VYBERTE SI REGION

Nakladatel Josef Pepson Snětivý: Miloň Čepelka je můj přítel a vzor

Jablonec nad Nisou /ROZHOVOR, FOTOGALERIE/ - Na vlnách hudby a slov. Tak se jmenuje beseda s cimrmanologem Miloněm Čepelkou a nakladatelem a muzikantem Josefem „Pepsonem“ Snětivým, která se koná ve středu 25. ledna v Jablonci nad Nisou. Co mají tito dva umělci společného, jak se seznámili a o dalších zajímavostech ze světa hudby a literatury jsme si povídali s Josefem „Pepsonem“ Snětivým.

24.1.2012
SDÍLEJ:

JOSEF PEPSON SNĚTIVÝ je hudebník, spisovatel, překladatel a nakladatel. Vlastní nakladatelství Čas. Jeho velkým přítelem a vzorem je cimrmanolog Miloň Čepelka.Foto:

Mohl byste se pro začátek představit pro ty, co vás neznají?

Narodil jsem se v Táboře, ale krátce nato jsem se přestěhoval s rodiči do Jablonce nad Nisou, kde jsem posléze strávil osmnáct let. Pak jsem odešel do Prahy na Vysokou školu ekonomickou v Praze, čímž jsem navázal na střední „ekonomku“ tady v Jablonci. Ovšem mou láskou byla a je hudba, k níž jsem později přibral i literaturu. Jsem také majitelem Nakladatelství ČAS, učitelem angličtiny a překladatelem.

Ve středu 25. ledna pořádáte v jablonecké knihovně besedu, na co se lidé mohou těšit?

Mohu-li mluvit sám za sebe, pak na mé písně, které představím díky různým dechovým nástrojům, i na knihy, ať už vyšlé, nebo ty, jež jsou teprve ve stádiu zrodu.

Spolu s vámi bude přítomen i Cimrmanolog Miloň Čepelka, proč? Co máte společného?

Miloň je můj velký přítel a vzor. Před šesti lety nás svedla dohromady vlastně náhoda a od té doby jsem byl u vydání pěti jeho knih, přičemž šestá – Deník haiku II. – je na spadnutí. Miloň bude recitovat verše z ní a seznámí obecenstvo i se svými prozaickými počiny (zatím posledním z nich je Svědectví inspektora Toufara), stejně jako se svými oblíbenými sonety, jichž vydal celý Mandel. Často říkám, že setkávání s Miloněm jsou pro mě za odměnu, a jistě tomu tak bude i v Jablonci.

Jaká zvláštní náhoda vás svedla dohromady s Miloněm Čepelkou?

Bylo to začátkem roku 2006, kdy jsem coby osobní manažer Pavla Žalmana Lohonky připravoval velké koncerty k jeho nadcházejícím šedesátinám. Mezi hosty, které si přál pozvat, se objevilo i Miloňovo jméno. Poslal jsem mu tehdy dopis do jednoho rádia, kde měl pořad, a záhy přišla velmi milá odpověď. Následně jsem ho poprosil o setkání nad sklenkou, což nejprve ve své skromnosti odmítal se slovy, že „nechápe, co z toho budu mít“. Leč sešli jsme se a to bylo začátkem naší knižní spolupráce i našeho přátelství, kterého si velmi vážím.

Máte rád Divadlo Járy Cimrmana?

To je slabé slovo, naprosto ho miluju! Nikdy nezapomenu na seznámení s ním, bylo mi tehdy asi deset a do ruky se mi dostala kniha Cimrman v říši hudby. Nejprve jsem užasl, jak je možné, že nám v Lidové škole umění zamlčeli takového génia. Ale ani po zjištění, že jde jen o fikci, se můj obdiv k němu a jeho objevitelům nijak neumenšil. A jsem moc rád, že jeden z nich je i mým přítelem a kolegou.

Představte krátce vaši knižní tvorbu.

Psát jsem začal až po třicítce a dosud publikoval romány Každý král je sám, Hlava plná čertů, Piercing na duši a Ženy s krátkými nehty, povídkové sbírky Dopisy v nevratných lahvích a Samolásky a soulásky a novelu Adventní prsten (v triptychu Tři vánoční dárky). Povídky píšu také pro časopis STYLE.
Mou další láskou je fotbal, což jsem zúročil v knihách Deník malého fotbalisty a Český fotbal – radost jen po kapkách… Z angličtiny jsem přeložil pohádkový příběh Charlotte Brontëové Hledání štěstí a vampýrskou novelu Josepha Sheridana Le Fanu Carmilla, kterou jsem také převyprávěl.

Kromě knih máte v lásce také hudbu, na jaké nástroje hrajete, máte kapelu?

V šesti letech jsem zamířil do Lidové školy umění v tehdejší ulici Roberta Koumara, kde jsem hrál na zobcovou flétnu, klarinet a chvíli i na hoboj. Pak už sám jsem si splnil dětský sen, tedy saxofon, a posléze přidal i piano. A v tomto životě mám v plánu ještě kytaru, snad se mi to podaří, protože času je zatraceně málo. Hrál jsem ve spoustě kapel mnoha žánrů, v současnosti působím ve Sly Rabbits, kterážto partička hraje melodické, mnohobarevné funky, a na spadnutí je mé angažmá ve vokálně-instrumentálním projektu Ztraceni v překladu.

Pracujete teď na nějaké nové knize?

Letos bych rád vydal svou první básnickou sbírku Z deště pod okap, jež shrne mou tvorbu z let 1994-2012. Rozsahově mnohem větším projektem je však kniha Člověk a vladař Petr Vok z Rožmberka, v níž se pokusím podívat se na tuto velkou a neprávem opomíjenou osobnost našich dějin jinak, než bylo dosud zvykem.

Na jaké tituly se zaměřuje vaše nakladatelství?

Naše heslo zní: Kniha je ženského rodu. Snažíme se tedy vydávat hlavně kvalitní beletrii stvořenou ženským perem a určenou ženským očím a srdcím, ovšem samozřejmě nejen jim. Výrazně se také soustřeďujeme na novou edici Český ČAS, jejíž tituly se věnují osobnostem a událostem naší historie z poněkud jiných pohledů. Edičních řad je celkem osm, všechny je najdete na www.nakladatelstvicas.cz.

Od dětství jste bydlel v Jablonci, jak na něj vzpomínáte?

Strávil jsem v něm prvních osmnáct let života, což je pro každého určující období. Vždycky jsem rád chodil pěšky a díval se kolem sebe, a jeho zákoutí mám před očima dodnes. Má dlouhá cesta z Rýnovic do hudební školy dokonce otevírá můj první román Každý král je sám. Moc se mi líbí to, jak je Jablonec zasazen do okolní přírody. Rád se do něj vracím.

Autor: Hana Langrová

24.1.2012
SDÍLEJ:

Rakušané volí v opakovaných volbách nového prezidenta

Vídeň - V Rakousku začalo opakované druhé kolo prezidentských voleb. Voliči si vybírají mezi nezávislým kandidátem podporovaným stranou Zelených Alexanderem Van der Bellenem a členem pravicově populistické Svobodné strany Rakouska (FPÖ) Norbertem Hoferem. Květnové hlasování, v němž zvítězil Van der Bellen, kvůli formálním chybám při sčítání hlasů zrušil ústavní soud.

Martin Svoboda: Za jedovatý alkohol má být potrestán výrobce, ne prodejce

/ROZHOVOR/ Když v září 2012 pacient havířovské nemocnice řekl lékařům, že oslepl po vypití alkoholu, který koupil jeho bratr ve stánku pod náměstím TGM v Havířově-Šumbarku, byl to stánek, kde byl provozní Martin Svoboda a kde šťárou policie, hygieniků a celníků začala metylová kauza, která zasáhla celou republiku a dokonce překročila její hranice.

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies