VYBERTE SI REGION

Všude padaly bomby, málem jsme přišli o život, vzpomíná Brňanka

Brno /ROZHOVOR/ - Minulý týden si lidé prohlédli mimořádně otevřený kryt pod brněnským hradem Špilberkem, který chtějí historikové od května zpřístupnit na šest hodin denně. Jedenadevadesátiletá Brňanka Anna Matějková prožívala okamžiky hrůzy, když se tam jako osmnáctiletá baletka ukrývala před nálety z konce druhé světové války. „Připadala jsem si, jako bych lezla do hrobu," vzpomíná.

6.3.2016
SDÍLEJ:

Mladá družička, okouzlující baletka, milovnice zvířat i zasloužilá učitelka tance. Anna Matějková z Brna má za sebou pestrou kariéru i zážitky.Foto: archiv Anny Matějkové

V Brně jste zažila několik amerických i sovětských náletů. Jak vypadal ten první?

Byla jsem v pyžamu a chtěla si jít lehnout. Najednou začaly houkat sirény. Byli jsme vyděšení. Nejdřív jsme se s rodinou schovávali u nás ve sklepě. Všude okolo jsme slyšeli hvízdat bomby. Od té doby nálety bývaly častěji. Později jsme se chodili skrývat raději do krytů.

Nejničivější nálet byl spojenecký útok z dvacátého listopadu 1944. Pamatujete si, co se ten den odehrálo?

Nejdřív jsme se schovali ve sklepě, ale když jsme viděli, jak nám jedna z bomb spadla na zahradu, utíkali jsme do krytu. Málem jsme tehdy přišli o život. Nadzdvihla se nám střecha, praskala okna. Kvůli tlaku nám dokonce odletěly železné dveře.

Měla jste strach?

Nevěděli jsme, co se s námi bude dít. Matka se modlila. Čekání v krytu, až utichnou bomby, bylo nekonečné. Od té doby jsem se bála každého zahoukání sanitky na ulici.

Prchala jste s celou rodinou?

Tehdy jsem byla doma jen já s maminkou. Běžely jsme do krytu i se psem. Ten to zvládal taky velmi těžce, celý se třásl. Když skončila válka, bál se i při obyčejné bouřce.

Mladá družička, okouzlující baletka, milovnice zvířat i zasloužilá učitelka tance. Anna Matějková z Brna má za sebou pestrou kariéru i zážitky.

Jak jste se dozvěděli o krytu, kam jste se mohli jít schovat?

Bydleli jsme poblíž brněnského hradu Špilberku, kde otec pracoval. Takže jsme si brzy všimli, že se v podzemí něco buduje. Když uvnitř krytu odstřelovali skálu, třásly se nám doma všechny hrnky. Objevili jsme dokonce nouzový vchod, který jsme měli blíž než oficiální vchod z ulice, kam bychom se při bombardování nedostali tak rychle.

Kolik lidí o krytu na Špilberku vědělo?

Moc Brňanů při bombardování do krytu nechodilo. Věděli o něm hlavně úředníci, protože měli na hradě radnici. Když jsme se schovávali, bylo nás tam vždy zhruba padesát.

Jak to v krytu vypadalo?

Rozhodně jinak než dnes. Připomínal mi jeskyni. Byly v něm jen hrubé skály, občas nějaké sedadlo z dřevěného prkna. Po stěnách byly rozvěšené lampy. Slézali jsme do něj po žebříku, a když jsme se prodírali úzkými uličkami podél stěn, připadala jsem si, jako bych lezla do hrobu.

Mohli jste se do domu vrátit?

Byl příliš zničený. Místo oken jsme měli jen dřevěná prkna. Odstěhovali jsme se tedy za rodinou mimo Brno. Pod Špilberk jsem se vracela jen krmit králíky, kteří zůstali na zahradě. Jednou, když jsem odcházela z podhradí s kamarádkou, zažily jsme nálet po cestě.

Jak jste zareagovaly?

Naštěstí jsme jej viděly z větší dálky. Po obloze letěly sovětské bombardéry a shazovaly bomby. Schovaly jsme se do křoví. Ulevilo se nám, že žádná puma nespadla nad námi. Zanedlouho za námi přiběhla maminka se sestrou, které nás šly hledat, když se dozvěděly, že jsou nálety. Byl to naštěstí už poslední útok.

Cítili jste se bezpečněji mimo Brno?

Chtěli jsme se do Brna brzy vrátit a čekali jsme, až dostaneme náhradní byt. Potom jsme se ale báli, když se k Brnu přiblížila fronta. Než přešla, ukrývali jsme se týden mimo město, v jednom lihovaru. Spali jsme na bramborách, na které jsme si nastlali deky. Potom se nám povedlo ukrýt v jiném domě, kde pobývali sovětští důstojníci. Ti se k nám chovali celkem slušně. Později mě oslovili, jestli jim nepomůžu šít na stroji pytlíky na rýži, mouku a další věci, které potom posílali do Sovětského svazu. Díky tomu jsme u nich měli protekci. Ne všechny ženy v okolí měly takové štěstí. Říkalo se, že rudoarmějci spoustu z nich znásilnili.

Jak vypadaly brněnské ulice v době konce druhé světové války?

Lidé měli zhasnutá světla, zatemněné okenice. Občas v některé ulici vybuchla i časovaná bomba. V okolí zasažených domů ležely roztrhané matrace a roztříštěná okna. Nejhůř město vypadalo právě po nejničivějším listopadovém náletu.

Mladá družička, okouzlující baletka, milovnice zvířat i zasloužilá učitelka tance. Anna Matějková z Brna má za sebou pestrou kariéru i zážitky.

Bála jste se chodit ven?

Chodila jsem často pozdě večer z tanečních. Když mě doprovázeli rodiče, tak jsem strach neměla. Mladý člověk si tolik nevšímá nebezpečí. Dnes bych se bála víc. Tehdy se v ulicích ani moc nepřepadávalo, protože za to hrozil trest smrti.

Kryt pod Špilberkem prodělal po válce řadu úprav, dokonce je protiatomový. Loni jste se tam vypravila po sedmdesáti letech. Jaké jste měla pocity?

Téměř jsem to tam nepoznávala. Hodně ho zmodernizovali. Když jsme se tam v mládí ukrývali, neměl ani zděné stěny, natož místnosti. Teď by se v něm lidé měli celkem pohodlně, jsou tam koupelny, televize, rádia. Také si myslím, že kryt pod Špilberkem značně prohloubili. Za války jsme do něj lezli jen po žebříku, teď je tam spoustu schodů, na které jsem si už ani netroufla.

Cítila jste úzkost?

Nepůsobilo to na mě nějak zvlášť hrozivě. Hůř mi bylo v jiném krytu, poblíž Kraví hory. Svítilo se v něm jen baterkou a chodby tam nebyly tak prostorné, jako pod Špilberkem. Cítila jsem se velmi stísněně. Několikrát jsem se musela zastavit a zhluboka dýchat.

Mladá družička, okouzlující baletka, milovnice zvířat i zasloužilá učitelka tance. Anna Matějková z Brna má za sebou pestrou kariéru i zážitky.

Myslíte si, že může kryt připomínat mladým lidem válečnou minulost, i když se tak změnil?

Nejlepší by podle mě bylo dětem, které tam jezdí se školou na výlety, promítat snímky, jak kryt vypadal kdysi, aby si o válce udělaly skutečnou představu.

V mládí jste byla divadelní tanečnice. Kde jste působila?

Studovala jsem soukromou baletní školu a po jejím ukončení jsem začala hrát v brněnském Lidovém divadle na Veveří. Když jej v roce 1944 zavřeli, přesídlila jsem do tehdejšího Zemského divadla. Nějakou dobu jsem hrála i ve Státním divadle v Olomouci, ale nakonec jsem se vrátila zpět do Brna, do Divadla Reduta.

Dotklo se nějak vaší kariéry totální nasazení na práci pro říši za protektorátu?

Jednou zavřeli divadlo a povolali nás do továrny. Pracovali jsme osm měsíců u lisu a vyráběli například roznětky k bombám. Muži se občas smáli tomu, jak mohou baletky dřít ve zbrojovce, ale byli na nás milí. Než jsem se potom vrátila k divadlu, připravovaly jsme s kolegyněmi zábavné večery pro zákopníky.

Jak dlouho jste tancovala?

Na divadelních prknech jsem strávila celkem dvaadvacet let. Bohužel je život tanečnice krátký. Ve dvaačtyřiceti jsem musela skončit. Spousta mých kolegyň měla poté problém najít nové zaměstnání.

Mladá družička, okouzlující baletka, milovnice zvířat i zasloužilá učitelka tance. Anna Matějková z Brna má za sebou pestrou kariéru i zážitky.

Vy jste si po odchodu z divadla dokázala najít novou práci?

Já jsem měla štěstí. Začala jsem učit mladé baletky na lidové škole umění. Cestovala jsem za žáky také mimo Brno, střídavě do Přerova a Jihlavy. Někde nechtěli uznat mé baletní vzdělání, proto jsem si časem dodělávala aprobaci.

Na která baletní představení nejraději vzpomínáte?

Ze začátku jsem tancovala především v klasických operetách, protože baletní vystoupení se osamostatnila až později. Ráda vzpomínám na představení Cikánský baron nebo na Netopýra. Také bylo skvělé, když jsme s dětmi, které jsem učila, připravovali hudební dějové příběhy. Doprovázel je jeden olomoucký hudební skladatel. Moc je to bavilo a pořád se ptaly, co budeme hrát příště.

Předala jste baletní zkušenosti také svým dětem?

Snažila jsem se. Talent na tanec po mně zdědila dcera i vnučka. Účinkovaly v různých tanečních souborech.

Bylo pro vás obtížné skloubit dohromady kariéru divadelnice s péčí o děti?

Někdy jsem měla hodně práce a vracela jsem se později domů, ale vždy jsme si nějak poradili. Občas mi s hlídáním pomáhala také jejich babička, moje maminka.

Vyprávíte někdy o zážitcích z dob druhé světové války také svým dětem nebo vnoučatům?

Všechny mé životní příběhy už znají. Když byly menší, vyprávěla jsem jim o svých zážitcích často. Těším se, že je jednou povykládám také pravnoučatům. Ukážu jim, kde jsme kdysi bydleli a jak to vypadá v krytu pod Špilberkem.

Mladá družička, okouzlující baletka, milovnice zvířat i zasloužilá učitelka tance. Anna Matějková z Brna má za sebou pestrou kariéru i zážitky.

MARKÉTA CHUMCHALOVÁ

Autor: Redakce

6.3.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Vojenský historický ústav má nově opravenou stíhačku MiG-15

Praha - Vojenský historický ústav (VHÚ) bude moct vystavit nově opravený stíhací bombardér MiG-15. V uplynulých pěti měsících ho zrekonstruovali pracovníci Vojenského technického ústavu (VTÚ). Představitelé VTÚ, VHÚ a ministerstva obrany ve čtvrtek opravený stroj na vojenské základně ve Kbelích představili novinářům.

Rakušan: Hnutí STAN je připraveno soudit se o mandát Drábové

Praha - Hnutí STAN je podle středočeského lídra Víta Rakušana připraveno soudit se o mandát krajské zastupitelky Dany Drábové, pokud by ho někdo napadl. Drábová je totiž předsedkyní Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB), ačkoli podle ministerstva vnitra mohou být zastupiteli jen řadoví státní zaměstnanci. STAN tvrdí, že souběh funkcí je podle zákona možný. I kdyby hnutí u soudu neuspělo, výsledkem bude alespoň precedentní rozhodnutí, které vyjasní současný stav, řekl dnes Rakušan novinářům.

Hasiči přejeli hocha, chvátali k požáru. Policie: Nešťastná náhoda

Krucemburk – Havlíčkobrodští kriminalisté uzavřeli vyšetřování nehody z letošního června, při níž hasiči na závodech dračích lodí v Krucemburku na Havlíčkobrodsku přejeli desetiletého chlapce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies