VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Černobílá kronika milosrdného rozpadání

Praha – Třicet let. To je doba, po kterou vznikaly snímky Josefa Ptáčka publikované v monumentální knize Země krásná. Dlouhý čas dovolil autorovi dostatečný odstup a výběr skutečně těch nejpůsobivějších snímků, které za toto dlouhé období pořídil. A zároveň umožnil knize zprostředkovat to, co se tištěné publikaci podaří jen málokdy.

11.2.2010 1
SDÍLEJ:

Fotograf Josef PtáčekFoto: Hana Zejdová

Plynutí času je tu téměř „hmatatelné“. Rozpadající se kostelíky, boží muka či lovecké zámečky vyfotografované ještě v osmdesátých letech, vyvolávají otázky, zda se objekty dožily dnešních dní či zda je zub času ještě více nenarušil. Zároveň zdevastované kostelíky, boží muka či zámečky, vyfotografované v letech 90. i v současném desetiletí, dávají tušit, že nešetrný či nevšímavý přístup k vlastní historii a paměti mají totalitní režim minulý a konzumní systém současný až nečekaně podobný.

Fotografie jako svědectví

Ptáčkův pohled na chátrající památky zasazené v krajině, byť obrazová publikace nezachycuje pouze je (!!!), však rozhodně není alarmující či vyčítavý. Spíše než apelem volajícím po změně či nápravě jsou svědectvím o jejich současném či (v případě starších snímků) tehdejším stavu. Kované zábradlí prorůstající plevelem, rozpadající se zámecké schody protkané bujnou vegetací, torzo kostela bez dveří, oken i střechy postupně pohlcované stromy… To vše vyvolává jednak nostalgické představy o jejich někdejší kráse i záměrech, citu a zápalu původních majitelů či stavitelů, s jakými architekturu zasadili do krajiny.

Harmonie i v čase umírání

Za závojem smutku z jejich neveselé současnosti však prosvítá i překvapivé poznání. Ta harmonie, která měla před staletími jinou formu a jiný cíl, funguje i v čase umírání. Dřevo z krovů se rozpadá na prach, sochy ztrácejí původní kontury, pod chybějící omítkou jsou zřetelné jednotlivé kameny zdiva, spadané listí a usychající tráva překrývá staré a nepoužívané dláždění. Vše, jako by se vracelo zpátky na začátek. Věčný koloběh přírody nezadržitelně a vcelku milosrdně opět pohlcuje to, co mu člověk na nepatrný zlomek věčnosti vyrval ve své pýše a ješitnosti.

Podmanivý rozpad

Harmonie rozpadající se architektury je natolik podmanivá, že po prolistování více než tří stovek stran působí výjimečně zařazený snímek nově opraveného průčelí kostela v Neratově téměř rušivě a cize. Pečlivě zastřižená francouzská zahrada v Buchlovicích najednou působí jako parodie v porovnání se zarůstajícími parky opuštěných a neudržovaných zámeckých areálů.

Autor: Dalibor Dostál

11.2.2010 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Napadení seniora.
6

Mladý cizinec zkopal seniora na zastávce. Nechtěl se nechat okrást

František Rajtoral
AKTUALIZUJEME
1 10

Smutná zpráva. Fotbalista Rajtoral spáchal sebevraždu

Severokorejci: Jsme připraveni potopit americké lodě

Pchjongjang se dnes nechal slyšet, že je připraven potopit americkou loď, která demonstruje svoji vojenskou sílu u korejských břehů. K americké letadlové lodi u břehů Severní Korey se včera připojily dvě japonské, kvůli cvičení v západním Pacifiku. Japonsko má v Asii druhou největší ozbrojenou flotilu, hned po Číně.

Nelegální tunningový sraz: policie musela zasahovat

Kvílení pneumatik, řev trápených motorů a hlasitá muzika. V Mladé Boleslavi, na parkovišti marketů Obi a Albert v ulici Na Radouči, si dali nenahlášený sraz příznivci tunningu, aby se navzájem pochlubili svými vyšperkovanými vozy. 

AKTUALIZOVÁNO

Dobrá zpráva pro Pardubice: Hokejová extraliga je zachráněna

Obrovská radost, vyprodaná hala na nohou, potlesk na otevřené scéně. Tak končil poslední zápas hokejistů Dynama v sezoně. V posledním utkání baráže porazili Jihlavu a odvrátili hrozbu pádu do první ligy. Takže nejvyšší hokejová soutěž je zachráněna!

Akce Kulak, pak samota, vypráví pamětnice

Ze třiaosmdesátihektarového statku v Mistříně na Hodonínsku se museli přestěhovat za jeden den. V roce 1951 jim ho totiž vzali komunisté při akci Kulak. Při ní zabavovali majetek všem velkým statkářům, aby vytvořili státní hospodářství. „Bylo nás devět. Vojáci nás převezli na samotu u Jestřabice na Kroměřížsku, která měla jen jednu místnost," vzpomíná šestaosmdesátiletá Eliška Kolečkářová na dobu, kdy jí bylo osmnáct let. Jejího otce letos hodonínský okresní soud rehabilitoval a očistil jeho jméno.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies