VYBERTE SI REGION

Básnířka Věra Bartošková: Máchu mám ráda jako poutníka

Ústí nad Labem /EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR/ – Básnířka Věra Bartošková, dcera spisovatele Ilji Barta, vlastnící spolu se svým manželem Pavlem Koukalem malé duchcovské vydavatelství Kapucín, je jedním z 25 autorů nového máchovského almanachu „Umlklé struny zvuk…?“ Kniha vydaná k 200. výročí narození Karla Hynka Máchy Severočeským klubem spisovatelů a Severočeskou vědeckou knihovnou v Ústí měla křest v úterý večer v ústecké knihovně. Tam také – po autorském čtení z almanachu, který začíná máchovskou básní Májová od Karla Kryla – jsme si s Věrou Bartoškovou povídali. Ještě předtím ale věnovala návštěvníkům křtu pár výtisků své letos nové knížky veršů „neuzemněná“ (Kapucín Duchcov, 2010).

10.12.2010
SDÍLEJ:

BÁSNÍŘKA A ŠÉF KLUBU. Věra Bartošková z Duchcova a Ústečan Ladislav Muška na křtu severočeské máchovské antologie Foto: Deník/Radek Strnad

V novém almanachu máte pět básní, například Máchův kraj či Poutnickou. Jaký máte vztah k Máchovi?

Mácha je samozřejmě fenoménem, který jsem nikdy nemohla minout. Ve škole mě sice příliš neoslovil, neměli jsme dobrou učitelku, ale vrátila jsem se k němu po letech. A skutečně jsem tam našla to, čím mě oslovil.

Co to bylo? Drama, osudovost…

Ne, našla jsem tam tragickou a velmi mladistvou notu. Mácha byl básník mladý a velmi svérázný. A tak jsem se seznamovala s jeho životem, s Májem i další tvorbou. Ta sice moc vyzdvihována není, ale pro mne je zajímavá stejně jako Máj. Má co říct i dnešnímu čtenáři. U Máchy mě oslovuje i jeho poutničení. A protože mojí krajinou je České středohoří, tam o něj doslova zakopávám.

A Mácha coby inspirace? Vznikly vaše básničky pro antologii částečně z povinnosti ke klubu?

Ne. Ty verše jsem nepsala pro antologii, vytáhla jsem je ze šuplíku. Jak Máchu ve své krajině stále potkávám, svým způsobem mě i inspiroval. Jen nemůžu říct, že to byla jeho poezie. Ovlivnilo mě spíše jeho poutničení a smysl toho poutničení… A to jsou věci, které bezprostředně s jeho poezií nesouvisí.

Co jste v poslední době v Kapucínu vydali a co v současnosti chystáte?

V nakladatelství Kapucín jsme teď vydali publikaci Boj o zámek Jezeří. Popisuje snad dvacetiletý boj o zámek, dominantu severních Čech, stále ohroženou těžbou. Mnoho osobností z celé republiky se podílelo a dál podílí na jeho záchraně. Knížka je postavena na novinářské kampani – na novinových článcích o zámku Jezeří.

A co na příští rok připravujete?

Naše plány nikdy dopředu neprozrazuji, protože není jednoduché v tak malém nakladatelství vydat knížku. Musíme na to shánět finanční prostředky – a to je problém. Co bude dál? To bude záležet i na tom, jaké budou granty, kdo je vyhlásí a jak…

Nerada prozrazujete či slibujete?

Určitě obojí. Ale budete–li chtít, dozvíte se to.

Jak úspěšný pro vás byl rok 2010? Objevili jste nějaký výrazný talent?

Vím o řadě talentů, které bych ráda vydala. Jsou to básníci, mezi nimiž se pohybuji, hlavně básníci. Mám rest, ani malé knížky jim vydat nemůžu. Nemáme na to peníze.

Řešením jsou tedy spíše antologie?

Buď antologie nebo spíše publikace, které více osloví veřejnost i partnery, které žádáme o sponzorství. Kdybych žádala o podporu na vydání knížky i velmi nadaného básníka, tak ne v severních Čechách. I kdyby to byla jen malá publikace, tak se mi nepodaří sehnat peníze.

Mrzí vás to?

Velmi mrzí. A myslím si, že jsme asi jediný kraj, kde se to nedaří. Jiné jsou na tom lépe, i časopisy v nich vycházejí.

Co může tak malé vydavatelství udělat, aby vyšlo vstříc sponzorům? Třeba ústecká Fillova galerie věnující se programově modernímu umění někdy před šesti sedmi lety vystavovala i moderní plynové sporáky k výročí plynárenské firmy…

To je přesně ono. My chceme být, a věřím že jsme, skutečně nezávislí. To je prioritou, nechceme klesnout pod určitou mez.

A jde to? Není to dost krvavý boj?

Je to krvavý boj. A proto jsme také stále vydavatelstvím na koleně.

Prozraďte, je velká radost patřit do této nadšené party lidí? Do Severočeského klubu spisovatelů?

Proto jsem tady, že mě to baví. Pohybuji se i v jiných básnických skupinách, ty jsou ale více vyhraněné. Mě tu baví to široké spektrum lidí. Ani to nemusí být vrcholoví autoři, ale s radostí se věnují poezii nebo próze. Vidíte, jak tu někdo nesměle začíná, ale pak se pomalu otrkává a roste. A někteří autoři už tu jsou na opravdu slušné úrovni.

Autor: Radek Strnad

10.12.2010
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Prosinec bude teplotně průměrný, nejchladněji bude mezi svátky

Praha - Následující čtyři týdny budou teplotně průměrné, nejchladnější by mělo být období mezi svátky. Nejvíce srážek má spadnout už příští týden, celkový prosincový úhrn by ale neměl vybočit z dlouhodobého průměru. Vyplývá to z předpovědi Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ).

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies