VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Před 20 lety zemřel velký básník, Jan Skácel

Brno /V ČLÁNKU I ROZHOVOR/ - V sobotu uplyne přesně dvacet let ode dne, kdy zemřel Jan Skácel, jeden z nejvýznamnějších moravských básníků, muž úzce spjatý s brněnskou literární scénou, který několik let pracoval i v kulturní rubrice deníku Rovnost. Lidé znají jeho verše mimo jiné z písní souboru Hradišťan, mezi nejznámější zhudebněné básně patří Modlitba za vodu.

6.11.2009
SDÍLEJ:

Jeden z nejvýznamnějších moravských básníků Jan Skácel.Foto: Jiří Víšek

Básník, prozaik, novinář i uvaděč v kině. A také člověk, který se ve svém díle i životě nikdy nevzdal hledání krásy, morálky a vznešenosti. Jan Skácel. Od jeho smrti zítra uplyne dvacet let.

Jan Skácel studoval Gymnázium v Břeclavi a v Brně-Králově Poli, kde také maturoval. „Jeho rodiče bydleli na rohu Vodově a tehdejší Moskevské, dnešní Skácelovy ulice. Básníkův otec byl vzdělaný a moudrý muž a matka velmi skromná a jemná žena. Když se vrátím o řadu let zpět, vidím Jana Skácela s knihou v ruce a jeho bratra Petra, malíře s nezbytným skicářem pod paží, jak vycházejí z domu a jdou na obvyklou nedělní procházku,“ vzpomíná na čtyřicátá léta divadelní publicistka a historička Eva Šlapanská.

Při psaní nerušit

Se jménem vnorovského rodáka je spjata také Kotlářská ulice v Brně, kde Jan Skácel žil se svojí ženou Boženou. „Měli jsme velmi malý byt, kuchyň a pokoj, kde jsme spali. A protože Jan byl kuřák a v ložnici kouřit nesměl, psal svá díla na kuchyňském stole zatímco já jsem vařila. Byla to idylka, ale nesměla jsem ho rušit,“ řekla přesně před dvěma lety v rozhovoru pro deník Rovnost třiadevadesátiletá Božena Skácelová, která zemřela minulý měsíc.

Skácelův život přibližuje také literární historik Aleš Haman. „Za války byl totálně nasazen na stavbách v Rakousku a od roku 1948 pracoval jako redaktor kulturní rubriky brněnského listu Rovnost. V roce 1952 však musel odejít a nastoupil do literárně-dramatického oddělení brněnského rozhlasu,“ popsal Skácelovu práci Haman.

V brněnské redakci Rovnosti se s Janem Skácelem setkal i básník a překladatel Ludvík Kundera, který nyní žije v Kunštátě na Moravě. „Začal jsem psát recenze, docházet do redakce a stal se pravidelným přispěvatelem. Později jsem měl společnou místnost s Honzou Skácelem. Byl to velký kuřák a vášnivě psal vše do stroje. A jak při tom kouřil, uhasínal cigarety o bíle natřený stolek. Ten pak dlouhá léta ukazovali jako raritu redakce,“ řekl s úsměvem Kundera.

Od roku 1963 působil Skácel šest let v časopisu Host do domu. „O tom, jak časopis vedl, vypovídá už jen to, jak Host do domu vypadal předtím a potom, než se stal Skácel šéfredaktorem. Byl náročný, nechtěl redakční radu jen podle jména, museli jsme vyslovovat svoje názory a představy. Nikdy v životě jsem však nezažil tak radostné a tvořivé schůzování,“ popsal atmosféru bývalý člen redakční rady Hosta do domu Milan Suchomel. Dodal, že Skácelův talent vést a řídit se projevoval i v tom, jak kolem sebe soustřeďoval lidi, kteří si rozuměli a byli spolu rádi.

Období zákazu

Po nástupu normalizace mohl Skácel vydávat jen v samizdatu. Jeho knihy nesměly do roku 1981 oficiálně vycházet a básníkovy fejetony a sbírky se šířily v opisech nebo jej vydávali nakladatelé v zahraničí, především v Německu. Ke Skácelovým sbírkám, která měla v sedmdesátých letech vyjít, patří i Stracholam.

V roce 1971 tiskl Skácel časopisecky jen výjimečně, vydání knihy už vůbec nepřipadalo v úvahu. Básník v Listech Klubu přátel poezie název sbírky vysvětluje: „Stracholam je v podstatě o tom, že strach se nedá lámat přes koleno. A třeba také o tom, že přijde doba, kdy opravdová bolest bude vzácná a nebude ke koupi.“

Pádu komunismu se Jan Skácel nedožil. Zemřel 7. listopadu roku 1989, deset dní před sametovou revolucí. Bylo mu šedesát sedm let.
Já, mrtvý Harlekýn, trvám i po smrti neochvějně na tom, že slunce zapadající za hory, je krásné. V cetkách se rozhostilo ticho…

Kašna: lidé šlapou po verších

Básníka Jana Skácela připomíná v Brně nejen stejnojmenná ulice v Králově Poli a pamětní deska v Kotlářské ulici, kde žil. Od roku 2006 má i svou kašnu na náměstí Svobody. Odlití jeho veršů do bronzových roštů se však neobešlo bez problémů.

O tom, že okolí kruhové kašny ozdobí úryvky několika Skácelových básní o vodě, tehdy rozhodlo vedení Brna. Ovšem bez vědomí dědičky autorských práv, Skácelovy manželky Boženy.

Té se nelíbilo, že magistrát začal problém řešit až těsně před dokončením kašny. „Investor se na ni obrátil zpětně a nakonec se vše vyřešilo dohodou,“ popsal situaci starou tři roky mluvčí magistrátu Pavel Žára. Právnička Skácelové původně požadovala za autorská práva tři miliony korun. Nakonec Brno zaplatilo 450 tisíc korun.

Kašna, která se stala jednou z dominant náměstí, vyvolává v Brňanech rozporuplné reakce. „Nelíbí se mi, že se po verších šlape. Kdyby se aspoň ta krásná slova dala přečíst v klidu. Nedovedu si představit, že si je někdo vychutná, kroužíc kolem kašny,“ uvedl brněnský divadelník a režisér Jiří Vondrák, který Skácela znal.

Ze stejného důvodu se kašna nelíbí ani šestadvacetileté Brňance Michaele Plškové. „Nápad je dobrý, ale řešení nešťastné. Většina lidí po verších chodí a ani třeba neví, že šlape po poezii jednoho z největších českých básníků,“ řekla Plšková.

Kašnu, která stála třicet milionů korun, navrhli architekti Tomáš Pilař a Ladislav Kuba. A od jejího zprovoznění ji provází časté problémy. Hned první zimu muselo město řešit potíže s namrzajícími a klouzajícími bronzovými rošty. Vloni o vánočních trzích kašnu poškodil nepozorný řidič a letos v dubnu ji poničili vandalové.

Zpěvák, houslista a skladatel Jiří Pavlica, který zhudebnil Skácelovy básně: Jeho básně obdivuji stále více!

Verše Jana Skácela začal Jiří Pavlica zhudebňovat už v osmdesátých letech. Nejdříve pro Burgtheater ve Vídni a pro své trio, s nímž natočil v roce 1994 tři písně na album věnované Janu Skácelovi. „Komponovaný program pro Hradišťan se Skácelovými básněmi vznikl až v roce 1998,“ vzpomíná Jiří Pavlica.


Kdo navrhl zhudebnit právě Skácelovy básně?
Námět, výběr textů a jejich zhudebnění byla moje práce. Společně s choreografkou Ladislavou Košíkovou jsme potom vytvořili také celovečerní program hudebně-tanečních obrazů s názvem O slunovratu.

Co k osobnosti Jana Skácela cítíte?
Můj vztah je obdivný a v tomto smyslu se neustále prohlubuje.

Kdy jste se poprvé s jeho poezií setkal?
Svá první setkání s tímto básníkem jsem si prožil při spolupráci s divadlem Na Provázku v osmdesátých letech a dál jsem se snažil je rozvíjet. I proto vznikl nezapomenutelný „zakázaný“ večer v klubu Uháčko v Uherském Hradišti v roce 1987, kde tehdy byli Jan Skácel i recitující Lubor Tokoš ve velké pohodě.

Která z jeho básní je vám nejbližší?
Na to nedokážu odpovědět. V každé životní situaci jiná. Vždy objevuji něco nového.

Je těžké verše zhudebnit?
K básním se snažím přistupovat tak, abych jim hudbou prospěl. Snažím se je dodržet, ale často se k některým veršům vracím a připomínám je, protože píseň plyne v čase a při poslechu se nelze vracet jako při čtení. Svoji roli zde hraje i logika hudební fráze.

Měl jste někdy v úmyslu zhudebnit Skácelovu báseň, u níž to nešlo?
Ano, bylo jich víc a nezapomněl jsem na ně. Možná ještě přijde čas, třeba k nim dozraju.

MARKÉTA STULÍROVÁ
VERONIKA ZABADALOVÁ

6.11.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Lubomír Zaorálek
5 15

Sobotka: Kandidátem ČSSD na Hrad by mohli být Zaorálek nebo Štěch

Kajínek po propuštění z vězení vyvolává mezi lidmi různé reakce. Jedni jej odsuzují, druzí jej považují za celebritu. Když ve čtvrtek odpoledne s přítelkyní nakupoval v brněnském univerzitním kampusu, lidé se s nim fotili a chtěli autogramy.
AKTUALIZOVÁNO
21 12

Lidé jsou skvělí. Přejí mi a věří, že jsem nevinný, řekl omilostněný Kajínek

Ruské velvyslanectví: Růžový tank pošpiňuje vzpomínku. Podpořilo přemalování

Členy vojenského klubu, kteří se o víkendu pokusili vrátit růžovému tanku IS-2 před červeným kostelem v Brně původní zelenou barvu, ve čtvrtek podpořilo velvyslanectví Ruské federace v České republice. Jeho zástupci se ohradili proti tvrzení Davida Černého, který tank přetřel na růžovo, že se jedná o symbol okupace z roku 1968.

Erdogan v bruselských kleštích. Jednal s Merkelovou i Macronem

Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan se musel v Bruselu na summitu NATO podívat přímo do očí těm, které v uplynulých měsících na dálku urážel. Setkal se s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem a německou kancléřkou Angelou Merkelovou. I když s pohledem do očí má v případě Angley Merkelové prezident Turecka problémy. Při jednáních v únoru v Ankaře se turecký prezidnet očnímu kontaktu s kancléřkou v maximální možné míře vyhýbal.

Zase můžete cestovat. Soud pozastavil Trumpův protiimigrační dekret

Když na začátku svého vládnutí v Bílém domě omezil prezident Donald Trump vstup do země občanům zemí, kde převládá muslimské obyvatelstvo, postavili se proti jeho rozhodnutí nejen obyvatelé USA na protestních akcích. Své slovo řekl k naplnění Trumpových předvolebních slibů i soud.

AKTUALIZUJEME / AKTUALIZOVÁNO

V Bruselu bez rukaviček. Problémem bude Turecko, rozpočet, teror a možná i Rusko

Podle článku 5 zakládací listiny Severoatlantické aliance je útok na jednoho člena NATO útokem na celou alianci. To platilo bez výhrady v době studené války. Bude to platit i v éře nového amerického prezidenta Donalda Trumpa?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies