VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Básnířka Věra Bartošková: Máchu mám ráda jako poutníka

Ústí nad Labem /EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR/ – Básnířka Věra Bartošková, dcera spisovatele Ilji Barta, vlastnící spolu se svým manželem Pavlem Koukalem malé duchcovské vydavatelství Kapucín, je jedním z 25 autorů nového máchovského almanachu „Umlklé struny zvuk…?“ Kniha vydaná k 200. výročí narození Karla Hynka Máchy Severočeským klubem spisovatelů a Severočeskou vědeckou knihovnou v Ústí měla křest v úterý večer v ústecké knihovně. Tam také – po autorském čtení z almanachu, který začíná máchovskou básní Májová od Karla Kryla – jsme si s Věrou Bartoškovou povídali. Ještě předtím ale věnovala návštěvníkům křtu pár výtisků své letos nové knížky veršů „neuzemněná“ (Kapucín Duchcov, 2010).

10.12.2010
SDÍLEJ:

BÁSNÍŘKA A ŠÉF KLUBU. Věra Bartošková z Duchcova a Ústečan Ladislav Muška na křtu severočeské máchovské antologie Foto: Deník/Radek Strnad

V novém almanachu máte pět básní, například Máchův kraj či Poutnickou. Jaký máte vztah k Máchovi?

Mácha je samozřejmě fenoménem, který jsem nikdy nemohla minout. Ve škole mě sice příliš neoslovil, neměli jsme dobrou učitelku, ale vrátila jsem se k němu po letech. A skutečně jsem tam našla to, čím mě oslovil.

Co to bylo? Drama, osudovost…

Ne, našla jsem tam tragickou a velmi mladistvou notu. Mácha byl básník mladý a velmi svérázný. A tak jsem se seznamovala s jeho životem, s Májem i další tvorbou. Ta sice moc vyzdvihována není, ale pro mne je zajímavá stejně jako Máj. Má co říct i dnešnímu čtenáři. U Máchy mě oslovuje i jeho poutničení. A protože mojí krajinou je České středohoří, tam o něj doslova zakopávám.

A Mácha coby inspirace? Vznikly vaše básničky pro antologii částečně z povinnosti ke klubu?

Ne. Ty verše jsem nepsala pro antologii, vytáhla jsem je ze šuplíku. Jak Máchu ve své krajině stále potkávám, svým způsobem mě i inspiroval. Jen nemůžu říct, že to byla jeho poezie. Ovlivnilo mě spíše jeho poutničení a smysl toho poutničení… A to jsou věci, které bezprostředně s jeho poezií nesouvisí.

Co jste v poslední době v Kapucínu vydali a co v současnosti chystáte?

V nakladatelství Kapucín jsme teď vydali publikaci Boj o zámek Jezeří. Popisuje snad dvacetiletý boj o zámek, dominantu severních Čech, stále ohroženou těžbou. Mnoho osobností z celé republiky se podílelo a dál podílí na jeho záchraně. Knížka je postavena na novinářské kampani – na novinových článcích o zámku Jezeří.

A co na příští rok připravujete?

Naše plány nikdy dopředu neprozrazuji, protože není jednoduché v tak malém nakladatelství vydat knížku. Musíme na to shánět finanční prostředky – a to je problém. Co bude dál? To bude záležet i na tom, jaké budou granty, kdo je vyhlásí a jak…

Nerada prozrazujete či slibujete?

Určitě obojí. Ale budete–li chtít, dozvíte se to.

Jak úspěšný pro vás byl rok 2010? Objevili jste nějaký výrazný talent?

Vím o řadě talentů, které bych ráda vydala. Jsou to básníci, mezi nimiž se pohybuji, hlavně básníci. Mám rest, ani malé knížky jim vydat nemůžu. Nemáme na to peníze.

Řešením jsou tedy spíše antologie?

Buď antologie nebo spíše publikace, které více osloví veřejnost i partnery, které žádáme o sponzorství. Kdybych žádala o podporu na vydání knížky i velmi nadaného básníka, tak ne v severních Čechách. I kdyby to byla jen malá publikace, tak se mi nepodaří sehnat peníze.

Mrzí vás to?

Velmi mrzí. A myslím si, že jsme asi jediný kraj, kde se to nedaří. Jiné jsou na tom lépe, i časopisy v nich vycházejí.

Co může tak malé vydavatelství udělat, aby vyšlo vstříc sponzorům? Třeba ústecká Fillova galerie věnující se programově modernímu umění někdy před šesti sedmi lety vystavovala i moderní plynové sporáky k výročí plynárenské firmy…

To je přesně ono. My chceme být, a věřím že jsme, skutečně nezávislí. To je prioritou, nechceme klesnout pod určitou mez.

A jde to? Není to dost krvavý boj?

Je to krvavý boj. A proto jsme také stále vydavatelstvím na koleně.

Prozraďte, je velká radost patřit do této nadšené party lidí? Do Severočeského klubu spisovatelů?

Proto jsem tady, že mě to baví. Pohybuji se i v jiných básnických skupinách, ty jsou ale více vyhraněné. Mě tu baví to široké spektrum lidí. Ani to nemusí být vrcholoví autoři, ale s radostí se věnují poezii nebo próze. Vidíte, jak tu někdo nesměle začíná, ale pak se pomalu otrkává a roste. A někteří autoři už tu jsou na opravdu slušné úrovni.

Autor: Radek Strnad

10.12.2010
SDÍLEJ:
Rekreační areál Čapí hnízdo u Olbramovic na Benešovsku.
AKTUALIZOVÁNO
33 5

Audit Čapího hnízda ulítl na internet. Namočení Agrofertu nelze vyloučit

Majitel bezpečnostní agentury Ali 21 Alois Neuman.
EXKLUZIVNĚ
5 5

Přísné kontroly na koncertu? Lidé se diví, ale jde o jejich bezpečí, říká expert

Příběhy falešných obětí z Manchesteru. Naletěl i slavný deník Daily Mail

Každá událost přináší nejen opravdové hrdiny a oběti. Už od nepaměti se rodí nepraví hrdinové, vítězové a poražení. Titanic měl své nepravé přeživší i nepřeživší. Sociální sítě umožňují lhářům ucházet se o pozornost. Také výbuch sebevražedného atentátníka v Manchesteru už zrodil na internetu neexistující oběti.

VÍME PRVNÍ

Novým ministrem školství bude Stanislav Štech, náměstek Valachové

Nástupcem ministryně školství Kateřiny Valachové (ČSSD) bude její náměstek Stanislav Štech. Štech je profesorem psychologie a před angažmá v resortu školství působil jako prorektor Univerzity Karlovy. Před třemi lety za ČSSD neúspěšně kandidoval do Senátu. Premiér Bohuslav Sobotka bývalou ministryni pochválil s tím, že se zachovala zodpovědně.

Úsměvy a dojetí. Kvitová okouzlila Paříž a potvrdila velký návrat

Tak je to venku. Druhý tenisový grandslam roku má rázem pikantnější náboj – na oranžové pařížské antuce se bude prohánět i Petra Kvitová. Včera to v dějišti French Open oficiálně potvrdila. „Je krásné, že tu můžu být. Nikdo nečekal, že tady budu. Jsem z toho nadšená, je to splněný sen," prohlásila tenistka, kterou loni v prosinci dosud neznámý útočník přepadl u ní doma v Prostějově a pořezal jí ruku.

Na Sicílii jednají státy G7. Venku je léto, v jednacím sále bude chladno

Všechno je jednou „poprvé". Pro amerického prezidenta Donalda Trumpa je toho tento týden „napoprvé" dost. První zahraniční cesta, první setkání s papežem, první jednání v NATO. Také setkání osmi světových ekonomických velmocí pod hlavičkou G7 je pro amerického politika první. Tentokrát se na něj vydal do Taorminy na Sicílii.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies