Podle vládou schváleného návrhu by měly existovat dva druhy sociálních bytů - s povinnou sociální prací a bez ní. Na pomoc by měly mít nárok osoby v bytové nouzi. Mezi ně by patřili ti, kteří půl roku žijí po ubytovnách, ústavech či azylových domech, nebo ti, kteří vydávají za přiměřené bydlení více než 40 procent svých příjmů a nezůstane jim ani 1,6násobek životního minima.

Bez zbytečného odkladu by sociální byt měli získat senioři, postižení, oběti trestných činů či mladí po odchodu z dětských domovů. Zranitelní lidé by měli postavení člověka v bytové nouzi získat na neurčito, u ostatních by se po dvou letech posuzovalo znovu. Pokud návrh zákona legislativou projde, první žadatelé o sociální byt by se mohli začít na úřady obracet od pololetí příštího roku. Do sociálního bydlení by se pak měli nastěhovat nejpozději v půlce roku 2020.

Čtěte také: Vláda schválila zákon o sociálním bydlení, ANO trvá na výhradách

Pomůže zákon o sociálním bydlení skutečně jen potřebným?

Ne, Lenka Kohoutová, experta ODS na sociální oblast

V této podobě pomůže především spekulantům, nikoliv skutečně slabým a potřebným. Nevytváří totiž jasný a jednoduchý systém prostupnosti sociálního bydlení, ale fakticky staví na rozdávání bytů ze Státního fondu bydlení.
Zákon o sociálním bydlení provází od samého začátku velké nejasnosti. Chvíli tam něco bylo, pak to tam nebylo, aby se to pak zase na konci do návrhu vrátilo. Takto amatérský přístup si takto vážný a důležitý zákon opravdu nezaslouží. A to nemluvím o tom, že vláda schválila zákon, který totálně rozcupovala komise při Legislativní radě vlády za to, že propočty celého zákona jsou spíše dojmologické než faktické.

Lenka KohoutováZdroj: čtk

Občanští demokraté považují vznik zákona o sociálním bydlení za nutný, nikoli ale v pojetí ministryně Marksové. Pomáhat se má lidem, kteří se prokazatelně nemohou postavit na vlastní nohy, ale snaží se svou situaci řešit. Nesmí to být zákon pro ty, jejichž život spočívá ve vysávání sociálního systému na všech frontách bez minimální snahy pracovat a žít spořádaný život.
Pokud zákon projde v daném znění, pak lze předpokládat, že každý, kdo se přihlásí, dostane sociální byt. Budou tak vznikat fingované situace, které již dnes dobře známe například z fingování stavu tzv."samoživitelka", ač v rodině žije otec a rodina nemá větší problémy. Zákon také absolutně neřeší podmíněnost pracovat nebo práci hledat, ucházím-li se o sociální byt.

Protože se ale blíží volby, není počínání ministryně práce a sociálních věcí paní Marksové až tak překvapivé. Sociální demokracie si prostřednictvím zákona o sociálním bydlení nakupuje voliče, slibuje, rozdává. Dělá to tak vždy, když se blíží volby. Vládní koalice měla 4 roky na to, aby zákon připravila, domluvila podporu napříč politickým spektrem (takový zákon si dohodu napříč stranami zaslouží). Neudělala to, a teď na poslední chvíli schvaluje paskvil jen pro to, aby něco bylo. Takové počínání je neodpovědné.

ODS považuje za důležité připravit zákon, který bude jednoznačně svazovat sociální práci a sociální bydlení. Považujeme za důležité stanovit, na jaký časový úsek jsou jednotlivé typy bydlení poskytovány. Bydlení na ubytovnách je nutné svázat jednotnou částkou na lůžko/měsíc a stanovit časový úsek, po který je příspěvek poskytován. Zákon také zahrnuje velmi široký okruh osob, kterých se sociální bydlení bude týkat a neexistují žádné sankce pro ty, kteří v systému budou podvádět. To vše musí návrh zohlednit, v dané podobě však zákon nelze opravit. Takto navržený zákon nemá spatřit světlo světa.

Ano, Matěj Stropnický, předseda Strany zelených a pražský zastupitel

Přijala a je to dobře. Bydlení je klíčový předpoklad pro to, aby si lidé mohli hledat práci, udržet ji a postavit se na nohy. Hlavní cíl zákona vidím v tom, že lidé, kteří dnes nebydlí, bydlí na hromádce po ubytovnách nebo u nichž hrozí, že o bydlení přijdou, budou mít možnost bydlet v regulérním nájemním bytě, dokud jejich sociální nouze nepomine. Sociální byty v konečném důsledku nepomohou ale jen jim. Ulehčí i státu, který v tuto chvíli vydává více než deset miliard ročně na dávky spojené s bydlením.

Nový předseda Strany zelených Matěj Stropnický.Zdroj: ČTK/Doležal Michal

Tyto dávky, příspěvek a doplatek na bydlení, jdou ale nejčastěji přímo majitelům ubytoven, kteří pronajímají lidem špinavé, tmavé a stísněné špeluňky bez sociálního zařízení za horentní sumy a obchodují tak s chudobou. Stát to nejen toleruje, ale financuje a to musí přestat, tyto peníze mizí v černé díře. Sociální byt je naopak udržitelné řešení a myslím, že prověřování nárokovosti je v zákoně stanoveno poměrně přísně tak, aby nedocházelo ke zneužívání.

Zákon navíc dává obcím právo rozhodnout se, zda budou sociální byty stavět, kupovat, rekonstruovat či si je pronajímat od soukromých vlastníků samostatně, nebo jestli to nechají na státu, což mi přijde velkorysé: málokterý zákon dává úřadům možnost volby.

Některé otázky zůstávají ale nedořešeny, zejména konkrétní výše financování zajištění potřebných bytů: bude jich včas dost, aby byl zákon proveditelný? A, jakkoliv to může znít jako okrajovost, důležité je také, aby tato výstavba byla zároveň i kvalitní architekturou v běžné zástavbě a ne barákem hrůzy na okraji města. To zákon zatím neřeší.

Nepřehlédněte: Komentář Stanislava Šulce: Sociální bydlení? Nutná boles