Ředitel Veletrhů Brno Kuliš: Udělat z výstaviště park doufám nikdo nechce

Ještě než se dostaneme k Expu, můžete okomentovat názor vedení města, které tvrdí, že chce areál veletrhů otevřít veřejnosti?

Nikdo ještě nedefinoval, co se tím přesně myslí. Ale to, že budeme oddělávat turnikety a ploty, jak jsem zaslechl v televizi, je nesmysl. Otevření výstaviště by narušilo náš obchodní model. Jsou dvě možnosti. Výstaviště, nebo park kultury a oddechu. To jsou ale dvě úplně rozdílné věci. A udělat z areálu park doufám nikdo nechce.

Ale akce pro lidi na výstavišti dělat chcete…

Rozhodně ano, ale problém je, že na nich musí být nějaké atrakce a zábava, a to stojí hodně peněz, které se pořádně nevracejí, protože Češi za ně nejsou ochotní platit. To jsme si vyzkoušeli na VystecFestu a dalších událostech. Takže akce pro veřejnost ano, ale musí je někdo zaplatit. Výstaviště současně slouží městu i jako shromaždiště v případě katastrof, zemětřesení a podobně. Kdyby do Brna přišly tisícovky uprchlíků, asi bude-me řešit s vedením města jejich umístění v některé z hal. Na výstavištích v Mnichově i Düsseldorfu tomu tak nyní je.

Pojďme k Česko-slovenskému Expu. Co si mají lidé pod tímto názvem představit?

Jde o unikátní výstavu, kterou uspořádáme ke stému výročí založení Československa. Půjde o průřez historie, kultury a průmyslu. Zkrátka toho nejlepšího, co v Česku a na Slovensku vzniklo. I to je jedna z cest, jak otevřít výstaviště lidem tak, jak chce nové vedení města.

Naláká událost dostatek lidí?

Kritika, že v době internetu už není o takové akce zájem, je omyl. Minulý týden jsem byl na Expu v Miláně, které momentálně navštěvuje 250 tisíc až 350 tisíc lidí denně. To je neuvěřitelné! Není tam k hnutí, na pavilony se stojí fronta hodinu až dvě. Tedy kromě toho našeho. (smích)

Čím si to vysvětlujete?

Lidé chtějí vidět názorné věci, ne abstraktní. Nikdo nechápe, že nějaká abstrakce znázorňuje genetiku, jejíž kolébkou byla Česká republika, respektive Brno. Přitom právě Česko-slovenské Expo se dá postavit na reálných exponátech, tedy úspěšných dílčích výstavách, které jsou nyní někde ve sklepech a skladech. Mám na mysli takové, jako byla například výstava fotografií Zikmunda a Hanzelky a mnohé další. Ve firemních sbírkách je spousta zajímavých historických exponátů. Existuje nekonečná studnice nápadů, jak výstavu koncipovat. Naši vizi máme. Bavili jsme se o tom i s prezidentem Milošem Zemanem.

Jak reagoval?

Nápad se mu líbil a přislíbil podporu. Premiéru Bohuslavu Sobotkovi se naše idea líbí také. Čekáme na slovenskou vládu, která je v zásadě pro. Jenže na Slovensku budou na jaře volby, a proto se nechtějí k ničemu zavazovat. Přitom brněnské výstaviště vzniklo v roce 1928 právě z rozhodnutí Slováků v československé vládě. Tehdy se uvažovalo, jestli expozice k desátému výročí vzniku Československa bude v Praze, nebo v Bratislavě. Aby se nehádali, padla volba na Brno. Nálada je tedy pro takovou výstavu pozitivní. Náš odhad byl, že ji celkem může navštívit tři sta až čtyři sta tisíc lidí, ale po návštěvě Milána jsem ambicióznější.

Už máte obrysy harmonogramu akce?

Výstavu soudobé kultury a průmyslu v Československu zahájili v sobotu šestadvacátého května roku 1928. A shodou okolností stejný den v roce 2018 vychází také na sobotu. Zahajovací den by měl být proto symbolicky tento den. Otázkou zůstává, zda Expo potrvá několik týdnů, či měsíců. Důležité je však nejdřív politické rozhodnutí obou vlád, že půjde o jednu z akcí ke stému výročí, kterou podpoří i finančně. Taková akce je totiž komerčně jen těžko uchopitelná.

Když mluvíte o penězích, jak to s veletrhy v současnosti vypadá? Nemohou je v oblasti propagace definitivně převálcovat billboardy nebo internet?

I ve vyspělejších zemích, jako jsou USA a Německo, existuje internet a billboardy. A veletrhům se tam přesto daří. Jde o médium osobní komunikace a emotivního zážitku. Třeba strojní zařízení přes internet nebo na billboardu prezentovat pořádně nejde. Veletrhy nekončí kvůli internetu. Vznikají a zanikají podle potřeb trhu. Daný obor a právě trh určí, zda veletrh potřebuje, nebo ne.

To je případ třeba zaniklého počítačového Invexu?

Přesně tak. Všichni máme doma několik mobilů a počítačů. Víme, jak je ovládat. Veletrh pro hardware proto není potřeba. Byznys informačních technologií se přesunul do oblasti takzvaných solu-tions, tedy způsobu řešení. Vtělil se proto do ostatních veletrhů, blíž uživatelům. Týká se to strojírenského, Techagra, Amperu a všech dalších. Proto už neexistuje tematický Invex, a to nejen u nás, ale nikde ve světě. Snad jen s výjimkou Cebitu Hannover v Německu.

Z větších brněnských veletrhů v minulosti zanikl také Autosalon. Existuje šance, že ho obnovíte?

Samozřejmě že ano. Lidé i my ho chceme. Je pohodlné si auto vybrat na jednom místě za pár hodin v reálu a neběhat po různých předváděcích akcích či brouzdat hodiny po internetu. I v Rakousku deset let neexistoval a v roce 2010 ho obnovili. Abychom Autosalon znovu pořádali, musí se změnit několik věcí. Aktuálně na trhu dominují čtyři značky, které zabírají šedesát procent prodejů. Jedná se o Škodu, Volkswagen, Hyundai a Ford. Tyhle Autosalon chtějí, ostatní bohužel ne.

Jaké jsou další důvody?

Musí se změnit přístup importérů. Nemůžeme dělat Autosalon s někým, kdo ho nechce. Importéry zajímají jen čísla prodejů. Taková výstava je ale o podpoře automobilové kultury, nových technolo-giích. Udělali jsme koncept Autosalonu, který je snad nejlepší na světě.

To zní odvážně. V čem je tedy chyba?

Importéři ho neberou vážně. Přitom máme třeba lepší infrastrukturu výstaviště než Ženeva. Nechceme ale nízkonákladovou autoshow na bázi prodejců. V Praze se obnovila holešovická Auto-show, ale to pro-stě není Autosalon. Tomu odpovídá i návštěvnost pětadvacet tisíc lidí. Takovou měl Autosalon v Brně za jeden den.

Proč to tedy nejde, když třeba Motosalon funguje dobře?

Funguje přímo perfektně, ale rozdíl je, že u motocyklů jsou importéři zároveň i prodejci. Motosalon potřebují. Motocykl je totiž luxus. Koupit si ho je vlastně iracionální emotivní rozhodnutí. Prodeje motorek po veletrhu každoročně vysoce stoupají. Pokud noví lidé na marketingových odděleních nepochopí, že Autosalon funguje obdobně, tak to prostě nepůjde.

Aktuálně o Autosalonu nejednáte?

Ne, momentálně nemáme s kým, tedy kromě čtyř zmíněných značek. Názory, že účast na naší akci je drahá a že to neumíme dělat nebo že se to dá dělat jinak, člověka časem unavují. Autosalon Brno propásl příležitost před deseti lety, když to byla akce výrobců, která se chtěla stát Ženevou střední Evropy. Nyní výrobci preferují Frankfurt, Ženevu, Paříž a dost. Brno v tom výčtu bohužel chybí.

Jinde se tedy podobným výstavám daří?

Řada jich ve světě skončila. Fenomén je ale třeba Autosalon v Bruselu. Má obrovskou návštěvnost. Šest set tisíc z šesti milionů obyvatel Belgie se události zúčastní. Jde o tradici, která říká, že auto si jdu vybrat právě tam.

V Brně to bylo podobné?

Také naše průzkumy ukazují, že na brněnský Autosalon přišlo sedmdesát procent lidí, kteří si tady auto vybírali. Sedmnáct procent se o koupi rozhoduje krátkodobě, polovina ve střednědobém horizontu a zbytek ho koupí výhle-dově. Ale pokud tohle nikoho nezajímá, co potom máme dělat. Je to až pohrdání zákazníkem. My Autosalon udělat umíme, ale musíme mít partnery.

Hodně se mluví o přínosu veletrhů. Jaká pozitiva mají ty brněnské pro město?

Vytváříme městskou infrastrukturu a přinášíme ekonomické klady, včetně dopadu na zaměstnanost. Veletrhy v Brně živí stovky až tisíce lidí. Jsou to řemeslníci, grafici, hostesky, marketingoví pracovníci či překladatelé. Jen Mezinárodní strojírenský veletrh vytváří hrubý domácí produkt asi půl miliardy korun. Na rozdíl od Vida science centra nás nikdo nedotuje. Naopak my přispíváme městu různými odvody, daněmi, známostí ve světě.

Kromě veletrhů poskytujete plochy také pro kongresy…

Každé město chce mít centrum, kde se dají pořádat hromadné akce a kongresy. Ale Brno v tomto ohledu brzdí dostupnost a nižší atraktivita města. Světové kongresy jsou v Mnichově, Vídni, Londýně, Barceloně nebo Paříži. Praha je sice atraktivní, ale také nemá potřebnou infrastrukturu. Do Brna dostaneme jen takový světový kongres, u kterého platí genius loci, musí mít tedy souvislost s Brnem a okolím. Byl tu mezinárodní kongres speleologů kvůli blízkosti Moravského krasu. Nově máme šanci dostat sem kongres ohňostrůjců díky Ignis Brunensis. Ta možnost by tu určitě jinak nebyla.

Podobné akce a v podstatě i většina veletrhů jsou určené hlavně pro odborníky. Máte snahu přitáhnout na výstaviště také ostatní?

Například veletrh Styl a Kabo existuje právě proto, že na něj nemá veřejnost přístup. Kdybychom ji tam pusti-li, vystavovatelé se nezúčastní. Obchodují tam výrobci, velkoobchodníci a distributoři s maloobchodem. Nechtějí, aby lidé znali výrobní či velkoobchodní ceny oblečení. Ale jinak je samozřejmě vítáme u většiny akcí. I třeba stro-jírenského veletrhu, kam chodí fanoušci techniky včetně studentů. Stroje tedy sice nekupují, ale zajímají je. Naše filozofie je, že veletrhy musí být oborové, profesní a zaměřené na odborného návštěvníka.

Jak jste byl mimochodem spokojený s letošním Mezinárodním strojírenským veletrhem, který skončil před třemi týdny?

Byl nejúspěšnější za posledních pět let, což říká v podstatě vše. Na téhle prestiž-ní akci bylo jednoznačně vidět růst ekonomiky a fakt, že firmy přestávají dramaticky šetřit. Když jsem procházel expozice s německými kolegy, shodli jsme se, že náš vele-trh vypadá stejně jako v Německu, což je veletržní laťka.