před příchodem Rudé armády prchali němečtí obyvatelé. „Výzva k vystěhování přišla už v polovině dubna. Němečtí vojáci lidem říkali, aby odešli do bezpečí," přiblížila historička Milena Flodrová. Nohy na ramena brali zejména lidé spojení s nacistickým aparátem a ti, kteří byli za protektorátu aktivními hybateli dění.

Ty, kteří ve městě zůstali, pak čekal divoký odsun. „Ten se podepsal především na obyčejných lidech, kteří neměli důvod z Brna utíkat. Mysleli si, že když nic neprovedli, nestane se jim nic zlého," vysvětlila spisovatelka Kateřina Tučková, která ve své knize Vyhnání Gerty Schnirch ukazuje osud mladé Němky, která se zúčastnila takzvaného Brněnského pochodu smrti.

Tohoto necelých třicet kilometrů dlouhého pochodu se v noci 30. května nuceně zúčastnilo asi dvacet tisíc lidí. „Do povědomí veřejnosti vešly i smutné případy pracovních táborů, kterých bylo v Brně několik a kde se k německým zajatcům chovali s mimořádnou brutalitou. Nejhorší to prý bylo na Klajdovce," poznamenala Tučková. Ne všichni Češi podle ní Němce odsoudili. „Byli i takoví, kteří nevinné sousedy schovávali nebo pochodujícímu davu žen, dětí a starých lidí nabízeli cestou vodu," doplnila spisovatelka.

Na dny bezprostředně po osvobození města vzpomíná i tehdy desetiletý Lubomír W. „Většinu věcí si pamatuji z vyprávění rodičů. Jako živou mám ovšem vzpomínku, kdy na konci naší ulice shromažďovali Němce. Koukali jsme se z okna, jak sousedé odnaproti odcházejí. O tom, kam šli a co se s nimi stalo, už se potom nemluvilo," řekl pamětník.


Pašoval jsem partyzánům jídlo, vzpomíná Brňan

Brno – Do bojů ve městě jako rodilý Brňan přímo nezasáhnul, přesto má na pádu německé armády svůj podíl. Drahomíru Pěnčíkovi bylo dvaadvacet let, když Rudá armáda v dubnu 1945 osvobodila Brno. On sám pomáhal partyzánům v asi čtyřicet kilometrů vzdáleném Mohelnu.

Jako vyučený strojní zámečník byl pro německý zbrojní průmysl důležitou pracovní sílou. V roce 1942 proto musel odjet na nucené práce do Německa. „Pamatuji si, že k nám přišli kolem jedenácté v noci. Vyhrožovali mi, že pokud na vlak nepřijdu, zatknou mě a stejně dovezou tam, kam potřebují," vzpomíná dvaadevadesátiletý muž. V německé továrně se pak staral třeba o motory tanků.

Po prvním neúspěšném pokusu o útěk se mu na druhý pokus po železnici podařilo dostat na Moravu. „Samozřejmě jsme museli železničáře trochu podplatit. Společně ještě s jedním kamarádem jsme se pak celou cestu ukrývali v provizorním úkrytu za hromadou uhlí. Vysadili nás co nejdál to šlo. Pak už jsme museli pěšky," popisuje útrapy cesty pamětník.

Na konci dubna 1945 našli oba uprchlíci útočiště v Mohelnu na Vysočině. „Ujala se nás rodina Grosových. Všech pět synů byli partyzáni. Tak jsme se k nim přidali, tajně jsme jim nosili jídlo. Chtěli jsme jít až do Brna, ale měli o nás starost a řekli, že nás tam pustí, až bude, jasné, že nám nic nehrozí," říká s úsměvem.

Část cesty domů je dovezli jejich partyzánští přátelé. Většinu cesty však museli pěšky podél železnice. „Kdesi na cestě jsme z dálky zahlédli sovětské vojáky, jak odváděli německé vojáky. Všimli si nás a přijeli nás na koních zkontrolovat. Naštěstí jsme měli potvrzení, že jsme uprchlíci, tak nás nechali jít dál," vzpomíná pamětník.

Do brněnských Židenic, kde bydlela jeho rodina, nakonec dorazil až třináctého května. Domů se však vrátit nemohl. „Z našeho domu toho moc nezbylo. Při bombardování dostal přímý zásah. Židenice bombardování dost poničilo. Azyl mi proto poskytl bratr. Teprve později jsme dostali byt a vybavení zabavené Němcům," vysvětluje Pěnčík.

CELÉ TÉMA SI PŘEČTĚTE V SOBOTNÍM VYDÁNÍ BRNĚNSKÉHO DENÍKU ROVNOST.

Autor: Hana Florianová

8.5.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Lubomír Zaorálek
6 15

Sobotka: Kandidátem ČSSD na Hrad by mohli být Zaorálek nebo Štěch

Kajínek po propuštění z vězení vyvolává mezi lidmi různé reakce. Jedni jej odsuzují, druzí jej považují za celebritu. Když ve čtvrtek odpoledne s přítelkyní nakupoval v brněnském univerzitním kampusu, lidé se s nim fotili a chtěli autogramy.
AKTUALIZOVÁNO
21 12

Lidé jsou skvělí. Přejí mi a věří, že jsem nevinný, řekl omilostněný Kajínek

Václav Klaus: Nešlo o vládní krizi, ale o zahájení volební kampaně

Bývalý český prezident Václav Klaus vidí podstatu koaličních hádek v tom, že poprvé zažíváme situaci, kdy jsou ve vládě dvě stejně silné strany. Ty se musejí proti sobě vymezit, aby jim volič uvěřil, že každá chce něco jiného. „Nic hrozivého se neděje, všechny instituce normálně fungují. Nešlo o vládní krizi, ale o bouřlivé zahájení volební kampaně," hodnotí události posledních dní.

Erdogan v bruselských kleštích. Jednal s Merkelovou i Macronem

Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan se musel v Bruselu na summitu NATO podívat přímo do očí těm, které v uplynulých měsících na dálku urážel. Setkal se s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem a německou kancléřkou Angelou Merkelovou. I když s pohledem do očí má v případě Angley Merkelové prezident Turecka problémy. Při jednáních v únoru v Ankaře se turecký prezidnet očnímu kontaktu s kancléřkou v maximální možné míře vyhýbal.

Zase můžete cestovat. Soud pozastavil Trumpův protiimigrační dekret

Když na začátku svého vládnutí v Bílém domě omezil prezident Donald Trump vstup do země občanům zemí, kde převládá muslimské obyvatelstvo, postavili se proti jeho rozhodnutí nejen obyvatelé USA na protestních akcích. Své slovo řekl k naplnění Trumpových předvolebních slibů i soud.

AKTUALIZUJEME / AKTUALIZOVÁNO

V Bruselu bez rukaviček. Problémem bude Turecko, rozpočet, teror a možná i Rusko

Podle článku 5 zakládací listiny Severoatlantické aliance je útok na jednoho člena NATO útokem na celou alianci. To platilo bez výhrady v době studené války. Bude to platit i v éře nového amerického prezidenta Donalda Trumpa?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies