Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Jaromír Štětina: Senátorské řemeslo mám k novinařině

České Budějovice /EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR/ - Spisovatel, novinář a senátor Jaromír Štětina vydal dvě nové knihy - Gravitace a Brutalita moci. Jaromír Štětina se ve své nové knížce povídek nazvané Gravitace vrací do kraje svého dětství, do česko–německého pohraničí. Letos zároveň vychází i knižní rozhovor Brutalita moci, který s ním vedla jeho asistentka v senátu Pavla Hájková. O knihách, o tom, jak se dívá na poválečnou minulost, ale také o dosud nevyrovnaném účtu s komunistickou stranou hovoří v našem rozhovoru.

24.9.2010 1
SDÍLEJ:

Spisovatel, novinář a senátor Jaromír ŠtětinaFoto: ČTK

Čím je pro vás oblast bývalých Sudet, odkud pocházejí hrdinové vašich povídek z knihy Gravitace, tak zajímavá?
V knize Gravitace je deset povídek a většina vychází poprvé. Jejich děj se odehrává v kraji u Frýdlantu, pod Jizerskými horami, kde jsem prožil dětství a mládí. Mimochodem jsem začal chodit do školy ve Višňové, tolik letos sužované povodněmi.

Ve svých povídkách se nevyhýbáte ani poválečnému odsunu Němců, ani zbytečným obětem, které po válce byly. Tohle téma je stále živé, že?
Uvedu jeden příklad. Mám doma hodiny. Vysoké nástěnné, s kyvadlem. Když se moji rodiče přistěhovali v pětačtyřicátém do Višňové, která se tehdy jmenovala Weigsdorf, koupil táta od národního výboru za symbolickou cenu domek po odsunutých Němcích. Byly v něm i tyhle hodiny. Občas jsem se na ně podíval, když jsem povídky psal, zejména ty, které se týkají odsunu Němců, jejich poválečného vraždění, i ty které se týkají nacistických zvěrstev. Pak si uvědomím, že žijeme v podivuhodné době – už pětašedesát let žijeme v míru. To se, až k dobám praotce Čecha, žádné generaci našich předků nepodařilo prožívat pětašedesátiletý mír. Vždycky je nějaká válka, nějaká brutalita, nějaké násilí zaskočily. Mnoho těch válek mělo česko-německý podtext. To kyvadlo na hodinách z Weigsdorfu mne nabádá, abychom pečlivě hlídali všechny, kdo by znovu chtěli německo-české vztahy plnit nenávistí.

Letos vyšel také knižní rozhovor Brutalita moci, který s vámi vedla asistentka Pavla Hájková. Čím je druhá autobiografická kniha jiná než první, nazvaná Život v epicentru, jejíž spoluautorkou byla novinářka Dagmar Volencová?
Brutalita moci je přirozeným pokračováním knihy Život v epicentru. Zásadní rozdíl je v tom, že akcentuje posledních šest let, léta, která jsem strávil v senátních škamnách. Jenom proto jsem si mohl dovolit napsat o tom, co může moc s člověkem udělat.

Cítíte se po letech už víc politikem než novinářem nebo humanitárním pracovníkem?
Stále jsem novinářem. Senátorské řemeslo mám k novinařině navíc. Novinářem jsem se stal až po dlouhém čekání, v roce 1990, to mi už bylo skoro padesát. O to víc jsem na žurnalistickou profesi pyšný.

Jaromír Štětina rozmlouvá se Zdenou Mašínovou.

Mezi vaše aktivity v parlamentu patří neustálé připomínání skutečnosti, že komunistická strana je zločinecku organizací. Nepřipadá vám tenhle boj marný? Jaké máte výsledky?
V roce 2008 přijal Senát Parlamentu ČR usnesení, v němž vyjádřil podezření, že KSČM porušuje Ústavu České republiky. Doporučil vládě, aby toto podezření nechala prověřit nezávislým Nejvyšším správním soudem. Senátní komise vypracovala návrh správní žaloby. Petit tohoto návrhu zní: pozastavit činnost KSČM. Žaloba předpokládá, že činnost KSČM by měla být pozastavena do doby, než se tato strana zřekne slova komunistická či mluvnických derivátů tohoto slova a jasně odmítne marx–leninské násilí jako prostředek k dosažení svých cílů. Záleží na vládě, zda doporučení Senátu vyslyší, či nikoliv.

Před měsícem 21. srpna jsme si připomínali události srpna 1968 i 1969 – okupaci vojsky Varšavské smlouvy i potlačení demonstrací při prvním výročí okpace. Jak se díváte na odškodnění obětí? Mnoho žádostí bylo zamítnuto, že lidé už kdysi malé symbolické odškodnění dostali. O spravedlivé vyrovnání se postarala teprve až novela zákona o odškodnění č. 491/2009 Sb., která platí od konce loňského roku.
Přijatý zákon a výše odškodnění jsou skutečně jenom symbolické. Přesto jsem pro něj hlasoval, protože každé upozornění na velký bolševický zločin, jako bylo napadení Československa, je potřebné. Naši komunisté už bez skrupulí popírají, že polské důstojníky v Katyni povraždilo ruské NKVD. Když jim nebudeme bránit, nazvou sovětskou okupaci znovu bratrskou internacionální pomocí. Odškodnění a ocenění by měly dostat všechny oběti komunismu, tedy i oběti z roku 1969. Byl jsem tehdy v Praze na Jungmannově náměstí. Tam nás nemlátili ruští vojáci, ale čeští příslušníci milice. Bili nás po hlavách pažbami. KSČ začala hrát ohavnou roli národního zrádce. Největší morální dluh máme stále v tom, že ještě existuje jako parlamentní strana KSČM, která se prohlašuje za pokračovatelku KSČ.

V Senátu jste strávil zatím šest let. Netáhne vás to zpátky někam do válek nebo na divoké řeky, kam jste jezdíval dříve?
Od roku 1990 jsem během čtrnácti let pracoval jako novinář asi ve dvaceti válkách. Už jsem to nedobré řemeslo pověsil na hřebík a opravdu se mi po něm nestýská. Voda je ale něco jiného. Před několika lety jsme si s kamarády na raftu spluli v Afghánistánu 350 km panenské řeky Band-e-amir.

Vzpomínáte na vaše novinářské putování za čerty, které vás přivedlo také na jih Čech?
Samozřejmě. Naše velké tisícikilometrové tažení s bělouši jsme končili v Sudoměřicích u Bechyně. Jižní Čechy jsou unikátní výjimečnou muzikálností svých čertů. Nikde jinde v Evropě není tolik hudebně nadaných pekelníku jako na jihu Čech.


Kdo je Jaromír Śtětina?

Narodil se v Praze 6.4.1943. Jeho rodiče se po válce odstěhovali do pohraničí.

V letech 1961 až 1967 vystudoval Vysokou školu ekonomickou Praze. Na podzim 1968 nastoupil jako elév do Mladé fronty, odkud byl vyhozen po prověrkách. Začátkem roku 1969 nastupuje jako pomocný dělník do n.p. Geologický průzkum. V letech 1970 - 1978 dálkově vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor geologie.

V 70. – 90. letech uspořádal 25 přírodovědných a sportovních výprav na Sibiř a do asijských zemí. Koncem roku 1989 nastoupil jako novinář do Lidových novin, odjíždí jako zpravodaj do Moskvy. V roce 1992 zakládá Nadaci Lidových novin, v letech 1993-1994 je šéfredaktorem Lidových novin. V roce 1994 zakládá s Petrou Procházkovou novinářskou agenturu Epicentrum. Jako reportér se specializuje na válečné konflikty v Evropě, Asii a Africe. Pracoval ve více než dvaceti válkách. Je autorem stovek statí, desítky knih, mnoha desítek dokumentárních filmů a rozhlasových a televizních pořadů. Od prezidenta získal vyznamenání Za zásluhy. V roce 2004 se stal senátorem.

Autor: Radek Gális

24.9.2010 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:
Ilustrační foto

Nedokázal jsem si pomoci, tvrdil facebookový pedofil. Schůzce zabránili rodiče

Transparent z demonstrace proti Andreji Babišovi
1 14

Babiš chce vidět žádost o vydání k trestnímu stíhání

Turistika na Ibize drtí starousedlíky. Nájem za tisíc euro neseženete

Gabriel Alberto Andrade žije už rok v dodávce. Na ostrově Ibiza, který je už téměř dvě desetiletí jeho domovem, nemůže najít bydlení odpovídající jeho příjmům. Činže na tomto turisticky obléhaném ostrově rostou kvůli zájmu turistů do strmých výšin a nikdo neví, kdy a kde se zastaví.

Odporný útok na nevinné, odsuzují čeští politici útok v Barceloně

Český premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) označil dnešní najetí auta do lidí v Barceloně za další "odporný teroristický útok na nevinné". Sdělil to na twitteru. Na sociálních sítích odsoudili čin také další tuzemští politici. Útok, ke kterému se přihlásil Islámský stát, si vyžádal asi 13 mrtvých a osm desítek zraněných.

Piráti, sundejte mě z vězeňského autobusu, požaduje Nečasová. Hrozí právníky

Advokáti Jany Nečasové (dříve Nagyové) požadují po Pirátské straně, aby odstranila podobu někdejší šéfky kabinetu premiéra Petra Nečase z "vězeňského autobusu", s kterým tento týden vyrazila do volební kampaně. Piráti na autobusu poukazují kresbami na kauzy politických protivníků. V předžalobní výzvě, žádají zástupci Nečasové také omluvu, v opačném případě hrozí právními kroky. 

Blondýna dál okrádá opavské restaurace, policie je na ní krátká

Arogantní a značně pod vlivem. Taková je podle všeho žena, která odmítá v restauracích platit. Okradla už několik restaurací, policii zatím uniká.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení