VYBERTE SI REGION

Robert Fulghum měl v Budějovicích čtení, kde i zatančil

České Budějovice /REPORTÁŽ, FOTOGALERIE/ - Americký spisovatel přivezl do Budějovic svoji horkou novinku Drž mě pevně, miluj mě zlehka. Při scénickém čtení v Jihočeském divadle nejen představil svou knihu, ale také dvakrát zatančil. V nové knížce vzpomíná v Čechách mimořádně oblíbený spisovatel na školu tanga, kterou sám absolvoval…

23.10.2011
SDÍLEJ:
Fotogalerie
5 fotografií
Známý americký spisovatel Robert Fulghum představil svou novou knihu Drž mě pevně, miluj mě zlehka.  Osobně si také zatančil tango se svou ženou na jevišti Jihočeského divadla.

Známý americký spisovatel Robert Fulghum představil svou novou knihu Drž mě pevně, miluj mě zlehka. Osobně si také zatančil tango se svou ženou na jevišti Jihočeského divadla.Foto: Deník/Václav Panzer

První lekce: Pustťe si hudbu. Sedněte si na židli. Zavřete oči. Buďte v naprostém klidu. Poslouchejte. Chce se vám tančit? Ťukejte si do rytmu prsty na koleni. Vstaňte a choďte – jenom choďte – po pokoji. Hudba vám poví, kam máte jít. Tak… Chce se vám tančit?



Kniha vzbuzuje touhu tančit

I tento krátký úryvek z nové knihy Roberta Fulghuma Drž mě pevně, miluj mě zlehka dokazuje, že se americkému spisovateli podařilo něco zvláštního – pouhými slovy vzbuzuje ve čtenáři nepřekonatelnou touhu dát se do tance. Ještě silnější dojem pak vyvolalo jeho vystoupení v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. Při scénickém čtení zde nejen představil svou knihu, ale také dvakrát zatančil.

Novinka je autobiografická

V Drž mě pevně, miluj mě zlehka zavádí Fulghum do tančírny Century v Seattlu, kde se lidé učí salsu, waltz, swing a především tango. Sám spisovatel přitom svým hrdinům dobře rozumí. Před napsáním knihy totiž absolvoval několikaměsíční školu tanga a začal zkoumat potřebu člověka reagovat na hudbu. „Tahle kniha je autobiografická. Je to zástěrka mého vlastního příběhu, místo a historky jsou reálné a pravdivé,“ říká Fulghum.

Tanec a hledání lásky

Prakticky celý děj knihy se odehrává v tančírně. Více než samotnému prostředí se ale Fulghum věnuje postavám. Zaměřuje se lidi, kteří tančírnu navštěvují - ať už kvůli zábavě nebo práci. Výsledkem je pestrá směsice osudů, příběhů a veselých i méně veselých historek, v nichž jde nakonec vždy jen o jediné – tanec a s ním spojené hledání lásky.

Plejáda roztomilých postaviček

Tančírna Century je plná pozoruhodných postaviček. Patří mezi ně například neviditelný konferenciér a specialista na monology Buck. Podobně neviditelná je i Marisol Machado, španělská novinářka píšící o podnicích, kde se tancuje tango. Do Century chodí často, mluví s lidmi, dělá si poznámky, sedí u notebooku, ale nosí džíny, tenisky a tričko a tancovat ji ještě nikdo neviděl. Přesto se brzy ukáže, že tohle všechno jsou jen jakési pracovní mimikry a slečna Machado v sobě má vášně pro tango dost a dost.

K tančírně dále neodmyslitelně patří dveřník Oskar, jehož úkolem je všechno, nač si jen vzpomenete – odbavování zákazníků, podávání informací, ochranka, oddělení reklamací a taky ztráty a nálezy. Úplně nejvíc toho ale o návštěvnících ví barmanka Frieda. Ta má encyklopedickou paměť na jména, obličeje, fakta a drinky, velké nadání pro drby a svým smíchem by odzrojila i teroristu. Také však netančí, protože za barem schovává nedokonalou postavu.

K těmto svérázným postavám se v úvodu knihy připojuje hrdina pro čtenáře asi nejdůležitější – právník Aristo Joyce, který přijal práci v Century a rychle poznal, že by chtěl také tančit. Jenže má strach. Bojí se, že tango mu není vlastní a že jakákoli snaha by znamenala jen ostudu.

Je to o překonání vlastního strachu

A právě překonávání vlastního strachu a nečinnosti je podle Fulghuma hlavním tématem knihy. „Není to jen o tanci, ale o chtění vůbec. V životě každého z nás jsou dveře, o nichž si myslíme, že jsou zamčené. Říkáme: nemohu tančit, nemohu zpívat, nemohu hrát na klavír, ale já zdůrazňuji: zkuste vzít za kliku, ty dveře jsou třeba jen zavřené,“ vysvětluje Fulghum.

Sám sebe navíc dává za příklad. Ještě před čtyřmi lety neuměl ani krok tanga, teď je tanečníkem a stále zkouší nové věci. „Přijďte se na mě podívat za pár let, třeba budu chodit po provaze,“ směje se.

Autor: Andrea Zahradníková

23.10.2011
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Areál nymburské nemocnice.
1 4

Nemocnice Nymburk: Pacient zemřel kvůli chybě jednotlivce, ne péče

Sebevražda. Policie ČR. Ilustrační snímek.
1

Tragédie: Mladá žena se střelila do hlavy

Kavárník Ondřej Kobza: Jsem jezuitský podnikatel

V pražském kavárenském podhoubí nenajdete známější jméno. Ondřej Kobza má hrst plnou nápadů. Jeho tvář, nejprve spojenou s vršovickým podnikem Café V lese, začíná poznávat celá země, kterou v posledních letech rozehrál projekt Piána na ulici. Kobza má originální pohled na byznys, podporuje levicové ideje, věří v občanskou společnost i v sílu jednotlivce.

Hosté plesu Zemanových mohou opět vyhrát večeři s prezidentským párem

Praha - Návštěvníci pátečního charitativního plesu Miloše a Ivany Zemanových na Pražském hradě budou moci opět vyhrát večeři s prezidentským párem, divočáka z lánské obory nebo vstupenky na koncert Karla Gotta. Právě vystoupení "zlatého slavíka" bude jedním z vyvrcholení plesu. Předtančení se, stejně jako loni, ujme prezident se svou manželkou, řekl mluvčí Hradu Jiří Ovčáček.

Čínský prezident chce zakázat a zničit všechny jaderné zbraně

Všechny jaderné zbraně by měly být zcela zakázány a zničeny. V sídle OSN v Ženevě to dnes řekl čínský prezident Si Ťin-pching, jehož země patří mezi jaderné velmoci.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies