VYBERTE SI REGION

Padlí vojáci se v Brně po osvobození pohřbívali i v parcích a zahradách

Brno – Přestože Brňané se osvobození města dočkali už šestadvacátého dubna, válečné události tím neskončili. Než se dostalo město do původních kolejí jako před začátkem války, museli obyvatelé třeba odklízet trosky, pohřbívat mrtvé, ale řešili i problémy se zásobováním. Osvobození se citelně dotklo také brněnských Němců.

8.5.2015
SDÍLEJ:

Ilustrační foto.Foto: DENÍK/Lubomír Stehlík

Hned den poté, co vojáci Rudé armády osvobodili střed města, vznikl na Nové radnici třicetičlenný Národní výbor. „Tvořili ho zástupci čtyř politických stran. Největší zastoupení měli komunisté, z jejichž strany pocházel i předseda Vladimír Matula," řekl brněnský historik Jan Břečka. Ihned po ustavení výboru začaly vycházet vyhlášky, kterými vedení města muselo řešit ty nejpalčivější problémy.

K těm patřilo zejména pohřbívání mrtvých těl. V prvních dnech po osvobození se padlí pohřbívali, kde se dalo. „Jejich hroby lemovaly ulice a náměstí všude tam, kde se dalo využít trávníků. Takto byli vojáci pochováváni v zahradách, parcích nebo třeba na loukách. Větší pohřebiště bylo například před troskami Německého domu na dnešním Moravském náměstí," doplnil Břečka. Vůbec největší pohřebiště vzniklo na brněnském Ústředním hřbitově, kde je pohřbeno přes tři tisíce rudoarmejců.

Brňané museli řešit třeba také nedostatek potravin. Stejně jako dřív musel fungovat lístkový systém na vydávání potravin, který se přísně dodržoval. Sovětští vojáci vyšli Čechům na pomoc. Hned po osvobození jim třeba půjčili asi dvacítku nákladních aut.

Stejně jako jinde v republice zůstali i v Brně sovětští vojáci až do listopadu 1945. Z města naopak už před příchodem Rudé armády prchali němečtí obyvatelé. „Výzva k vystěhování přišla už v polovině dubna. Němečtí vojáci lidem říkali, aby odešli do bezpečí," přiblížila historička Milena Flodrová. Nohy na ramena brali zejména lidé spojení s nacistickým aparátem a ti, kteří byli za protektorátu aktivními hybateli dění.

Ty, kteří ve městě zůstali, pak čekal divoký odsun. „Ten se podepsal především na obyčejných lidech, kteří neměli důvod z Brna utíkat. Mysleli si, že když nic neprovedli, nestane se jim nic zlého," vysvětlila spisovatelka Kateřina Tučková, která ve své knize Vyhnání Gerty Schnirch ukazuje osud mladé Němky, která se zúčastnila takzvaného Brněnského pochodu smrti.

Tohoto necelých třicet kilometrů dlouhého pochodu se v noci 30. května nuceně zúčastnilo asi dvacet tisíc lidí. „Do povědomí veřejnosti vešly i smutné případy pracovních táborů, kterých bylo v Brně několik a kde se k německým zajatcům chovali s mimořádnou brutalitou. Nejhorší to prý bylo na Klajdovce," poznamenala Tučková. Ne všichni Češi podle ní Němce odsoudili. „Byli i takoví, kteří nevinné sousedy schovávali nebo pochodujícímu davu žen, dětí a starých lidí nabízeli cestou vodu," doplnila spisovatelka.

Na dny bezprostředně po osvobození města vzpomíná i tehdy desetiletý Lubomír W. „Většinu věcí si pamatuji z vyprávění rodičů. Jako živou mám ovšem vzpomínku, kdy na konci naší ulice shromažďovali Němce. Koukali jsme se z okna, jak sousedé odnaproti odcházejí. O tom, kam šli a co se s nimi stalo, už se potom nemluvilo," řekl pamětník.


Pašoval jsem partyzánům jídlo, vzpomíná Brňan

Brno – Do bojů ve městě jako rodilý Brňan přímo nezasáhnul, přesto má na pádu německé armády svůj podíl. Drahomíru Pěnčíkovi bylo dvaadvacet let, když Rudá armáda v dubnu 1945 osvobodila Brno. On sám pomáhal partyzánům v asi čtyřicet kilometrů vzdáleném Mohelnu.

Jako vyučený strojní zámečník byl pro německý zbrojní průmysl důležitou pracovní sílou. V roce 1942 proto musel odjet na nucené práce do Německa. „Pamatuji si, že k nám přišli kolem jedenácté v noci. Vyhrožovali mi, že pokud na vlak nepřijdu, zatknou mě a stejně dovezou tam, kam potřebují," vzpomíná dvaadevadesátiletý muž. V německé továrně se pak staral třeba o motory tanků.

Po prvním neúspěšném pokusu o útěk se mu na druhý pokus po železnici podařilo dostat na Moravu. „Samozřejmě jsme museli železničáře trochu podplatit. Společně ještě s jedním kamarádem jsme se pak celou cestu ukrývali v provizorním úkrytu za hromadou uhlí. Vysadili nás co nejdál to šlo. Pak už jsme museli pěšky," popisuje útrapy cesty pamětník.

Na konci dubna 1945 našli oba uprchlíci útočiště v Mohelnu na Vysočině. „Ujala se nás rodina Grosových. Všech pět synů byli partyzáni. Tak jsme se k nim přidali, tajně jsme jim nosili jídlo. Chtěli jsme jít až do Brna, ale měli o nás starost a řekli, že nás tam pustí, až bude, jasné, že nám nic nehrozí," říká s úsměvem.

Část cesty domů je dovezli jejich partyzánští přátelé. Většinu cesty však museli pěšky podél železnice. „Kdesi na cestě jsme z dálky zahlédli sovětské vojáky, jak odváděli německé vojáky. Všimli si nás a přijeli nás na koních zkontrolovat. Naštěstí jsme měli potvrzení, že jsme uprchlíci, tak nás nechali jít dál," vzpomíná pamětník.

Do brněnských Židenic, kde bydlela jeho rodina, nakonec dorazil až třináctého května. Domů se však vrátit nemohl. „Z našeho domu toho moc nezbylo. Při bombardování dostal přímý zásah. Židenice bombardování dost poničilo. Azyl mi proto poskytl bratr. Teprve později jsme dostali byt a vybavení zabavené Němcům," vysvětluje Pěnčík.

CELÉ TÉMA SI PŘEČTĚTE V SOBOTNÍM VYDÁNÍ BRNĚNSKÉHO DENÍKU ROVNOST.

Autor: Hana Florianová

8.5.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

POHLEDEM DENÍKU: Zeman a jeho lidé. Co se děje na Hradě?

Odchod vrchního protokoláře Jindřicha Forejta spustil lavinu otázek ohledně toho, jak to vlastně na Pražském hradě chodí.

Mikuláše, anděla a čerta na Slovensku zadržela policie

Bratislava - Tři sourozence převlečené za Mikuláše, anděla a čerta zadržela v západoslovenské Skalici policie. Bratr a jeho dvě sestry v kostýmech měli neobvykle rozdělené role: zatímco Mikuláš koledoval, anděl kradl, informovala slovenská média.

Šedesátiletá řidička smetla před semafory dítě, je těžce zraněné

Česká Třebová - Vážná nehoda se stala ještě za bílého dne uprostřed České Třebové. Auto zde srazilo dítě.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies