VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Při úspěchu tleskám, řvu jak pavián a skáču, říká fyzioterapeutka Vojtovy metody

Tišnov - Fyzioterapeutka Emilie Vallová cvičí s dětmi Vojtovu metodu. Pomohla už stovkám předčasně narozených, zraněných či nemocných pacientů.

2.11.2014
SDÍLEJ:

Fyzioterapeutka Emilie Vallová.Foto: DENÍK/Lubomír Stehlík

Neskutečný živel, který se pořádně nahlas směje, chvíli neposedí a všem rozdává pozitivní energii. Fyzioterapeutka Emilie Vallová dokáže i přes svoji drobnou postavu zaplnit celou místnost a je vidět, že práce s dětmi naplňuje její život.

Jezdí za ní rodiny z celé České republiky, jejichž děti mají problémy s pohybem. „Matky jsou dost často zdeptané. Ale s nimi se člověk taky musí umět pobavit, zlepšit jim náladu. Pořádně oslavit každý pokrok. Vždycky, když se dítěti podaří přechod do nové pozice, tak si tlesknu, zařvu jak pavián a poskakuju tady, že se nám něco podařilo," říká fyzioterapeutka, která před třemi týdny vyhrála jihomoravské kolo soutěže Živnostník roku.Fyzioterapeutka Emilie Vallová.

Sedíme v místnosti, kam chodí na rehabilitaci nejmenší děti. Jak cvičení s nimi vypadá?

Maminky i s dětmi sedí tady, nemáme tu žádnou čekárnu. Aspoň si mohou povídat mezi sebou a vidí, co je čeká. S jedním pracuji na lůžku a ostatní mezitím lezou po koberci a hrají si. Aspoň nejsou rodiče tak vyděšení.

Je rehabilitace pro malé děti bolestivá?

Nebolí je to, to už mám vypozorované. Ale přesto při cvičení křičí, že je to slyšet až ven před dům. Jakmile to skončí a přivinu si je k sobě, hned je po breku. Celou dobu se na ně směju, oni musejí cítit, že je všechno v pořádku. Vojtova metoda není prevence, která se cvičí jen tak. Je to už léčba a je náročná.

Jak pohled na křičící děti snášejí rodiče?

Není to pro ně jednoduché. Matky jsou dost často zdeptané. Ale s nimi se člověk taky musí umět pobavit, zlepšit jim náladu. Pořádně oslavit každý pokrok. Vždycky, když se dítěti podaří přechod do nové pozice, tak si tlesknu, zařvu jak pavián a poskakuju tady, že se nám něco podařilo. Taky se jim informace musí dávkovat postupně.

Jako například?

Když jim hned první den řeknete, že s dítětem budou muset cvičit čtyři roky několikrát denně, odrovná je to. Vždycky řeknu, že to bude dlouho, ale radši to moc neupřesňuju. Ale musím říct, že s rodinami máme úžasné vztahy. Hrozně se nadřou a na pokrok čekají dlouho. Za každou fotkou dítěte tady na zdi je jeden velký příběh.

Kdo vám třeba nejvíc utkvěl v paměti?

To se nedá vybrat. Mám tu fotku holčičky, která při narození nevážila ani půl kila. Narodila se o čtyři měsíce dřív. Bohužel je slepá a mentálně postižená, ale podařilo se nám ji rozchodit, takže se zvládne i sama najíst a není odkázaná na absolutní péči. Kousek vedle jsou tři fotky chlapce, který se narodil v šestadvacátém týdnu a jeho táta ho celého schoval do dlaně. Dnes už je z něj velký kluk a půjde do školy. Když mi rodiče volají a objednávají se, tak jim říkám, že když má novorozeně aspoň kilo, tak je to v pohodě.

Neplánujete tyto příběhy třeba sepsat do knihy?

To bych měla, ještě než přijde ten Němec, co starým lidem schovává věci. Mám na mysli Alzheimerovu chorobu. Jenže nemám čas. Dřív jsem o tom mluvila, ale zatím se na odchod do důchodu nechystám.

O klienty zřejmě nemáte nouzi?

Je pravda, že nepotřebuji žádnou reklamu. Tou je odvedená práce. Jsem pyšná, že se mi podařilo rozchodit několik lidí, kterým doktoři předpovídali, že budou úplní ležáci.

S dětmi cvičíte Vojtovu metodu. Jak jste se k tomu dostala?

Můj druhý syn dostal po narození mozkovou obrnu a zpočátku zůstal úplně nepohyblivý. Začala jsem se zajímat, co s ním můžu dělat, abych mu pomohla a dostala jsem se k Vojtovce. Později jsem chtěla znalosti, které jsem takhle získala, využít dál a pomáhat dalším dětem. Proto jsem začala pracovat na rehabilitaci v nemocnici.

Později jste se ale osamostatnila.

Jakmile to šlo. V nemocnici jsem nemohla pracovat úplně svobodně. Nebyla tam vůle zkoušet něco nového. Bylo mi tehdy pětačtyřicet a šla jsem do soukromého sektoru, na vlastní riziko. Nechápu, čeho se bojí lidi, kterým je pětadvacet.Fyzioterapeutka Emilie Vallová.

Byly začátky složité?

Šla jsem do toho, když jsem měla v ruce jen poslední výplatu z nemocnice, což bylo tehdy 4200 korun. Prvních šest let jsem praxi táhla sama. První klienti chodili na půl osmou na ráno a poslední odcházeli o půl desáté v noci. Často jsem se nestíhala ani najíst. Do toho jsem ještě o víkendech jezdila po školeních, protože pojišťovny po revoluci neuznávaly kurzy, které jsem dřív absolvovala. Jezdila jsem tam a poslouchala, co už jsem dávno znala. Ale smlouvy s pojišťovnami pro mě byly zásadní. Taky jsem se třeba naučila sama si dělat účetnictví.

To jste pak sepisovala po nocích?

Ano, koupila jsem si počítač s jedním z prvních účetních programů a tam jsem to všechno vypisovala. Párkrát se mi to celé smazalo a já musela začít znovu. Ale naučila jsem se.

Jak jste vycházela s penězi?

Bylo to hrozné. Vzala jsem si do začátku půjčky na vybavení, musela jsem platit nájem. A v devadesátých letech se člověk nemohl spolehnout na to, že mu pojišťovny práci včas proplatí. Několikrát jsem si musela půjčit i u sourozenců, abych to zvládla. Měla jsem taky spojence v jednom starém pánovi, co bydlel hned vedle, který byl už v důchodu a měl našetřené peníze. Když se pojišťovny zpožďovaly, zašla jsem párkrát za ním, jestli by mi nepomohl. Nikdy nechtěl žádný úrok a vždycky jsem mu všechno poctivě splatila. Taky mi z okna házel rohlík a čokoládu, abych měla něco k obědu.

Kdy se to začalo zlepšovat?

Pojišťovny mi nejdřív dávaly smlouvy jen na rok, než si mě prověřily. Poté už se se mnou dohodly na tři roky a viděly, že to tady funguje. Po šesti letech jsem přibrala jednu zaměstnankyni a po pár letech další. Dneska tu mám nejnovější vybavení, čtyři polohovací lůžka, zařízení na elektroléčbu, vodoléčbu a spoustu dalšího.Fyzioterapeutka Emilie Vallová.

Jste přísná šéfová?

Mám tu úžasná děvčata. Myslím, že se tu mají dobře, ale musejí makat. Tady to není o sezení v křesle a vykládání. Když si třeba tátové zkoušejí cvičení s dětmi, které jim ukazujeme, tak jsou zpocení jak koně. Nepřijmu každou. Někdy mají titul magistra a přitom jsou nepoužitelné. A ještě mi vykládají věci, o kterých vím, že v praxi nefungují, jenže oni je to naučí na fakultě. Jenže tam často učí pánové, kteří už čtyřicet let přednáší to samé a dál se neposunuli.

Jaký máte vztah s doktory?

Znám několik úžasných lidí, se kterými spolupracuji a radíme se. Někdy se samozřejmě stane, že doktor člověku řekne, že mu zůstane ochrnutá ruka a já ji za rok dokážu rozcvičit tak, že může hrát tenis.

Na co si rodiče mají u dětí dávat pozor?

Je toho spousta, ale třeba sem často chodí rodiče s dětmi s přeleželou hlavou. To je tím, že novorozeňata přirozeně pokládají hlavu na pravou stranu a ona se jim otlačuje. Dnes se prodávají různé helmy a polystyrenové zarážky, ale já mám na to jednoduchý trik. Vezmete pytlík s rýží, obalíte ho plenkou a položíte ho dítěti těsně vedle hlavy, aby ji nemohlo otočit na stranu. Pochopitelně ji pak zkusí přetáčet i na druhou stranu.

Co byste poradila rodičům, kteří mají podezření, že se dítě nevyvíjí tak, jak by mělo?

Především, aby na nic nečekali a šli podezření zkonzultovat s odborníkem. Není nic horšího, než když mi přinesou dítě, se kterým se rok nic nedělalo, to pak rozcvičíte jen velice těžko.

Jsou problémy s pohybovým vývojem u dětí časté?

Bohužel poměrně ano. A mám pocit, že jich přibývá v souvislosti s očkováním. U spousty dětí, které se vyvíjely naprosto normálně, se to najednou zastaví. Radím počkat s očkováním aspoň do půl roku věku, kdy se s tím už jejich tělo umí líp poprat.

Co pro vás znamená ocenění Živnostník roku?

Byla jsem strašně překvapená. Když mi ten den volali, jestli dorazím na vyhlášení, myslela jsem si, že mi chtějí předat nějaký reklamní bloček a propisku jako čestnému účastníkovi, víc nic. Řekla jsem svému muži, pojď táto, ohákneme se a vyrazíme do Internationalu, když už jsme dvacet let nikde nebyli.Fyzioterapeutka Emilie Vallová.

Vyhlášení jste potom hodně prožívala.

Nemohli mě dostat z pódia. Byla jsem jak u vytržení. Chtěla jsem jim tam toho hrozně moc říct. Jsem někdy k nezastavení.

Chystáte se i na celostátní vyhlášení do Prahy?

Jistě. Můžu s sebou vzít čtyři lidi, takže se mnou pojedou i moje děvčata. Řekla jsem jim, ať si nachystají koktejlky, že to bude paráda. A jestli nemají, tak jim je vezmu v půjčovně, aby reprezentovaly. Můj muž nás tam odveze.

Jak se pracovní vytížení podepsalo na vašem manželství?

Někdy to bylo hodně těžké. Když jsem přijížděla domů v noci, kdy už můj manžel spal a odjížděla brzo ráno, ještě než vstal. Občas přišel za mnou a jen tak na mě koukal a řekl: Jsem se přišel podívat, jak vlastně vypadáš. Občas to bylo drsné, ale vyplatilo se to vydržet. Ono žádné manželství s postiženým dítětem to nemá snadné.

Když máte volný čas, čemu se věnujete?

Na dovolené jsem nebyla deset let. Hrozně ráda čtu, mám ráda historii, ale bohužel nemám čas. Čtu hlavně odbornou literaturu. Ale pro mě je práce naplnění života. Chodím sem strašně ráda. Původně jsem říkala, že to vydržím do šedesáti a pak se na to vykašlu. Teď mi za měsíc bude pětašedesát a neříkám už raději nic.

PETRA HANZLOVÁ

Autor: Redakce

2.11.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Budoucí zubaři se v Olomouci připravují na praxi pomocí špičkové stomatologické techniky
12

Stížností na zubaře přibývá. Čekají je tvrdší pravidla

Atentát na následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este
DOTYK.CZ
11

První světovou válku roznítil nedomrlý intelektuál, který dožil v Čechách

Aktér videa s Babišem: Vůbec mě nenapadlo, že z toho bude takový poprask

Měla to být tak trochu předvolební agitace a hlavně autogramiáda knihy lídra hnutí Ano Andreje Babiše na prachatických Slavnostech Zlaté stezky. Jenže v Prachaticích bývalý ministr financí narazil.

Karlovarský festival se blíží. Moderovat ho opět bude Marek Eben

S mezinárodním filmovým festivalem v Karlových Varech je tvář Marka Ebena spjata stejně silně jako Jiřího Bartošky, Evy Zaoralové nebo bratrů Cabanů. I letos bude oblíbený herec, skladatel a zpěvák na přehlídce plnit roli moderátora. Festival odstartuje už tento pátek. Která místa má Marek Eben ve Varech a v jejich okolí rád?

Módní, ale drahé „hipsterské“ občerstvení vyhání z koupališť chudší Švýcary

Letní horka přímo vybízejí k trávení času u bazénu doma, anebo také na veřejných koupalištích. Švýcarská Socialistická strana (SP) přišla s „letním tématem" – města by se prý měla zamyslet nad cenou občerstvení v plaveckých areálech. Jeho stále rostoucí cena prý odrazuje slabší sociální vrstvy.

V Sýrii zemřelo při bombardování 15, nebo také 30 lidí. Informace se liší

V obci, kterou ovládali bojovníci Islámského státu (IS), zemřelo podle různých údajů od 15 do 30 osob. Syrská organizace pro lidská práva (SOHR) uvedla, že letecké pumy zabily kolem třiceti civilistů. Jiné skupiny uvádějí přibližně poloviční počty. Všichni se ale shodují v tom, že mezi oběťmi byly ženy a děti.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies