VYBERTE SI REGION

Jan Novák: Praha je Chicago 30. let

Praha /EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR/ – Aljaška. To je novela, s níž přichází po delší době na knižní pulty Jan Novák. Autor, který žije střídavě v USA a Praze a jehož románový příběh bratří Mašínů Zatím dobrý vyhrál cenu Magnesia Litera 2005. Útlou knížku o jedné mstě (Plus ve společnosti Albatros Media) provází fotografie autorova syna Adama Nováka. Se spisovatelem, scenáristou a režisérem Janem Novákem jsme si povídali o nové knize Aljaška, střílení lidí a filmových Mašínech…

11.2.2011
SDÍLEJ:

Knihou roku 2004 se 25. dubna stal beletrizovaný příběh bratří Mašínů nazvaný Zatím dobrý, který napsal česko-americký spisovatel a scenárista Jan Novák. Foto: ČTK

Ke knize vás inspiroval novinový článek o muži, který dostal výpověď, a zastřelil svého šéfa. Původně jste ale text psal jako filmový scénář, ne?

Ano. Úplně nejdřív byl krátký článek v novinách, který se mi začal vracet, a pak mi naskakovaly obrazy, ten příběh byl hodně filmový. Napsal jsem ho jako scénář už začátkem 80. let, Ivan Passer ho pak zkusil prosadit v Los Angeles. Ale marně. Velké produkce nezajímal a u malých je to často ještě komplikovanější – protože z malého rozpočtu si ti parazitové, kterých se kolem filmu motá spousta, nemůžou nic pořádného urvat pro sebe.

Aljaška vůbec zajímavě putovala. Potom jste z ní udělal i divadelní hru.

Ano, v půli 90. let mě oslovil Petr Oslzlý z Divadla na provázku, jestli pro ně nemám nějakou hru. Hru jsem neměl, ale scénář se do dramatické formy přepsal dal, takže to pak hráli v Brně. A teď je z textu kniha, o tom, jak se vlastně píše příběh, jak si ho člověk zasadí do prostředí, která zná, a jak si do daného děje promítá různé známé, aby to bylo reálné.

Brněnské publikum prý zaskočil začátek hry, kde jedna z postav napochoduje před diváky a dost peprně je osloví. Musel jste ho přepracovat?

Ne, ale je pravda, že to takhle peprně hráli, jen když jsem byl v hledišti. Jinak to vypouštěli.

Co vůbec ta postava říkala?

To byla postava hospodskýho rváče a on vešel na forbínu a zařval: „Na co čumíte, vy čuráci a kundy?“ – Víte, mně to připadalo jako dobrá komická nadsázka hned zkraje příběhu. Navíc jsem byl z Ameriky zvyklý na to, že se na jevišti mluvilo stejně jako na ulici, když ta hra byla o ulici. V Brně 90. let jsem ale cítil, jak celé hlediště ztuhlo.

Překvapila mě statistika, kterou v knize uvádíte – že v 80. letech bylo v Chicagu během víkendu postřeleno třeba až třicet lidí. Ještě tenhle trend trvá?

Klesá to, jak celá Amerika stárne… Vrazi jsou většinou mladí. Loni bylo snad zatím nejmíň vražd, co pamatuju. Kolem pěti set ve městě, které má tři miliony obyvatel. Před patnácti lety to šlo do tisíce…

Může to nastat i tady?

Nevím. Spíš ne, v Česku se krade.

K postavám Aljašky vás inspirovali konkrétní lidé. I zoufalec Nemanic s tím úžasným jménem má svůj předobraz?

Jasně. Jméno jsem si ale vypůjčil od jednoho literárního kritika.

Pomsta?

Ale ne, spíš fór.

Kniha vyšla jen v češtině, i když vychází z amerického prostředí. Neuvažujete o anglické verzi?

Ne. Když se mi nepovedlo vydat v Americe ani Mašíny, tak jsem to tam prozatím odpískal.

Myslíte, že by Aljaška Američany nezajímala? Když mají střílení na denním pořádku?

Divný, že jo? Jenže pro ně už je to běžný kolorit, i když to zní hrozně. Zastřelit tři lidi, to je tak pro místní zprávy, dál už je to jenom noticka. Na tenhleten typ vraždy dokonce existuje termín „going postal“ – doslova dostat pošťácký záchvat. Tyhle „střelecké pomsty“ totiž začaly na poštách. Potrestaný nebo vyhozený zaměstnanec šel domů, popadl pistoli, vrátil se a postřílel bývalé šéfy, popřípadě i kolegy. Pak se to začalo praktikovat i v jiných firmách.

Proč mají Američané potřebu řešit trable střílením? Díky volnému držení zbraní?

To nepochybně taky. A pak ten americký etos, tam je každý trochu kovboj a trochu kazatel. A ten kovboj to občas nezvládne, zabarikáduje se někde v bytě nad železářstvím a pálí po policajtech. Že mezitím zařve spousta nevinných lidí, to je mu jedno. Když se tady dostane člověk v hospodě do hádky, tak se popere a hotovo. Tam si to musíte setsakra rozmyslet. I když zrovna dotyčný není ozbrojen, tak odejde, doma si tu bouchačku vezme a vrátí se…

Je zvláštní, že to policie a politici nijak neřeší.

Teď je paradoxně opačná tendence. Dřív ve většině států Unie nesměl člověk nosit zbraň tak, aby nebyla vidět. Teď se to krom asi tří států může všude. Illinois, kde žiju, je naštěstí jedním ze států, kde se zbraně skrytě nosit nesmějí.

Teď ale žijete delší čas v Praze.

Ano. Už dva roky. V americkém domě máme nájemníka, který tam táhne hypotéku za nás.

Nestýská se vám po Americe?

Někdy ano, třeba po klidu, který tam mám. Kdybych psal knižní verzi Aljašky tam, byla by určitě dvakrát tak dlouhá. Po pravdě řečeno, Aljaška měla být jen kapitolou knížky „Chicago“, do níž seberu většinu toho, co jsem o Chicagu napsal. Budou v ní povídky z mé první knížky „Striptýz Chicago“ a nějaké eseje a ukázky z věcí, které vyšly v Americe a tady nikdy nevyšly. Napadlo mě, že jedna část by mohla pojednávat o všelijakých zaměstnáních, které jsem v Chicagu měl. A Aljaška je o době, kdy jsem hákoval v pekárně. Jenomže se mi při psaní natáhla do samostatné knížky…

Vaši knihu Zatím dobrý, respektive příběh bratrů Mašínů snad konečně chystá pro kina Tomáš Mašín. To je dobrá zpráva, ne?

To určitě je. Snad na to sežene prachy. Oslovil jsem ho, protože jsem viděl Tři sezóny v pekle a pak jsem zjistil, že vidí věci podobně jako já. Shodli jsme se na tom, že ten film nesmí být naddimenzovaná americká střílečka, že v tomhle případě absolutně není třeba nic nadsazovat, že jsou to vlastně obrazy z českých dějin, které tady málokdo opravdu zná. I zvukově bych to viděl hodně věcné, suché. Civilní, ale silný příběh.

Herci naši nebo i zvenku?

Mašíni jsou Češi, celá rodina byla a je neskutečně vlastenecká. A měli by to být mladí, sebevědomí kluci, protože nikdo jiný by to fyzické nasazení nezvládl.

Nic nového teď krom Chicaga nepíšete?

Rád bych natočil dokument o hokeji za komunismu. Taky jsem napsal scénář podle své knihy Děda a pracuju na scénáři k Čapkově Hordubalovi. Našel jsem docela dobrý klíč, který mi jeho příběh krásně otevřel.

Co děláte, když zrovna nepíšete?

Chodím do hospod, hraju hokej nebo tenis, momentálně jenom ten stolní… A koukám na místní zprávy a žasnu.

Jak na vás Praha působí?

Jako Chicago 30. let. Krade se z veřejných prostředků, kdekdo se dá koupit, od policajtů po soudce… Akorát gangsteři tu nejsou. Chicago se ale časem taky zcivilizovalo, díky novinám a veřejnému mínění. To sem taky přijde. Už je ten posun trochu znát.

Autor: Jana Podskalská

11.2.2011
SDÍLEJ:

Podle Chovance by video s Forejtem měli prověřit státní zástupci

Praha - Státní zastupitelství by mělo prověřit, zda se kompromitující video, na němž je údajně zachycen končící šéf hradního protokolu Jindřich Forejt, nemělo sloužit k vydírání. Novinářům to dnes ve Sněmovně řekl ministr vnitra Milan Chovanec (ČSSD). Nahrávkou by se podle něj měl zabývat i Národní bezpečnostní úřad (NBÚ) kvůli Forejtově bezpečnostní prověrce.

Nazí brněnští veslaři nafotili kalendář. Třásli jsme se jak ratlíci, smáli se

Brno /FOTOGALERIE/ – Namísto pravidelného tréninku zapózovali před objektivy fotoaparátů. Veslaři z brněnského ČVK se svlékli při tvorbě týmového kalendáře s cílem rozšířit povědomí o tradičním jihomoravském klubu a zvýšit zájem o veslování.

Nejnovější kasino v Las Vegas „hlídá“ obří drak od českých sklářů

Las Vegas /FOTOGALERIE/- Čeští skláři z Kamenického Šenova se výrazně podíleli na podobě prvního kasina v čínském stylu, které vzniklo v americkém Las Vegas. Herně s desítkami stolů a stovkami automatů totiž vévodí tunový skleněný lustr ve tvaru čínského draka od tuzemské firmy Preciosa Lighting. Kasino oficiálně otevřelo své brány minulý víkend.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies