VYBERTE SI REGION

Výbuch sopek na Chebsku? Toho se lidé bát nemusejí

Chebsko /ROZHOVOR/ - Exploze sopky může napáchat velké škody. O tom se mohli přesvědčit lidé před třemi lety, když vybuchla islandská sopka Eyafjallajökull a ochromila leteckou dopravu v celé Evropě. Vulkanická činnost se však nevyhýbala ani chebskému regionu.

25.2.2013
SDÍLEJ:
Fotogalerie
11 fotografií
Vyhaslá sopka Železná hůrka u Chebu.

Vyhaslá sopka Železná hůrka u Chebu. Foto: Deník: Jan Buriánek

Vyhaslých sopek je tu hned několik. Chebský deník proto položil několik otázek vulkanologovi Vladislavu Rapprichovi z České geologické služby.

U obce Mýtina na Chebsku vědci z Čech a Německa objevili čtvrtohorní sopku, takzvaný maar. Dokonce na jejím místě vyhloubili vrt. Podle odborníků se však lidé sopky bát nemusejí. Vysvětlete proč…

Maar se řadí mezi takzvané monogenetické vulkány. K jeho vzniku vede jedna nebo série po sobě rychle jdoucích explozí. Pokud se ve stejném místě aktivita opakuje, většinou již vzniká struskový kužel. Přesné vymezení maarového kráteru se provádělo podrobným měřením odchylek geofyzikálních polí, zejména magnetického (odhalí čedičové horniny tvořící přívodní dráhu v podloží) a gravitačního (to odhalí kráter vyplněný lehčími sedimenty a brekcií). Onen vrt pak jen existenci maaru ověřoval. Získal však cenný materiál usazený v kráterovém jezírku (to už tam pochopitelně není), který slouží jako zdroj informací o stabilitě a změnách klimatu v době před asi 300 000 let. Dalším podobným útvarem podobného původu, ale o mnoho starší by patrně mohl být Podhrad. V současnosti také dokončujeme výzkum podobného kráteru u Mariánských Lázní.

Lidé z chebského regionu neustále spekulují o tom, zda může být sopečná činnost na Komorní nebo Železné hůrce obnovena. Jaký je váš pohled na situaci kolem zdejších sopek, mohou jednoho dne explodovat?

Sopky na Chebsku klasifikujeme jako takzvané monogenetické vulkány. Ty mají jednu nebo několik málo erupcí po sobě a po vyhasnutí se již jejich aktivita neopakuje. Vytvářejí však pole takovýchto kuželů, kde čas od času nový kužel vzniká. Pro vytvoření vulkánu je potřeba, aby se dostatečně velká porce magmatu (horninové taveniny) prodrala ze svrchního pláště na povrch. Současná situace napětí v zemské kůře v západních Čechách není pro výstup příznivá, takže v dohledné budoucnosti není možné erupci vulkánu na Chebsku očekávat. Z dlouhodobého pohledu (v řádu statisíců let) se však nedá obnovení sopečné činnosti na Chebsku vyloučit.

Souvisí vznik vulkánů na Chebsku s alpinským vrásněním?

Vulkanická činnost nemá přímou souvislost se vznikem Alp. Jde o to, že tlaky zvedající Alpy vyvolaly v jejich předpolí rozpraskání tuhé zemské kůry. Tyto praskliny pak umožnily výstup magmatu k povrchu. Celé je to ale složitější, protože se musíme zabývat také vznikem magmatu a tak dále. To se nedá takhle stručně vysvětlit.

Dá se vůbec dnes ještě kráter na Komorní hůrce spatřit? Někteří lidé jsou přesvědčeni, že pozůstatek kráteru je přímo u vchodu do štoly pod Komorní hůrku.

Prakticky celá Komorní hůrka byla odtěžena na štěrk, kterým se zpevňovaly okolní cesty. Musíme si tedy představit, že v místě této díry stával sopečný kužel, na jehož vrcholu byl kráter. Ten zalesněný kopeček s vchodem do Goethovy štoly je pozůstatek lávy, která z Komorní hůrky vytekla. Každopádně byl kráter nad úrovní současného vrcholu, protože se díváme na erozní relikt.

V médiích se před časem také objevila informace, že zemětřesné roje na Chebsku jsou známkou výstupu magmatu k povrchu země. Myslíte, že je tato myšlenka založena na skutečnosti? Nebo mají zemětřesení na svědomí takzvaná fluida?

Podle mého se žádné magma v západních Čechách k povrchu nedere. Fluida (směs kapalin a plynů) mohou pocházet až z pláště. Zemský plášť totiž obsahuje malé množství těkavých složek, kterých se v průběhu vývoje Země zbavuje ve prospěch atmosféry. V místech aktivní vulkanické činnosti je toto odplyňování snadnější, v západních Čechách to mají ony plyny složitější. Na jiných místech České republiky nejsou vhodné trhliny, kudy by plyny mohly unikat. Navíc silnější kůra drží plášť pod větším tlakem a nedovolí plynům se z plášťových mas odmísit.

U Františkových Lázní se nachází také unikátní Státní přírodní rezervace Soos. Tam mohou lidé spatřit bublající mofety. Odkud pochází tyto plyny? Mohou pocházet z chladnoucí žuly, jak si můžeme přečíst na informačních tabulích v rezervaci?

Žula v podloží je více než 300 milionů let stará, takže už je opravdu vychladlá. Není tam žádná vulkanická hornina ani vulkanická forma.

A předpokládá se tedy, že tyto plyny v mofetách jsou také ty těkavé složky, které se uvolňují ze zemského pláště?

Ano.

Pod Chebem se prý také nachází vyhaslá sopka. Přesněji řečeno pod chebskou čtvrtí Podhrad. Hrozí z ní nějaké nebezpečí?

Podhrad patrně spočívá na pozůstatku silně erodovaného maarového vulkánu. Informací je bohužel málo a pochopitelně výstavba další výzkum znemožnila. Žádné nebezpečí sopečného původu dnes v této lokalitě nehrozí.

Jedním ze záhadných útvarů je také lom Slapany, který se nachází asi 15 kilometrů od Chebu. Těží se tam kvalitní čedičový kámen, který prý taktéž pochází ze sopečné lávy…

Lom Slapany je založen v reliktu lávového proudu. Před asi 20 miliony let došlo k tomu, že se v tomto místě vylila láva na povrch a utuhla. Nevíme, jestli tam vznikla sopka, zachoval se pouze lávový proud. Je to 20 milionů let a Země je neustále obrušována erozí.

Dokonce i Mariánské Lázně se mohou pochlubit vyhaslou sopkou, takzvaným Podhorním vrchem. Nedaleko něj lze nalézt i malé mofety, například v přírodní rezervaci Smraďoch. Pocházejí snad plyny z nějakého magmatického krbu?

Sopky v západních Čechách byly velmi malé a magmatické krby většinou nevytvářely. Jednalo se o malé porce magmatu, které putovaly ze zemského pláště přímo k povrchu. Minimální stáří Podhorního vrchu je 12 milionů let, takže současné emanace plynů s touto drobnou sopkou již opravdu přímo nesouvisí.

Jsou tedy úniky plynu způsobené tím, že zdejší oblast je protkaná nejrůznějšími zlomy, které usnadňují výstup plynů na povrch?

Ano, přesně tak.

Německé jezero Lacher See je prý také sopečného původu, a navíc se odborníci domnívají, že je jeho výbuch hrozbou pro Evropu. Jaký je váš pohled na tuto oblast?

Vulkán Laacher See je explozivní kráter o rozměrech 2,2 x 1,6 km. V tomto případě se jedná o dřímající vulkán s poslední erupcí před asi 13 tisíci lety. Vulkán vykazuje mnoho známek aktivity a v jeho podloží je (na rozdíl od západních Čech) skutečně detekována termální anomálie, naznačující, že vulkán může být dotován novou porcí magmatu. Skutečně se jedná o nejserióznější vulkanickou hrozbu v Evropě severně od Alp.

Existuje v Evropě či ve světě nějaká ze sopek, která by pro naši republiku představovala nějaké riziko?

Z pohledu České republiky jsou, vedle Laacher See, rizikové sopky na Islandu a Kanárských ostrovech, s ohledem na možná omezení letecké dopravy. Musíme si také uvědomit, že žijeme v globalizovaném světě, takže mohutná erupce na druhé straně planety může nepříznivě ovlivnit ceny některých komodit (paliva, potraviny, bavlna) na celém světě, tedy i v ČR.

Jakým způsobem se vlastně zjišťuje přibližné stáří hornin na vyhaslých sopkách? Lze to zjednodušeně popsat?

Datování stáří hornin je založeno na radioaktivním rozpadu nestabilních izotopů některých prvků (U, Th, K, C, atd.). Pro velmi staré horniny se většinou používá uran-olovo. Pro třetihorní a staročtvrtohorní sopečné horniny je nejvhodnější metodou K/Ar, tedy zjišťování obsahu radioaktivního izotopu 40K a jeho dceřiného izotopu 40Ar. Pokud velmi mladé (méně než 50 tisíc let) usazeniny obsahují organické zbytky, je možné aplikovat metodu 14C, sledující obsah tohoto kosmogenního izotopu uhlíku (vzniká ve svrchních vrstvách atmosféry bombardováním atomů dusíku kosmickým zářením). Metod je ještě celá řada, aplikace konkrétní metody je závislá na konkrétním typu horniny a na přibližném stáří. Svou roli hraje také cena jednotlivých metod a jejich dostupnost (v ČR není ani jedna laboratoř zabývající se stářím hornin).

Nedávno jste vydal knihu s názvem Za sopkami po Čechách. Co vás k napsání knihy vedlo? Kam všude jste při své práci za vulkány odcestoval? Je zajímavější studovat aktivní, anebo vyhaslou sopku?

K napsání knihy mne vedlo několik faktorů. Jednak to byl zvýšený zájem laické veřejnosti o sopky po výbuchu vulkánu Eyafjallajökull, dále to byla snaha ukázat české veřejnosti, že česká věda je živá a aktivní a stále se objevují nové poznatky, o kterých by se jinak nedozvěděli. V neposlední řadě mi došla trpělivost nad množstvím bludů, které se mnohdy na informačních cedulích objevují. Protože je kniha založena na mých znalostech a poznatcích, tak mne nic nepřekvapilo. Některá překvapení však stále přicházejí, jak výzkum pokračuje. Vulkány jsem kromě České republiky (a celkově Evropy) studoval také ve Střední Americe a v Etiopii. Na vulkanologii je nejzajímavější kombinovat pohledy na sopky činné a na sopky dávno vyhaslé. U těch činných můžeme přímo pozorovat procesy a jejich důsledky, u těch vyhaslých se zase můžeme lépe ponořit do jejich nitra a bádat nad souvislostmi, které jsou u činných sopek nedostupné.

Vyhaslé vulkány pomáhaly řešit také spory

Komorní hůrka, Železná hůrka a Podhorní vrch, to jsou nejznámější vyhaslé sopky, které se na Chebsku nacházejí. Komorní hůrka pomohla v minulosti vyřešit spor mezi takzvanými neptunisty a plutonisty. Neptunisté měli za to, že veškeré horniny na Zemi pocházejí ze starého oceánu a vznikly usazováním ve vodě. Naproti tomu plutonisté správně tvrdili, že vyvřelé horniny jsou důkazem vulkanické činnosti.

V roce 1834 nechal Kašpar hrabě Šternberk na popud známého básníka Johanna Wolfganga Goetha vyrazit do nitra sopky štolu. Horníci za tři roky kopání dosáhli sopečného sopouchu a potvrdili tak názor plutonistů a zároveň dokázali, že se jedná o sopku. Železnou hůrku u obce Mýtina objevil v roce 1823 básník Goethe. Následně poté zde obyvatelé bývalé vesnice Boden, která se nedaleko sopky nacházela, začali těžit sopečný materiál. Využívali ho jako silniční štěrk. Vesnice však v roce 1948 zanikla a s tím ustala i těžba.

Od roku 1961 je sopka chráněna státem. U vrcholu sopky Podhorní vrch u Mariánských Lázní se před rokem 1943 nacházela Hannakamova výletní kavárna, do které přicházeli mariánskolázeňští výletníci. Po tomto roce však musela být kvůli smrti majitele uzavřena.

Autor: Jan Buriánek

25.2.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Hlavní třídy se zcela promění, Praha dá na jejich obnovu miliardu

Praha /INFOGRAFIKA/ - Během dvou let se velké třídy v metropoli zcela promění. Začnou rekonstrukce čtyř ulic, které dostanou úplně novou podobu. Vše vyjde na více než miliardu korun.

Soud uznal bývalé manažery Key Investments vinnými

Praha - Pražský městský soud v pátek uznal vinu tří bývalých členů představenstva společnosti Key Investments (KI). Podle obžaloby způsobili 45 zákazníkům firmy škodu 873,7 milionu korun, když spravovali jejich peníze při obchodování s cennými papíry. Tresty soud sdělí na závěr obsáhlého rozsudku, který bude předčítat zhruba hodinu. Bývalým manažerům hrozí až osm let vězení za porušení povinnosti při správě cizího majetku a porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže.

Žalobci předali poznatky z prověřování šéfů policie do Prahy

Olomouc, Praha - Olomoučtí žalobci ukončili prověřování policejního prezidenta Tomáše Tuhého a jeho bývalého náměstka Zdeňka Laubeho, které se týkalo sloučení protimafiánského a protikorupčního útvaru. Novinářům to po výslechu před sněmovní vyšetřovací komisí k reorganizaci policie řekl šéf vrchního státního zastupitelství Ivo Ištvan. Podle informací ČTK poznatky předali kolegům do Prahy, což Ištvan nechtěl potvrdit. Uvedl, že nechce kolegy vystavovat mediálnímu tlaku.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies