VYBERTE SI REGION

Když básník hledá slova, čarověníky a bylinky

Ostrava /EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR/ - Ne každý má doma pohádkové království flóry. Známý ostravský dendrolog Jan Sláma jedno takové obývá na okraji Ostravy, v Hrabové. Se svou ženou Marií a synem Martinem žijí v kouzelné symbióze s přírodou v zahradě, kterou už obdivovali Japonci, Američané, Rusové, Poláci a mnozí další, kteří během roku jeho království navštívili. Jan Sláma je básníkem, vydal několik sbírek, ale také sbírá vzácné čarověníky.

27.12.2009 2
SDÍLEJ:

Jan Sláma ve své oblíbené přírodě.Foto: Martin Sláma

Takže poezie přírody zvítězila u vás ve zralém věku před psaným veršem?

No začnu zeširoka, jak se ostatně na povídání o poezii patrně sluší a patří. Byl onen inkriminovaný podzim před dvaceti lety a mi zrovna vyšla knížečka básniček, myslím s takovým ne zrovna poetickým názvem, jak tenkrát literárně moudří říkali – Zpráva o činnosti… Bylo mi o dvacet let méně a tehdy jsem poprve od jiných moudrých zase zaslechl, že se prý jedná o poezii zralého věku. No dovolte, jakýpak zralý věk. Já jsem mladý, ohradil jsem se, sice delší dobu, ale „ešče furt mladý synek“. No pikantní bylo též, že u nás v podniku dostali zbrusu nový kopírovací stroj a někdo přišel na ohromný nápad: okopírovat některé z mých básniček na skoro plakátový formát a lepit je na výkladní skříně obchodů. Bylo takové období, že se na výkladní skříně lepilo leccos. No nekupte to, jenže já jsem měl přímý výhled ze své pracovničky na jedno takové pracoviště a přímo před očima jsem viděl, jak mladí mužové tam zaměstnaní ve slušivých zelených uniformách – denně jsem ty kluky potkával – se najednou hromadně převlíkají do kožených bundiček a džínů a volně se mísí mezi davy nadšeného obyvatelstva. A jéje, říkala tenkrát o něco dospělejší a služebně starší moje kolegyně z kanceláře odnaproti, se kterou jsem sdílel stejný výhled. A jéje… Pak to šlo ráz na ráz. Změnilo se téměř vše a třešničkou na dortu bylo, že zrušili náš státní podnik a já byl najednou bez práce – a musel se začít živit sám, což dělám dodnes.

No a básničky na plakátech z toho devětaosmdesátého prý máte ještě schované…

Pikantní se rovněž může zdát, že mnoho z básniček v té knížce – myslím mé třetí tenkrát – jsem napsal v sedmdesátých letech, skoro před třiceti lety. Holt poezie zralého věku…

Pak se vaší láskou staly na delší čas čarověníky. Někteří v té dřevině mají ještě zmatek, podobě jako já…

Český čarověník, to je moje velká závislost, na rozdíl od veškerého poetična, tedy poetična v mém podání samozřejmě, bych se příliš nedotkl úředních krasoduchů… Jsem patrně beznadějný kutil, a tak téměř vše si dělám sám. Tedy převážně hmotné záležitosti. Vzhledem k minulosti to snad ani jinak nešlo. Chtěl jsem bydlet – musel jsem si postavit dům, chtěl mít na čem sedět – musel jsem si udělat nábytek, zahradu atd. atd. Teď už to není až tak nutné, protože na trhu je téměř vše, ale já pořád jaksi dávám přednost tomu dávnému – udělej si sám. Docela rád se totiž potýkám s opravdovou hmotou. Jak tak teď třeba v tomto zimním období roubuji čarověníky ve svém „homemade foliáčku“ a hovím si u bílého lulu, což je stoleček pro batolata, který jsem zakoupil za padesát korun v jakémsi „supráku“, a musím tam v teplotách lehce nad nulou vydržet tak průměrně čtyři hodiny denně, tak hlava z té lehce mechanické činnosti sem tam uletí a napadají mě nehorázné věci. Převážně ptákoviny. Tak to ostatně bylo vždycky s mým psaním. Většinou, když mě něco napadlo, tak jsem byl v montérkách a večer, pokud jsem nebyl úplně groggy, jsem to jenom zapsal. Pokud jsem groggy byl, dílo nevzniklo. Teď ovšem, když mě sem tam něco napadne, nějaká ptákovina samozřejmě, tak to raději hned napíšu na bílou plastovou plochu mého drahého lulustolečku. Jistota je jistota, ta paměť v tom zralém věku už holt není to, co bývala. Jinak se pochopitelně z čarověníků vyselektovanými okrasnými dřevinami neživím. Dávám pryč jenom tzv. zemědělské přebytky, jak to kdysi soudruzi pojmenovali, a kdybych měl větší zahradu a mohl tyto nádherné stromečky volně vysazovat, tak nepustím ani jeden.

Hodně se mluví o vánočním přejídání…

Říkám tomu zimní svaly. Tedy těm třem čtyřem kilogramům, které se na mé italské konfekční postavě objeví jaksi navíc po úspěšně prožitém zimním rohlíčkovém období. Ale během následujícího jara, léta a podzimu se pak tyto vrstvy v mé zahradní tělocvičně obvykle rozplynou.

Pokud vím, v poslední době hovoříte hodně o bylinkách, které se staly součástí vašeho života…

Kdysi jsem se seznámil s jedním významným ostravským léčitelem a ten pro mě znovu objevil bylinky. Moje babička kdysi bez bylinek neudělala ani krok. No a já jsem přes sezonu na naší zahradě, plné čarověníků, takříkajíc denně na bylinkách. Zcela automaticky konzumuji například listy gingka, když provádím návštěvníky po zahradě. Jinak nejenom v nevegetačním období je u nás skoro denně naklíčena alfaalfa, cizrna, mango, ředkvičky a jiné velmi pro tělo zdravé „údržbářské“ záležitosti. Samozřejmě že neznám dne ani hodiny, kdy mi bude souzeno definitivně opustit zahradu, ale pokud se mám a chci věnovat svým fyzicky docela náročným koníčkům, které mi zase pomáhají držet poměrně zdravou a pozitivní mysl, tak na bylinky nedám dopustit. No a dnes díky technologickému pokroku je připravena řada přírodních záležitostí, které dnes skoro každému člověku dovolují se poměrně úspěšně postarat co se týká prevence o sebe sama. Rychle a jednoduše, což je třeba pro nás mladé muže ve zrale pokročilém věku dost důležité, protože vařit si čajíčky a počítat pilule, to bych asi nemohl.Takže já bez jedné ranní nealko štamprličky bylinkové bomby si třeba poměrně náročný zimní den při sběru čarověníků ani nedovedu představit. A už se zase těším na jaro, takže všem vašim čtenářům „veselé Vánoce…“.

Autor: Břetislav Uhlář

27.12.2009 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Politici nechápou, co je věda, jak funguje, říká nositel Nobelovy ceny za fyziku

Brno - Vědci se musí místo výzkumu věnovat papírování, kritizoval nositel Nobelovy ceny za fyziku Claude Cohen-Tannou-dji. „Moje děti se věnují vědě také a tráví šedesát procent času sepisováním zpráv," řekl ve čtvrtek fyzik publiku na VUT v Brně.

Taneční soutěž StarDance vyhrál Piškula před Bankem a Plodkovou

Praha - Vítězem osmé řady taneční soutěže StarDance se stal herec Zdeněk Piškula, který tančil s Veronikou Lálovou. Ve finále dnes předstihl lyžaře Ondřeje Banka s Evou Krejčířovou. Třetí skončila v diváckém hlasování herečka Jana Plodková s Michalem Padevětem. Odborná porota v přímém přenosu České televize ohodnotila stejným počtem bodů dnešní výkony Piškuly a Plodkové, Bank v tomto pořadí zůstal třetí.

Na pohádky se o Vánocích dívá 83 procent Čechů

Praha - Na pohádky se během Vánoc dívá v televizi 83 procent Čechů. Třetina lidí kvůli návštěvám ale televizní program nestíhá. Vyplývá to z průzkumu agentury ipsos pro O2. Zážitek ze sledování pohádek až 95 procentům diváků kazí reklamní přestávky. Kolem 70 procent lidí by chtělo sledovat program v televizi bez reklam nejen o Vánocích.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies