VYBERTE SI REGION

Karlovarský fotograf Jan Sokol představuje svůj druhý černobílý kalendář

Karlovy Vary /ROZHOVOR/ - Druhý nástěnný kalendář nafotil karlovarský fotograf Jan Sokol. I tentokrát pořizoval snímky v přírodě. Modelky k focení aktů prý přemlouvat nemusel, díky dlouhé spolupráci s nimi a tomu, že znají jeho práci a vědí, že se nemusí bát například nějakého zneužití fotografií.

19.1.2013
SDÍLEJ:

Autor Jan Sokol se svým kalendářemFoto: Petr Toman

První kalendář se také týkal přírody, to vás i napodruhé upoutala?

I druhý kalendář je nafocen na zakázku pro Obecní lesy Karlovarského kraje SVOL-KV. A z toho důvodu jsem pracoval v prostředí lesů. Toto prostředí skýtá mnoho možností díky stínům a zajímavému světlu.

Inspirace je u takovýchto projektů nesmírně důležitá, kde jste ji bral vy?

Díky prvnímu kalendáři, nad kterým jsem přemýšlel delší dobu, než došlo k realizaci, jsem měl dost nápadů, které se nestihly nebo se jednoduše nevešly do prvního vydání. Proto jsem byl rád, že jsem mohl nafotit pokračování.

Jak těžké bylo přemlouvání modelek k focení aktů?

Modelky jsem přemlouvat nemusel, díky dlouhé spolupráci s nimi a tomu, že znají moji práci a vědí, že se nemusí bát například nějakého zneužití fotografií. Samozřejmě před vlastním focením nejdříve vzniká osnova a ta se rozpracovává na každý samotný snímek. Díky tomu se můžeme s modelkou o práci bavit. Ono to je opravdu o té důvěře. Mám určitou představu, ale modelka to například nevidí jako já. A právě tady je prostor pro vzájemný dialog a nastupuje zmíněná důvěra.

Chystáte se vydávat každý rok kalendář z prostředí lesů?

Nerad bych se každoročně opakoval a přinášel to samé. Zatím mám určité nápady, co by se daly realizovat. Rád bych se dostal například k tomu, že by každé období bylo nafocené v tu konkrétní dobu, což ale vyžaduje celoroční práci. Samozřejmě nejvíce záleží na zakázce. Bez ní můžete mít nápadů plný šuplík. Obzvlášť v této době.

Troufl byste si na focení mužských modelů?

Ono při této práci fotograf nevidí model jako ženu nebo muže. Má spoustu práce s kompozicí se světlem a stíny. Model se stává pracovním nástrojem. Samozřejmě jsem zaznamenal přání známých žen, kdy udělám něco pro ně. Pokud by za mnou někdo přišel s tímto požadavkem, a to kalendářem pro ženy, určitě bych se nebál.

Stala se vám během focení nějaká kuriózní věc?

Je to těžké, fotím na veřejných místech, a tak hrozí, že sem tam se například mihne cyklista. To většinou dívky se smíchem skákaly schovat se do nejbližšího křoví. Snažím se ale najít více vzdálená místa od civilizace.

Jak dlouho kalendář vznikal?

Musím říct, že celkem rychle, neboť to nejdůležitější, a to nápady, už jsem měl v hlavě. Takže samotná realizace trvala kolem dvou měsíců.

Kdo má hlavní slovo při finálním výběrů fotografií?

Tak tady musím opravdu vyzdvihnout úžasnou spolupráci se zadavatelem. V našem případě, světe div se, autor má možnost svou práci realizovat a dokonce prezentovat. S modelkami jsme připravili vybrané náhledy a se zadavatelem jsem vybral finální.

Pomohla vám zkušenost s focením pro Českou tiskovou kancelář ČTK?

V agentuře pracujeme především s časem, kdy všechno musí být okamžitě k dispozici ostatním, proto jsem si rád odpočinul u této práce, kdy jsem v lese s modelkou v klidu fotil a netlačilo mě to, že mám například uzávěrku.

Autor: Petr Toman

19.1.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Martin Svoboda: Za jedovatý alkohol má být potrestán výrobce, ne prodejce

/ROZHOVOR/ Když v září 2012 pacient havířovské nemocnice řekl lékařům, že oslepl po vypití alkoholu, který koupil jeho bratr ve stánku pod náměstím TGM v Havířově-Šumbarku, byl to stánek, kde byl provozní Martin Svoboda a kde šťárou policie, hygieniků a celníků začala metylová kauza, která zasáhla celou republiku a dokonce překročila její hranice.

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies