Skoro to vypadá, že v Sobotkově kabinetu sedí sám, nebo že jediný skutečně maká. Z výčtu na první pohled vyplývá, že se Babišovi podařilo vše, na co sáhl. Například snížil dluh, zavedl daňové slevy na druhé a třetí dítě nebo snížil daň na knihy, léky a dětskou výživu. Často píše v první osobě, aby čtenář nepochyboval, kdo se o lidově-populární novinky zasloužil.
Samozřejmě zlehčuje kauzy s ním spojené – Čapí hnízdo a korunové dluhopisy, tradičně se vymezuje proti arcinepříteli Miroslavu Kalouskovi i proti vládnímu kolegovi alias soupeři Bohuslavu Sobotkovi. Zároveň neopomněl Topolánkovu vládu označit za tu nejzkorumpovanější. Babiš samozřejmě záměrně zapomíná na to, že on je součástí establishmentu desítky let a vždy uměl využít všech možných výhod, které mu jeho postavení umožňovalo.
Pečlivé čerpání dotací na vše možné je dostatečně známo, stejně jako blízký vztah s vysokými politiky typu Stanislava Grosse nebo s bývalým šéfem antimonopolního úřadu Martinem Pecinou. V době tuhé normalizace komunista Babiš dlouhodobě působil v Maroku. O tom se většině lidí, která nepatřila k prominentům režimu, mohlo tehdy opravdu jen zdát. Bez problémů vycestovat šlo maximálně tak do východního Německa nebo do Maďarska, pracovat v zahraničí skutečně nebylo běžné. Babiš je také veden coby agent Bureš ve svazcích nechvalně proslulé StB. V tomto případě ale slovenský soud jak známo uvěřil bývalým estébákům a rozhodl, že Babiše do svazků zanesli neoprávněně.
Andrej Babiš, který se rád označuje za bojovníka proti korupci a všemu zlořádu, to prostě umí za každého režimu a vyjde s kým potřebuje.
Také čtěte: Komentář Stanislava Šulce: Babiš nás zklamal. Je čas jít dál