Abych to vysvětlil – nejsem odpůrcem čistého sportu, té nezištné zábavy ryzích mužů a žen, jež zoceluje tělo a tříbí charakter. Tak o tom alespoň snil třeba Miroslav Tyrš, jednou nohou v tělocvičně a druhou ve studovně antických klasiků.
Potíž je v tom, že z profesionálního sportu se stal až hrůzu nahánějící byznys. A jakmile začnou vzduchem létat miliardy dolarů, ideály nemají šanci (stačí se podívat, co se stalo z olympiád).

Stanislav Šulc.
Pohledem Stanislava Šulce: Zdravá Francie?

Tisíce dopingových kauz s tím samozřejmě úzce souvisejí. Kdo by trochu nezariskoval, když mu kyne tučný zisk? Féroví sportovci v téhle perspektivě působí jako počestní, ale poněkud přihlouplí balíci.

Je ovšem pokrytecké dělat pohoršené svatoušky. Fanoušci sice znechuceně remcají, že sport je dnes jen špína, ale jsou to právě oni, kdo svou dychtivostí po nových podívaných a rekordech ženou celý byznys kupředu. Chtějí své hvězdy, své velké příběhy.

Stanislav Šulc.
Pohledem Stanislava Šulce: Modrá velryba a šéf České televize

Proto se mi chce sáhnout po (pomyslné) zbrani, když poslouchám mravokárné humbučení, provázející dnešní návrat dopingové hříšnice Marie Šarapovové na kurty. Ano, tenisoví bossové jí comeback citelně usnadnili, soupeřky to štve. Ale proč to tak je? Protože ruská diva je doslova mašina na peníze. Žádná tenistka světa, Serenu Williamsovou nevyjímaje, nepřitahuje takovou pozornost. Bez obalu řečeno – Serena má tituly, ale Máša hezčí nohy. A ty toho prodají víc.

Že je to nemravné? Že kdyby se toho dožil Tyrš, v zoufalství znovu skočí do rozbouřených vln tyrolské říčky? Možná. Dokud ale budeme my všichni popohánět ozubená kola miliard, která se ve sportu točí, nezbývá než se s tím smířit.

Maria Šarapovová na exhibici v Las Vegas.
Šarapovová prožila během trestu krušné chvíle. Uvažovala o konci kariéry