Češi patří mezi nadprůměrně finančně gramotné národy Evropy. Opravdu, bez legrace. Vypovídá o tom výzkum společnosti Standard & Poor's. Češi jsou finančně gramotnější než Rakušané nebo Francouzi, o zaostalých národech, jakými jsou Italové, Španělé nebo dokonce Portugalci, ani nemluvě. Není tedy divu, že Češi (podobně jako Britové, Švýcaři nebo Švédové) preferují vlastní měnu, neboť lépe než naivní eurofilové chápou rizika eura.

Ale… ale co exportéři? – nabízí se otázka. Exportéři přece mají rádi stabilní kurs a nenávidí věčné přepočty z korun do eura a z eura do korun. Ano, svatý exportér a jeho kult, který vyznává část politiků a centrálních bankéřů. Jenomže tato země není majetkem exportérů, ale občanů. Zároveň platí, že ne vše, co je dobré pro exportéry, je dobré pro občany. Exportéři by byli nadšeni, kdyby se Češi spokojili se mzdami na úrovni Vietnamu nebo Bangladéši. Nic lepšího by si přát nemohli. Ale uznejte sami, ruku na srdce: chceme něco takového? Při vší úctě k exportérům, takhle daleko bychom se vstřícností vůči nim jít neměli.

Vojtěch Žižka
Pohledem Vojtěcha Žižky: Kouření a jiné škodliviny

Měli bychom si podržet korunu co nejdéle, aby se postupná konvergence k bohatšímu Západu odehrávala cestou neinflačního posilování koruny a nikoli inflačním zvyšováním mezd za doprovodu halekání některých odborářských předáků. Postupné přirozené posilování měny je nejsnazší a zároveň nejméně nebezpečnou cestou za tím, po čem každý normální Čech touží: konečně dostihnout úrovně příjmů Německa nebo alespoň Rakouska.

Je tu ale ještě jiný důvod zachovat si korunu pokud možno na věčné časy. Ten důvod se jmenuje „solidarita". Uvozovky jsou namístě. Proč?

Ivan Hoffman
Den Ivana Hoffmana: Neodpovědná demise

Vzpomeňme na řeckou krizi. V těchto dnech, šest a půl roku po propuknutí řecké krize se opět řeší neschopnost této země splatit dluhopisy, které budou maturovat za pár týdnů. Eurozóna po řadě let od začátku krize stále jeví až dojemnou neschopnost řešit problém. Volá se po „solidaritě", což fakticky znamená, že zodpovědní mají platit dluhy nezodpovědných.

Ale Řecko je jen předkrm. Další na řadě jednou bude Itálie se státním dluhem ve výši zhruba 2200 miliard euro. O desítkový řád větší ryba než Řecko. Italská ekonomika dlouhodobě stagnuje, sociální systém této země je přetížený (mimo jiné i díky neúnavné činnosti cestovní agentury Frontex), italský penzijní systém je nahnutější než šikmá věž v Pise… zkrátka, přijde den, kdy Itálie bude čelit platební neschopnosti.

Nevíme, kdy se tak stane, ale je prakticky jisté, že jednou k tomu dojde. Prozatím bylo nejhorší zažehnáno masivním tiskem nekrytých peněz, který zařídil ředitel Evropské centrální banky Mario Draghi. Ital, jak jméno napovídá. Zoufalé akce ECB ale nebudou stačit navždy. Jednou bude nutné, aby se členské země eurozóny složily a zaplatily za Itálii její dluhy, nebo alespoň velkou část z nich. Ze „solidarity" nebude úniku a bude pěkně drahá.

Islámský stát zveřejnil video, na kterém chlapec stíná hlavu vojákovi.
Při náletu amerických letadel na islamisty zahynulo 80 civilistů

Proč myslíte, že právě italští politici patří mezi nejnadšenější evropské federalisty a zastánce superstátu? Protože vědí, že budou potřebovat penězovod. Byli bychom hloupí, kdybychom se k tomuto penězovodu připojovali dobrovolně. Nikdy nebudeme na jeho příjmové straně. Po platební neschopnosti Itálie je tu totiž ještě Francie s dluhem rovněž ve výši kolem 2200 miliard euro. A stále stoupá…

Stručně řečeno, zdánlivě báječná myšlenka, jakou je společná měna odbourávající obchodní bariéry, se nám může jednou draze vymstít. Ne, nemám rád obchodní bariéry a chápu nechuť exportérů k měnovým konverzím a k měnovému riziku, ale podržet si vlastní měnu je stále výhodnější, než se jí vzdát.