VYBERTE SI REGION

Květiny okouzlily zahradního architekta poprvé na Bali

Karlovarský kraj – „Nejraději si s kytkama jen tak povídám. Kytky vám rozumějí, když se soustředíte tak skoro všechny, jsou to milé živé bytosti," říká v rozhovoru Miloslav Štěpán.

19.8.2012
SDÍLEJ:
Fotogalerie
9 fotografií
Miloslav Štěpán propadl kouzlu květin a dnes je za ním vidět kus skvělé práce.

Miloslav Štěpán propadl kouzlu květin a dnes je za ním vidět kus skvělé práce.Foto: Deník/Martin Rejsek

Vidíme je na každém kroku, ale před pár lety tomu tak ještě nebylo. Řeč je o květinách, které zdobí řadu náměstí v našem kraji. Někdo ale ty květiny musí vybrat, zasadit do nádob, vhodně nainstalovat a hlavně se o ně pravidelně starat. Miloslav Štěpán je vystudovaný strojní inženýr, který se narodil u potoka ve Vejprnicích. po studiu dostal umístěnku do Horního Slavkova do strojařské fabriky. Protože byl tak trochu rebel, tak to skoro dotáhl na jeřábníka. Z fabriky odešel učit na vedlejší učiliště. Po revoluci se stěhuje do Lokte, kde otevírá první klubový bar a začíná obchodovat s Američany, za dva roky vybudoval největší velkoobchod s obrazy v České republice.

Strojní inženýr, úspěšný obchodník, a vy jste se rozhodl, že začnete sázet jen tak květiny?
Byl jsem často obchodně na Jakartě, kde jsem vždy týden běhal po výstavách a zbytek času jsem procestoval, žil jsem mezi domorodci a lidožrouty, hodně mě toho naučili. Právě při těch cestách, bylo to v Denpasaru, hlavním městě Bali mě doslova uchvátily jejich květiny, byly všude a všude se s nimi obchodovalo. Když vidíte tolik krásných orchideí, jejichž lístky vám jen tak volně padají do jídla a vy je zcela přirozeně jíte, tak zatoužíte po kanceláři uprostřed skleníku. Začal jsem to hrozně chtít a celý vesmír se začal spojovat a mně se to pomalu plní.

Hodně zajímavý přístup, to jsme na Bali, ale jak se podařilo to zrealizovat tady u nás, kde většinou nic nejde?
No je to asi tak, když se vrátíš z květinového ráje z Indonésie, pak procouráš celou Evropu a všude vidíš nádherný kytky a květinový výzdoby, jseš nadšenej. Pak se zastavíš v Lokti na náměstí, koukáš kolem sebe a nic, ale vůbec nic, prostě ani kopřiva, tak to začneš probírat s kamarády. Začal jsem to probírat s jedním produkčním a s jedním psychiatrem, nadšení jsme byli všichni a tak jsme vyrazili za tehdejším starostou Jardou Hlavsou a pořád as pořád jsme ho přesvědčovali, že mít pěkný kytky na mostě, náměstí a hradbách zpříjemní město a zvedne to i jeho turistickou atraktivitu. Dlouho se to nedařilo, pak jsme ho dovedli do místního pivovaru a tam to vysvětlovali a vysvětlovali až nakonec padla památná věta: „Ježišmarjá, tak přijďte v pondělí, jinak se Vás nezbavím a zkuste tedy něco vysadit." Měl jsem velkou radost, nadšeně jsem křičel výhra, konečně to zasadíme. Podíval jsem se kolem, kdo se toho se mnou ještě ujme, čtyři oči mých kamarádů se na mě dívaly a mně bylo jasné, že tuhle práci už budu muset dokončit sám, pomohli, ale svoji profesi neopustili, a tak zůstala celá odpovědnost na mně. Kamarádi!

Chápu, vy jste do toho vlastně tak trochu spadl, chtěl jste něco změnit a vlastně jediným řešením, jak to udělat, bylo jít to udělat sám. Takže jste začal?
Dostal jsem hroznej strach, co jsem to provedl. V kytkách a obchodě se trochu vyznám, říkal jsem si. Něco jsem i studoval, ale že bych je sám sázel v různých kombinacích, hnojil a hledal technologie, jak je pravidelně zavlažovat, tak daleko jsem opravdu nebyl. Věděl jsem, že začnou tvrdá muka a stovky kontrolních a kritickýh očí spoluobčanů. Věděl jsem, že si o tom začnou povídat, možná mě budou mít i za blázna, ale naštěstí mě znají z mých jiných aktivit, jako je cestování a létání, takže si mě spíš humorně dobírali. První, co jsem udělal, že jsem se dostal přes překupníky až přímo k francouzkému výrobci nádob Green City. Tam ke mně byli neuvěřitelně vstřícní. Řekli mi." Nafoťte Vaš město a my Vám zdarma zpracujeme projekt na jeho květinové oživení a pomůžeme s rozjezdem a výběrem vhodných nádob a kytek. Za tři dny jsem jim poslal fotografie a odmačkával na displeji dlouhé telefonní číslo, vzal to majitel firmy pan Joel, lámavou řečí jsem zjistil, že je Loktem okouzlen a že osobně přiletí. Přiletěl i s projektem v češtině, který nechal udělat architektku z Bretaně. Koukal jsme na něj a on na mě. Osadil jsem první most, já své dílo vyfotil a on přiletěl znovu, zeptal se mě, jak dlouho studuji zahradnictví, odpověděl jsem, že jsem teprve v začátcích. Zasmál se, poplácal mě po rameni a říká: „ Vy jste čtverák, nechcete pracovat pro nás." Dodnes nevím, jestli mi to věřil nebo ne, jednou se ho na to zeptám.

Vidíte, to máte pravdu, učil jste se vůbec někdy něco o květinách nebo je to jen přirozený talent, vkus a cit?
Myslím, že je to u mě docela přirozené, vyrůstal jsem na vesnici, tam se všechno naučíte většinou od své babi. Ale tak jednoduše to opravdu zase nejde. Absolvoval jsem řadu seminářů ve Francii. Jsem docela zaplaven literaturou o zahradní architektuře, jezdím na výstavy a hodně na toto téma komunikuji s dalšími kolegy. Vlastně to studuji naplno čtyři roky. Můj vztah ke květinám je ale zvláštní, myslím, že jiný. Mám pocit, že s nimi komunikuji, jsou to milé živé bytosti. Je to jako s malými dětmi nebo zvířaty, když jim nacpete žaludek, tak vrněj. Když jim něco schází, tak to ukážou.

Kde všude se můžeme s Vašimi realizacemi potkat?
Dnes jezdím po celé republice. Nádoby dodávám prakticky do každého pátého města. Je ale dobré, když dokážete realizovat celou svoji představu, to předpokládá kompletní servis, od výběru nádob, jejich osazení květinami, následnou instalaci a pravidelnou zálivku. Je to trochu alchymie, vhodná skladba květin, různé druhy substrátů a hnojiv, myslím, že to je právě to kouzlo každého zahradníka. Taky mi hodně pomohla moje původní profese strojaře a podařilo se mi vytvořit z běžné dodávky zalévací vůz, se kterým pravidelně křižuji hlavně naším krajem. S našimi realizacemi se můžete setkat například v Chebu, Mariánských Lázních, Lokti, Březové a nebo Habartově. Myslím, že jsem si vlastně díky kytkám našel krásnou práci, která má smysl jak pro mě, tak pro mé okolí, je to klid, pro který by se v určitém věku měl asi každý rozhodnout. Někdy mi to připadá jako ta slavná věta, když se zeptá Jára Cimrman cestovatele Holuba, kam vyrazí, tak dostane odpověď od jeho manželky: „Nikam nepojede. Zůstane doma, dost se narajzoval." A tak jsem se i já rozhodl, že zůstanu doma s rodinou a krásnými květinami.

Autor: Jaroslav Dolina

19.8.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Inkluze je zločin na dětech, říká Václav Klaus mladší

Havlíčkův Brod /ROZHOVOR/ - Má všeobecní vzdělání budoucnost? Je inkluze krok tím správným směrem? To byla hlavní témata přednášky, kterou v Havlíčkově Brodě nedávno připravil Okrašlovací spolek Budoucnost.

Manželé ze Kdyně se snažili zachránit život mladému sportovci. Bohužel marně

Hluboká - Silák z Hluboké zemřel za jízdy na kole. Jeho otec děkuje manželům Homolkovým, kteří bojovali o jeho život.

AKTUALIZOVÁNO

Norský Barnevernet versus český dědeček. Jiří Pavelka podává v Norsku žalobu

Praha - Do boje s norským Barnevernetem se pustil dědeček dvou chlapců, které úřady v roce 2011 odebraly české matce Evě Michalákové a jejímu manželovi Josefovi. Důvodem mělo být údajné zanedbávání, fyzické týrání a sexuální zneužívání. Podle tamní policie a lékařů se podezření Barnevernu nepotvrdilo. Úřady a následně soudy ale považovaly zjištění za natolik vážná, že děti ponechaly u pěstounů. Dnes devítiletý David a jedenáctiletý Denis žijí odděleně, každý v jiné pěstounské rodině.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies