VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Proti strachu? Pomůže malovaný duch a ruka maminky, ukázal halloweenský Luleč

Luleč /REPORTÁŽ/ – Kdo se bojí, nesmí do lesa. Známé pořekadlo, které ovšem v Lulči neplatí. Důkazem je areál koupaliště U Libuše, který se začíná plnit čarodějkami, kostlivci, strašidly i jinými hrůzu nahánějícími příšerami. Žádná náhoda, je halloweenský podvečer.

2.11.2014
SDÍLEJ:
Fotogalerie
19 fotografií

Přestože se někteří lidé k oslavě Halloweenu staví vlažně, v Lulči si ho užívají. Důkazem je nadšení dětí, které překonaly svůj strach. Kdo si před tím, než vyrazil na strašidelnou stezku do setmělého lesa, vymaloval svého papírového ducha, udělal dobře. Foto: DENÍK/Alena Grycová

Nechybí však ani desítky dětí, které se rozhodly prokázat svou odvahu a, byť za ruku s maminkou nebo tatínkem, projít strašidelným lesem. „Na stezce už jsem několikrát byla. Na průvod se moc těším. Myslím, že není proč mít obavy. Je ale jedno strašidlo, které mě loni opravdu vylekalo. Byla to smrtka, která přeběhla přes cestu. Snad tentokrát strašit nebude, to bych se možná i trošku bála," připouští ještě před vpuštěním skupinky dětí do lesa osmiletá Sára Hlaváčková s tím, že už je na tu letošní sestavu strašidel opravdu zvědavá.

Pomocník v lese

Stejně jako ostatní odvážné děti si může čekání zkrátit na hřišti. Dvě ze strašidel se totiž pro letošek rozhodla neděsit, ale pomáhat. Připravila hru, při které děti zkouší házet fosforeskující náramky na terč ve středu kruhu z rozpálených svíček. Navíc nastává správný čas vymalovat si své papírové strašidlo.

Příprava na stezku odvahy se totiž nesmí podcenit. Duch bude svého majitele chránit před zlými silami, až se vydá na cestu tmavým lesem. „Snažíme se každý rok vymyslet výrobu něčeho jiného. Máme už tak za sebou třeba lucerničky nebo strašidelný hrad," připomíná jedna z organizátorek akce Lenka Svobodová.

To už se ale na hřišti objevuje průvodce. Kdo jiný by jím měl být, než strašidlo. Skupinka prvních odvážlivců se s ním vydává do neznáma. Někdo se na cestu vybavil baterkou, jiní lampionem, některým stačí pevný stisk rodičovské ruky. Všichni do jednoho mají navíc v kapse malovaného ochránce. „Já se nebojím, já se nebojím," ozývají se hlasy z hloučku capartů.

Tak je to prý pokaždé. „Starší děti se tváří neohroženě a opak pak bývá pravdou. Nestává se ale, že by někdo přicházel s brekem. Není naším cílem děti děsit. Starší, kteří chodí bez rodičů, v lese křičí, aby se nebáli. Mladší jdou s rodiči, takže takové obavy nemají," vysvětluje Svobodová. Její slova se potvrzují záhy. Skupinka se dostává do místa, kde ji průvodce opouští. Dál už musí sami.

Hned u prvního stanoviště, kde hlučí dva velcí bubáci, se ale nálada prudce mění. „Já se bojím!" křičí nejeden hlásek.

Přesto ale všichni pokračují v cestě. Jakmile je stezka u konce, strach střídá nadšení a emoce musí ven. „Bála jsem se. Po celou cestu nás strašili. Jeden bubák dokonce visel na žebříku a další na stromě. A byli živí! Viděla jsem, že jeden z nich otevírá pusu," je plná dojmů třeba čtyřletá Terezka Lochmanová.

Svěřila se i se svým osvědčeným receptem na zahnání příšer. „Zpíváme písničku: My máme hodné děti, my se nebojíme. Zabírá to, jedna utekla. Sama bych ale nešla. Když mě drží za ruku maminka nebo babička, hned se bojím o něco méně," říká nadšeně Terezka. Právě její rodina je důkazem, že akce neláká jen Lulečské. Lochmanovi dorazili z Rousínova. „Chodíme pravidelně, letos jsme tady asi popáté. Beru vždy své děti, synovce, jezdí s námi právě i babička. Všichni se na akci vždy velmi těšíme," usmívá se maminka Alena Lochmanová.

Následně se všichni odebírají ke stolu, na kterém je na velkém plátně namalovaný strašidelný strom. Cíl je jasný. Nalepit na něj svého vymalovaného ducha. „Plátno potom vyvěsíme v obci tak, aby děti měly připomínku toho, co dnes večer prožily," přibližuje Svobodová.

Hlavně o procházce

Setkání se ve vesnici koná už po osmé. První ročníky ale se strašidly spojené nebyly. „Začínali jsme průvodem po obci, myšlenka spočívala v tom, obcházet světýlka v dýních u domů. Jenže těch, kdo rozsvěcují dýně, je málo. Postupně jsme se přesunuli do lesa. Přidali jsme i strašení. To ale stále není tím nejdůležitějším. Podstatná je procházka lesem právě za svitu světýlek," ujišťuje Svobodová.

A jestli jsem se na strašidelné stezce bála já? Připouštím, že když se ze tmy pár centimetrů před mou hlavou zčistajasna objevil obličej Frankensteina, tak jsem se … no, lekla.

Autor: Alena Grycová

2.11.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.
10

Chyba za miliony. Pojišťovny platily za léky i dvojnásobek

Nehoda osobního auta a kamionu zkomplikovala cestu do práce řidičům jedoucím ve čtvrtek ráno po dálnici D1 ve směru z Vyškova na Brno. Kvůli střetu dvou aut byla dálnice u obce Luleč na Vyškovsku na čas uzavřená a tvořily se kolony.

Divoké ráno na dálnici D1: nehoda auta s kamionem i hořící motor

AKTUALIZOVÁNO

Hrad Bouzov zůstává státu, řád s odvoláním neuspěl

Hrad Bouzov zůstává majetkem státu. Krajský soud v Olomouci dnes zamítl odvolání Německého řádu.

Pohledem Jana Kličky: Akademie českých prezidentů

Nuda to nebude. Miloš Zeman má s definitivní platností v prezidentské kampani minimálně dva protikandidáty z „těžší váhy". Oba dva jsou to – i s trochou nadsázky – akademici. Ten první a již dříve potvrzený textař Michal Horáček šéfoval Akademii populární hudby. Druhý, nově potvrzený Jiří Drahoš byl až do minulého týdne předsedou ctihodné Akademie věd ČR.

Legendy vzpomínají na derby: Vítězství 5:0, prohry i plný dům

Včera tomu bylo na den přesně 121 let, kdy se proti sobě poprvé postavili fotbalisté Sparty a Slavie. Nikdo tehdy ještě netušil, že se zrodila největší fotbalová tradice a zároveň také rivalita na našem území. Od 29. března roku 1896 se bitva dvou nesmiřitelných soupeřů odehrála již téměř třísetkrát. Pokračování s pořadovým číslem 287 je na programu v Edenu již tuto neděli.

Poslední rozloučení s loutkoherečkou Helenou Štáchovou, "maminkou" Hurvínka

Ve velké obřadní síni strašnického krematoria v Praze se dnes rodina, přátelé a veřejnost rozloučí s ředitelkou Divadla Spejbla a Hurvínka Helenou Štáchovou. Loutkoherečka, scenáristka, režisérka a dabérka zemřela po těžké nemoci 22. března ve věku 72 let.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies