O nejisté budoucnosti zchátralého objektu se mluví od 90. let. Nejdřív zde byli vojáci, pak klášter vlastnilo Ministerstvo vnitra, které jej v roce 1998 vrátilo Kongregaci milosrdných sester svatého Kříže. Ovšem bez pozemků, které vlastnil Pozemkový fond.
Najít kupce, který by měl zájem o budovu bez pozemků, nebylo reálné. Nakonec se církvi podařilo získat do svého vlastnictví celý areál. Na opravu jí ale chyběly finance, a tak jej prodala.
V současné době jej vlastní podnikatelé z Turecka. Bývalý klášter se i několikrát v poslední době objevil v nabídce realitních kanceláří, a to i za 40 milionů korun. Z inzerátů je patrné, že se areál nabízí jako lokalita vhodná ke stavbě rodinných domků, kterých by zde mohlo vzniknout třicet. Klášter tak má svůj osud patrně již zpečetěný…
Mnozí obyvatelé se ptají, jak je možné, že nezasáhlo město a 'památku' nezachránilo. „Areál kláštera nikdy nebyl v majetku města," uvedl Tomáš Ivanič z chebského městského úřadu. „Ale v roce 2011 učinilo město jeho vlastníkovi nabídku na odkoupení, a to za cenu, kterou vedení města považovalo za adekvátní," sdělil s tím, že nebyla akceptována. Jak vysoká částka byla, však nespecifikoval. „Možnosti, jak město může ovlivnit budoucnost areálu s kostelem Nalezení svatého Kříže, jsou velmi omezené," podotkl.
Objekt byl postavený až ve 30. letech minulého století, a tak se nejedná o kulturní památku. „Stavební úřad proto může ze zákona vlastníkovi přikázat víceméně pouze to, aby objekty zajistil proti vniknutí. To také v minulosti činil," popsal.
Právě na základě výzev stavebního úřadu zajistil majitel několik úprav, například zazdění oken a dveří v suterénu a v přízemí. Navíc musel na základě požadavku úřadu zpracovat dokumentaci o současném stavu objektu. Z té vyplynulo, že se v havarijním stavu nachází krovy a stropy pod krovem. Navíc úřad vyzval majitele k předložení dokumentů, jaké plány společnost s areálem má.
Areál bývalého kláštera zmapoval v knižním soupisu více než 120 nejohroženějších kostelů v plzeňské diecézi architekt Jan Soukup. Ten čtenáře zprvu zavede do roku 1864, kdy vstoupila do Chebu Kongregace milosrdných sester sv. Kříže. Ta poskytovala zdravotní a sociální služby. V letech 1869 1914 vybudovala na okraji historického centra Chebu klášterní areál, využívaný především jako školní budovy, internát, učitelský ústav, dílny a ubytování sester. Jejich činnost byla úspěšná a ústav se potřeboval dál rozvíjet. Stísněné prostory ale už nestačily, a proto byl postaven v letech 1930 1932 dále od středu města nový areál s kostelem Nalezení svatého Kříže.
Architekti Anton Schneider a Karl Pascher navrhli velkorysý novorománský trojlodní kostel, který připomíná starokřesťanské či raně románské baziliky. Kostel byl vyzdoben pracemi chebských umělců. Po válce se klášter s nemocnicí stal internačním táborem pro Němce určené k transportu. Sestry sv. Kříže zde byly ponechány do října roku 1950. Pak byla kongregace sester rozpuštěna a nahradili ji pohraničníci. Samotný kostel sloužil jako tělocvična, jeho presbytář byl po požáru v troskách.
Objekt krátce po revoluci opustili vojáci a vlastnilo jej Ministerstvo vnitra, pozemky zase Pozemkový fond. Od té doby areál chátrá. Prázdný klášter posléze získal zpět bývalý vlastník Kongregace milosrdných sester svatého Kříže. Církevní řád však peníze na opravu neměl. Není divu. Už na začátku milénia se náklady na rekonstrukci pohybovaly okolo sta milionů korun.
Podle tehdejšího mluvčího plzeňského biskupství měla církev získat klášter ve velmi špatném stavu. Střecha byla rozkradená, okna rozbitá, věž dokonce vyhořela. Přitom prý ještě krátce poté, co objekt opustili vojáci, se společenský sál v odsvěcené kapli mohl pyšnit křišťálovými lustry, v budově bylo i vybavené a plně funkční kino. Jednu dobu se část jednoho z křídel budovy využívala jako kolej pro studenty chebské ekonomické fakulty. Později se v prostorách bývalého kláštera hrál paintball.