Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Voják z Aše si prošel misemi v Afghánistánu a Kosovu

Aš - Martin Kulhánek. To je jméno vojáka z Aše, který si prošel misemi v Afghánistánu a Kosovu. Vystudoval ašské gymnázium a poté, co absolvoval vojnu, se rozhodl, že se chce stát profesionálním vojákem. Během jeho práce se mu dostaly do rukou různé vojenské zbraně a vybavení. Při jeho poslední návštěvě rodného města mu Deník položil několik otázek.

8.4.2016
SDÍLEJ:

Martin Kulhánek (třetí zleva) se zúčastnil misí v Afghánistánu a KosovuFoto: Fotka z Afghánistánu

Martine, jaké je vaše postavení v armádě a co jsou výhody této práce?

Jsem vedoucí praporčík roty v hodnosti nadrotmistr. Do profesionální armády jsem se rozhodl vstoupit potom, co jsem absolvoval vojnu. Od října roku 2005 jsem začal sloužit jako voják z povolání. Služba mě určitě baví, jinak bych u ní tak dlouho nevydržel. Zajímají mě zbraně už vlastně ze samotné podstaty mé práce. Služba v armádě přináší pořád něco nového, každý den je jiný. Mezi ty „sociální" výhody určitě patří stálý plat nebo nárok na víc dnů dovolené, samozřejmě taky určitá nevšednost, práce s technikou a různou výzbrojí a výstrojí, ke které se člověk v civilu jen tak nedostane. Jako voják u mého praporu absolvuješ spoustu cvičení jak v republice, tak v zahraničí, kurzy nebo se člověk může naučit různou bojovou techniku. Každý se tam vlastně neustále něčemu novému učí.

Byl jste někdy v zahraniční misi a jak dlouho taková mise trvá?

V první misi jsem byl v Kosovu, v misi KFOR v roce 2007, a pak následovaly mise v Afghánistánu, jako například PRT (ochrana provinčního rekonstrukčního týmu) nebo OMLT (výcvik a příprava příslušníků afghánské národní armády).Poslední mise v Afghánistánu pak byla 2. SR BAF (ochrana letiště Bagram), vše. Většinou mise trvá půl roku. Samozřejmě málokdy se stane, že hned jak nastoupíš na prapor, po půl roce, co tam sloužíš, absolvuješ přípravu do mise a jedeš. To se stane málokomu. Většinou tomu předchází výcvik u praporů, kdy jsi zapojený do práce na své jednotce.

Co vaše práce obnáší a jak je psychicky náročná?

Člověk téhle práci musí obětovat čas. Věnovat ho přípravě a zkrátka se tomu musíš věnovat naplno, jinak se nikam nedostaneš. Jako každá práce má i práce v armádě to své. Časem si člověk zvykne, že jsou zde nějaké obtížnější části výcviku. Jsou dny lepší i horší, ale dost ti pomůže kolektiv, jsi vlastně v partě kluků, kteří mají stejné koníčky nebo podobné zájmy, jako například sport nebo zbraně, techniku. Tohle ti vlastně pomáhá svým způsobem překonat překážky. Psychicky jsou tam samozřejmě i nějaké vypjatější okamžiky, kdy jsi dlouho nespal, je ti zima, protože někde mrzneš venku, nebo třeba v misi dojde k nějakému incidentu, ale to je asi jako v každé práci.

Byl jste sám svědkem nebo účastníkem nějakého „velkého" incidentu při svém nasazení v zahraničí, který byl třeba i v médiích?

V médiích určitě proběhl incident z roku 2014, který se stal v Afghánistánu. Při útoku sebevražedného atentátníka, který se převlékl za příslušníka afghánské národní armády a odpálil se v blízkosti české hlídky, padlo mých pět kolegů, což byla největší hromadná ztráta Armády České republiky od 2. světové války. Nebyl jsem však přímo účastník té hlídky. Nicméně jsem byl součástí celé „nálady", která kvůli tomu pak vznikla a všechny ovlivnila. Pak jsou tam samozřejmě další věci, které se staly, ale ty se do médií nedostaly. Sám jsem se během misí dostal několikrát do situace, kdy jsem musel v sebeobraně použít zbraň, naštěstí to dopadlo dobře.

Jak vypadají jednotlivé operace v zahraniční misi a jak se na ně kontingent připravuje?

Každá mise je jiná. Většinou je to tak, že i když se připravuješ na nějakou konkrétní operaci plnění nějakého konkrétního úkolu, který se tam má splnit, uskuteční se, předtím kromě podrobného plánování, třeba i nácviky různých činností. Například když jsme měli za úkol doprovázet civilní inženýry provinčního rekonstrukčního týmu, tak se dělal nácvik ochrany VIP. Spousta činností se tedy natrénuje, aby každý věděl, kde má své místo a co má dělat, a aby se co nejvíce zamezilo vzniku nějakých chyb v případě, že by došlo k nějakému incidentu. Takže i na misích se člověk prostřednictvím nácviků zdokonaluje a připravuje se na průběh jednotlivých částí různých operací.

Potřebuje znát člověk v této práci angličtinu nebo jiné jazyky? Přišel jste do kontaktu s vojáky z jiných zemí?

Na poslední misi jsem sloužil na největší letecké základně v Afghánistánu letecké základně Bagram. Na této základně bylo kolem čtyřiceti tisíc lidí. My jako Češi jsme hodně spolupracovali s Poláky a samozřejmě s Američany, protože nám velel americký podplukovník. Naším úkolem byla ochrana tohoto letiště. Měli jsme na starost část vnějšího perimetru letiště, takže pro komunikaci mezi různými národy je znalost angličtiny naprosto nezbytná. Pokud je ale někdo střelec z kulometu, tak není úplně nutné znát angličtinu, ale když je někdo na velitelské funkci, tak už je cizí jazyk nutností. Stejně jako jinde i v armádě platí, že kolik jazyků člověk umí, tolikrát je člověkem.

Jak vypadá volný čas vojáka v misi? Čím se tam člověk zabaví?

Dost volného času prospíme, protože dílčí operace nebo hlídky jsou různě dlouhé mnoho se jich odehrává v noci. Další část volného času pak voják tráví třeba v posilovně, u filmu na notebooku, čtením knížek, komunikací s rodinou, snažíme se si maximálně odpočinout a zrelaxovat před plněním dalšího úkolu.

(wun)

Autor: Redakce

8.4.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto

Nedokázal jsem si pomoci, tvrdil facebookový pedofil. Schůzce zabránili rodiče

Transparent z demonstrace proti Andreji Babišovi
1 14

Babiš chce vidět žádost o vydání k trestnímu stíhání

Turistika na Ibize drtí starousedlíky. Nájem za tisíc euro neseženete

Gabriel Alberto Andrade žije už rok v dodávce. Na ostrově Ibiza, který je už téměř dvě desetiletí jeho domovem, nemůže najít bydlení odpovídající jeho příjmům. Činže na tomto turisticky obléhaném ostrově rostou kvůli zájmu turistů do strmých výšin a nikdo neví, kdy a kde se zastaví.

Odporný útok na nevinné, odsuzují čeští politici útok v Barceloně

Český premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) označil dnešní najetí auta do lidí v Barceloně za další "odporný teroristický útok na nevinné". Sdělil to na twitteru. Na sociálních sítích odsoudili čin také další tuzemští politici. Útok, ke kterému se přihlásil Islámský stát, si vyžádal asi 13 mrtvých a osm desítek zraněných.

Piráti, sundejte mě z vězeňského autobusu, požaduje Nečasová. Hrozí právníky

Advokáti Jany Nečasové (dříve Nagyové) požadují po Pirátské straně, aby odstranila podobu někdejší šéfky kabinetu premiéra Petra Nečase z "vězeňského autobusu", s kterým tento týden vyrazila do volební kampaně. Piráti na autobusu poukazují kresbami na kauzy politických protivníků. V předžalobní výzvě, žádají zástupci Nečasové také omluvu, v opačném případě hrozí právními kroky. 

Blondýna dál okrádá opavské restaurace, policie je na ní krátká

Arogantní a značně pod vlivem. Taková je podle všeho žena, která odmítá v restauracích platit. Okradla už několik restaurací, policii zatím uniká.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení