Přišel Mesiáš?

Před několika lety Andrej Babiš, který do té doby podporoval leckterou politickou stranu, řekl „Dost!" a vydal se vylepšit politické klima země. Tím sám sebe postavil do lákavé, ale náročné role spasitele, na nějž čekala spousta lidí, často propadnuvších deziluzi z polistopadového vývoje. Toho se Babiš a jeho rozrůstající se tým technologů moci šikovně chopili a začali tyto nálady přikrmovat. Zaklínadlem se staly proklamace o korupci a již zlidovělé motto „Všetci kradnú".

Jak se rozrůstalo Babišovo mocenské impérium, začaly růst také hlasy poukazující na problematičnost jeho jednání. Babiš však populistickými proklamacemi a sliby pokračoval ve spanilé jízdě. A nepozorný posluchač líbivých hesel ignoroval, co Babiš chystá – zrušení Senátu, snížení počtu poslanců, omezení počtu ministerstev. To zní na první poslech téměř rozumně, ale vše vychází z principu omezování demokratického dělení moci a v důsledcích by mohlo znamenat sice úspory, ale také velké problémy.

Den Ivana Hoffmana: Svěrákův Kolja

Dvojí metr

Líbivá hesla dlouho odváděla pozornost od problémů, které ANO a jeho šéfa začaly stíhat. Kauza Čapí hnízdo, již šetří evropské instituce, vše odstartovala a byla první trhlinou na běloskvoucím plášti, který si vicepremiér před námi voliči obléká. Pro obyčejného člověka však je dnes Brusel symbolem korupce, proto „Čapák" tolik lidí nepřiměl koukat na Babiše jinak.

Skutečný problém přineslo až zavedení EET na jedné straně a sílící podezření z daňových čachrů vicepremiéra či jím ovládaných podniků na straně druhé. Obrat Brusel je jedna věc, ale brát z našich peněz je trochu jiný sport. Totéž platí pro kauzu střetu zájmů Babišova druhého muže Jaroslava Faltýnka, která nás bude stát 22 milionů korun.

V tomto světle se stále nebezpečnější ukazuje Babišovo „ne-vlastnictví" médií. Noviny vlastněné Agrofertem se stále snaží budovat obraz mesiáše. Hlavním argumentem je, že všichni kradou daleko víc, než oč se hraje v Babišových kauzách. K tomu se přidává schopný marketingový tým posílající milionové částky na charitu, aby na šéfovi neulpěla žádná špína. Děsivé je, že vicepremiér se už ani neobtěžuje vyvracet argumenty svých politických oponentů a znovu jen připomíná, že Kalousek to, matrix tamto, ostatní kradou víc.

Pohledem Kateřiny Perknerové: Studený obklad pro politiky

Chucpe guláš

Na přímou otázku k případnému odstoupení pak cynicky odpoví, že jej má premiér klidně odvolat, alespoň bude mít čas na kampaň. Horší urážku systému snad ani nelze vymyslet. De facto nám vicepremiér země vzkazuje: můžu udělat úplně cokoli, protože nakonec vás stejně umluvím. A nejde o žádný zázračný předvolební guláš, ale o pokračování nastaveného trendu – využívat média Agrofertu v politickém boji, popírat zjevné pravdy a osočovat ostatní.

Je to zklamání. Muž, který chtěl ozdravit systém, tuto roli nesplnil. A co hůř, snaží se své selhání hodit na ostatní. Ne! Byla to jeho snaha a jeho zodpovědnost. Vzhledem k tomu, že jiný program neměl a nemá, je na čase, abychom se posunuli o dům dál a mesiáše hledali jinde.