Začalo to před pěti lety, kdy Pánek, vystudovaný strojní technik a fanoušek kvasného procesu, naplnil svým prvním pokusem z jablek jeden demižon. „Pak si na něj ale po dva roky nenašel čas a nechal ho na chalupě ve sklepě. Když jsme ho tam objevili, chtěli jsme ho vylít. Avšak nedalo nám to a trošku jsme ochutnali. Bylo to výborné. A tím to asi všechno začalo. Měla jsem zrovna nasušený nějaký šípek na čaj, a tak jsme to zkusili i z něj," vypráví Švábová.

Jen rok staré

Pánek měl spoustu dalších nápadů. „Zkusili jsme třeba rybíz nebo arónii. Ne moc, naplnili jsme dvacetilitrové demižóny. Arónie se moc povedla, tak jsme ve výrobě pokračovali," vzpomíná Pánek. Čím je víno starší, tím je lepší, ale u ovocného to podle něj platí několikanásobně. „Třeba takové jednoleté šípkové víno je úplně jiné než dvouleté. Všechno, co máme, je minimálně rok staré. Alkohol se do sudu dostane sice třeba už za tři týdny, takže pít se dá i měsíční víno, ale je potřeba víc času na to, aby se v něm rozložily ty pravé vůně a esence," upozorňuje výrobce.

Pro Pankovo království ovocných vín je charakteristická především ruční práce. A to nejen při samotné výrobě, ale jak lze při procházce zahradou zjistit, i při sběru. „Lipové květy, šípek, arónii, jablka, to všechno si sami pěstujeme, sbíráme, vytřídíme, ručně opereme a zpracujeme. To platí i u plodů, které musíme dovážet, třeba pomeranče musíme všechny ručně oloupat," podotýká Švábová.

Na zahradě ale nemají prostor pro žádné velké sady, takže i některé domácí plodiny dokupují. To však přináší některé komplikace. Například spolu s černým rybízem, který na velkých polí mírně řečeno očeše kombajn, kupují i hromadu materiálu, který musí z rybízu očistit. „Z pětiset padesáti kil rybízu jsme vybrali jedno plné kolečko větviček a listí, spoustu hlíny a také asi dva kbelíky slimáků," poznamenává Švábová.

Shodují se, že nemají v plánu nějakou velkovýrobu. Neočekávají, že by se jim podařilo někdy vyrobit víc než osm tisíc litrů ročně. Někdy přitom pracují až osmnáct hodin denně. „To jsou nárazové akce, kdy nám přijede naráz třeba pět set kilo višní. S tím nám ale často pomáhají příbuzní, uděláme takovou brigádu. Zpracováváme to do půl čtvrté do rána, aby to bylo co nejdřív v bečce a vyvarovali jsme se tak plísním nebo ztrátám. V průběhu celé výroby máme těch pět set kilo asi osmkrát v rukách," odhaduje Pánek.

Sladká. A silnější

Podle jeho zkušeností jsou oblíbenější spíš sladká, takzvaná dezertní vína s větším obsahem alkoholu. „Suché, jaké děláme třeba z černého bezu, je spíš pro fajnšmekry. A stejně tak banánové: devětadevadesát procent lidí banánové nemusí, ale najdou se tací, kteří ho milují. Na druhou stranu nejoblíbenější je šípkové víno. Hodně populární je také zázvorové. To, jak jsem našel na internetu, dělají jen v Anglii. A lipové je zase k dostání pouze v Americe," poukazuje Pánek.

Na práci se oběma nejvíc zamlouvá její různorodost. Protože procházejí celým procesem, dělají podle svých slov každý den něco jiného.