VYBERTE SI REGION

Válečná veteránka: Rodina je víc než medaile

Blansko - Vši, špína, hlad a válka. Nejedná se o pojmy ze života zkušeného válečného mazáka, ale o věci, které byly součástí dospívání tehdy patnáctileté Parasky Štoudkové. Nyní pětaosmdesátiletá válečná veteránka a členka Českého svazu bojovníků žijící v Blansku zavzpomínala na válečné hrůzy.

30.7.2014
SDÍLEJ:

Paraska Štoudková z Blanska (uprostřed s holemi) při výletu na rodnou Ukrajinu.Foto: Archiv Parasky Štoudkové

Dětství prožila nedaleko města Chust v malé vesničce Veljatině na Zakarpatské Ukrajině. „Doma nás bylo hodně. Po dokončení školy jsem byla přidělena na práce v Budapešti, ale kvůli zdravotním problémům jsem se dostala zpátky na Ukrajinu. Bratr i sestra už v té době pomáhali partyzánům. Pomáhat jim bylo pro nás přirozené, takže to, že jsme se se sestrou rozhodly přihlásit k československému armádnímu sboru, nebylo nic výjimečného. Dělaly jsme to dobrovolně a z vlastního přesvědčení. Bratr vstoupil do sovětské armády, bohužel v roce 1945 padl," vysvětluje Štoudková.

Do armády se po boku své sestry přihlásila v roce 1944, tehdy jí bylo patnáct let. Uniformu jí zajistila lež, kdy musela zalhat o svém skutečném věku. „Po nástupu nás čekal třítýdenní výcvik, který jsem tehdy brala spíše jako legraci. Poté jsem absolvovala vojenský kurz telefonistů, ale shodou okolností jsem se dostala k ošetřování raněných a sloužila jsem v pomocné rotě," doplňuje Štoudková.

Při práci v lazaretu poznala válku z té nejhorší stránky. Před očima patnáctileté dívky umírali chlapci a muži v plné síle a kondici. „Zdravotní kurz probíhal po večerech, byl to doslova rychlokurz. Léky jsme neměli, jediné, co bylo, byl chinin. Obecně byly nejhorší střevní průstřely. Amputace byly na denním pořádku, ale člověk se to naučil překousnout. Naštěstí jsme spolupracovali s výbornými lékaři," říká válečná veteránka. Zdravotnické zkušenosti využila po válce, kdy pracovala pro Červený kříž a vedla kurzy první pomoci pro děti a dospělé.

S frontou se dostala do Prahy, kde nadále působila jako ošetřovatelka. „Jednoho dne toho už na mě bylo moc. Odstěhovala jsem se do Moravské Nové Vsi, kde jsem poznala svého muže. Spolu jsme potom bydleli ve Svitavách, v Doubravici, až jsem se nakonec dostala do Blanska. Po válce jsem přednášela na školách, kde jsem apelovala na mladé, aby si vážili míru a byli skromní. Získala jsem mnoho medailí a ocenění za zásluhy. Nejvíc pro mě ale stejně znamená moje rodina, té se žádná medaile nevyrovná," usmívá se důchodkyně.

Má čtyři syny, deset vnoučat a osmnáct pravnoučat, přičemž devatenácté je na cestě. „Takže na rodinných oslavách máme vždycky veselo, " zakončuje vyprávění Štoudková.

MARTINA SPOUSTOVÁ

Autor: Redakce

30.7.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Inkluze je zločin na dětech, říká Václav Klaus mladší

Havlíčkův Brod /ROZHOVOR/ - Má všeobecní vzdělání budoucnost? Je inkluze krok tím správným směrem? To byla hlavní témata přednášky, kterou v Havlíčkově Brodě nedávno připravil Okrašlovací spolek Budoucnost.

Manželé ze Kdyně se snažili zachránit život mladému sportovci. Bohužel marně

Hluboká - Silák z Hluboké zemřel za jízdy na kole. Jeho otec děkuje manželům Homolkovým, kteří bojovali o jeho život.

Starosta Pískové Lhoty na Nymbursku byl obviněn z rozkrádání obecních peněz

Písková Lhota /FOTOGALERIE/ - Zpronevěra a zneužití pravomoci úřední osoby. To jsou dva trestné činy, z nichž policie obvinila šestačtyřicetiletého starostu Pískové Lhoty na Nymbursku Radovana Staňka. Obecní peníze měl rozkrádat ve spolupráci s účetní obce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies